Loading...
Jak už jsem se zmínil, je nádherné historické centrum Chrudimi obehnáno pásem zrekonstruovaných středověkých hradeb. V ní se nacházejí i dvě dodnes zachované výpadové branky pro pěší, nazývané fortnami. Poblíž našeho noclehu se nacházela u bývalého Ceregettiho domu (dnes hotel Fortna) jedna z nich – Pardubická. A jí jsme podnikli „výpad“ na naši dopolední procházku. Po schodišti jsme sestoupali do Lázeňské ulice. Po jejím vyústění do ulice Široké jsme přes mostek překonali vodní náhon a ocitli se u výrazné budovy Regionálního muzea. Ozdobou areálu je i před ní stojící socha, oslavující nejslavnějšího chrudimského rodáka – Josefa Ressela. Naše nožky pak popoběhly k mostu přes Chrudimku a začátku kruhového objezdu, který ohraničovaly historizující štíty dalších zajímavých budov. Nejvíce se nám ale líbil ten, v jehož interiéru se ukrývala Restaurace na Bídě.
Tady jsme zařadili zpátečku, vrátili se Širokou ulicí těsně pod městské jádro a po schodech sestoupili na chodník, vedoucí okolo náhonu. Vysoko nad námi se rozkládal pás hradeb, ale daleko zajímavější byl pohled na objekt bývalého Koželužského mlýna, sloužícího nyní gastronomickým choutkám návštěvníků.
O kus dál jsme po dalších schodech seběhli k náhonu a lávce a za ní pokračovali nám už ze včerejška známou Soukenickou ulicí až k Širokým schodům. Víc než pohled na půvabný penzion, nacházející se hned vedle náhonu, nás opět zaujal pohled na městské hradby, nad nimiž vystupovala impozantní kulisa historického jádra. Opravdu nepřehlédnutelné jsou věže chrámu Nanebevzetí Panny Marie, ale tím nejpůsobivějším objektem, o nějž se zrak otře snad každému turistovi, je Mydlářovský dům. A k naší velké radosti to dnes už bylo vše viditelné pod modrým baldachýnem oblohy a za spoluúčasti Slunce, nešetřícího svými paprsky.
Následoval odskok Havlíčkovou ulicí ke kostelu sv.Kateřiny se stejnojmenným předměstím, tady už bohužel přecházejícím v panelovou výstavbu. Takže čelem vzad a Koželužskou opět k tomu romantickému náhonu a podél něj až k budově Staré vodárny. Naproti ní se nachází Muzem s expozicí hornin a minerálů. Pro nedostatek času jsme ho ale nenavštívili a spokojili se jen s pohledem na vyleštěný balvan ruly. A po širokém schodišti Širokých schodů vyrazili nahoru do centra, abychom si před odjezdem ještě jednou rychle zopakovali procházku hlavní částí historického jádra.
Oproti včerejší zatažené obloze to byl totiž rozdíl asi jako mezi dnem a nocí...