Plavba od "zlaté" řeky Sázavy k přehradě Vrané nad Vltavou

Vydala jsem se na plánovanou cestu do Prahy a dál do Petrova - Chlomku za dcerou. Jela jsem z Teplic až odpoledne s vyhlídkou výluky někde na trati…

Dojeli jsme do Měchenic a dál směrem na Čerčany byla už Doprava autobusy. Já měla ale štěstí, neboť cestou jsem obdržela zprávu, ať do autobusu nesedám, že pro mě dcera s manželem přijedou, což bylo fajn! Navíc přijeli ještě o hodinu dříve, než měli v úmyslu, neboť mě chtěli překvapit plavbou po řece, dokud se nesetmí…

O tom jsem se ale dozvěděla až po dojezdu k nim domů…

Bylo to úžasné…

Nalodili jsme se na jachtu, zeťák zakormidloval, chvíli plul po Sázavě k Davli, a dcera poté převzala velení…

Pro mě, která nemá možnost plout po řece, kdy se jí zamane, to bylo něco úžasného. Vychutnávala jsem si nádherný požitek z plavby napřed po Sázavě, později už po Vltavě, kde se Sázava v Davli do ní vlévá. Prohlížela jsem si okolní chatky, postavené někde až na vrcholu. Přemýšlela jsem, jak se k nim mohou chataři dostat…Do některých chatek u břehu se dostávají jen ve člunu po vodě. Také i tak byly postaveny. Člunem se dovážel i materiál…To byli tehdejší chataři a vodáci ještě mladí, tak jim to nevadilo. Ve vyšším věku je to už obtížnější a tak nechávají chatky svým dětem anebo je prodávají.

Propluli jsme v Davli kolem ostrova sv. Kiliána, kde býval kdysi benediktinský klášter, nyní tam jsou již jen nepatrně viditelné zbytky zdiva, a to jen z jedné strany a velmi nizoučké. Jsou zakonzervované. Klášter byl založen okolo 10. – 11. století. Míjeli jsme kostel sv. Kiliána na protějším břehu i restauraci taktéž pojmenovanou, a pluli dál již po Vltavě. Propluli jsme Davlí, která je městysem a má asi okolo 1400 obyvatel.

A zamířili k Měchenicím…

Slunce, které se připravovalo k večernímu spánku, prosvěcovalo naposledy svými paprsky vrcholky kopců. Zkrátka byla to pohoda. Propluli jsme okolo měchenické maríny a blížili se k měchenickému železničnímu mostu, po kterém jsem přijela vlakem.

Kdo má rád písničky Ivana Mládka, tak si jistě vzpomene na píseň „ Když je v Praze abnormální hic, chodím k vodě až do Měchenic…atd, atd, anebo pro milovníky dechovek je zase známá Měchenická polka od hudebního skladatele dechové hudby Karla Valdaufa, který trpěl zdravotními obtížemi a klid našel až v Měchenicích a tady složil tuto známou polku.

Zeťák nás s dcerou vyfotil na památku a to jsme se již blížili ke kamenolomu z jedné strany a také pomalu připlouvali ke zdymadlu ve Vraném nad Vltavou.

Začalo se již značně šeřit a tak jsme otočili loď a vydali se na zpáteční cestu.

Byla to úžasně romantická plavba!

Při zpáteční cestě taktéž, i když jsme pluli už za tmy. Z dáli nám elektrické osvětlení lamp podél břehů oproti nám zářilo, jak hvězdy na nebi!

Co k tomu dodat - prostě krása!