Poděbrady-Hydroelektrárna

Turistické cíle • Ostatní • Ostatní

Poděbrady - Hydroelektrárna • Fotografie (4) • Foto: davidova

Vstoupit do fotogalerie (4 fotografií)

Poděbrady - Hydroelektrárna

Vstoupit do fotogalerie (4 fotografií)

Požadavek zlepšení a zlevnění lodní Dopravy vedl na počátku 20. století k rozsáhlým úpravám vodních toků. Zákonným podkladem těchto prací se stal vodocestný zákon č. 66 ř. z. z roku 1901. Ještě téhož roku bylo při vídeňském ministerstvu obchodu zřízeno Ředitelství pro stavbu Vodních cest. Podle vodocestného zákona se mělo Labe začít upravovat systematicky od ústí Vltavy u Mělníka proti proudu. Vzhledem k pomalému postupu prací bylo ale rozhodnuto o upřednostnění úprav ve vybraných kritických místech. Jedním z nich byly i Poděbrady, kde se Labe velice těsně přimykalo k městu, pravidelně způsobovalo záplavy a pod zámkem se stáčelo v téměř pravém úhlu což při jeho malém průtočném profilu způsobovalo v lodní Dopravě nemalé problémy. Z hlediska konstrukcí jezových uzávěrů jsou středolabská vodní díla ukázkou vývoje vodního stavitelství u nás a protože Poděbrady patřily mezi první budované jezy, byly konstrukce zde použité vlastně průkopnické (stavidla Stoney, Gallovy řetězy,...).
Projekt regulace Labe v Poděbradech začal roku 1913. Vypracovala ho bývalá pražská expozitura Ředitelství pro stavbu Vodních cest. Hlavní koryto řeky bylo mírně odkloněno od města a vznikl na něm nový jez s pěší lávkou a vodní elektrárnou (projekt 1915). Jednotnou architektonickou formu skupině objektů v exponované poloze v bezprostředním sousedství historicky cenné budovy zámku vtiskl poděbradský rodák, později profesor a rektor ČVUT v Praze Antonín Engel. V místě původního koryta a starého pevného jezu byla vybudována plavební komora (projekt 1914) a pěší lávka přes pravobřežní přítok Stoupici. Překladiště bylo nahrazeno městským parkem.
Nový jez má dvě hlavní pole o světlosti 22 m a výšce stupně 1,74 m, hrazené dvěma horizontálními příhradovými nosníky Stoneyova typu, pravým pouze zdvižným, levým zdvižně spustným. Ve třetím, menším poli u elektrárny o rozpětí 8 m je štěrková propust, hrazená ocelovým trojbokým stavidlem, a jalová propust. Vedle pravobřežního pilíře je 0,5 m široký rybí komůrkový přechod. Uprostřed jezových polí jsou na železobetonové manipulační lávce umístěny budky s elektrickým pohonem a ovládacím zařízením pohybovacích mechanismů (v nutném případě lze ovládat pohyb stavidel i ručně). Jezové pilíře šířky 3,4 m a délky 16,25 m jsou provedeny ze železobetonu, pod vodou obloženy žulou, nad vodou vrstvou z mramorové drti. Uvnitř mají tři horizontální plošiny, spojené schody, pro přístup ke konstrukčním a provozním částem. Stavidla zavěšená na Gallových řetězech pojíždějí v pilířových drážkách po válečkových podvozcích. Při tvarování pilířů je nad i pod jezem pamatováno také na provizorní hrazení slupicemi (opravy jezu).
Spodní stavba jezu byla provedena v roce 1914, stavba pilířů a montáž železné konstrukce r. 1915, elektrické zařízení pro zdvih stavidel r. 1916. Jez umožňoval také proplouvání vorů (na cca 25 minut musel být zastaven provoz elektrárny) a v zimě prudkým střídáním výšky hladiny i lámání ledu.
Na konstrukci jezu navazuje ne levém břehu vodní elektrárna, propojená svým provozovatelem - ESSO - do jedné sítě s vodní elektrárnou v Nymburce a parní elektrárnou v Kolíně. Před budovu byla osazena plovoucí norná stěna s lávkou a ve vtoku k turbínám jemné česle s mechanickým čištěním a stavidlovými uzávěry. Zatímco objekt jezu byl založen na bezproblémovém skalním podloží, ve stavební jámě hydroelektrárny převládaly tekuté písky; musela být proto založena na 8m vysokých pilířích. Vodní elektrárna se skládá ze dvou objektů - strojovny s čtveřicí Francisových turbín o celkovém výkonu zhruba 1 000 kW a manipulační budovy, kde byly umístěny rozvaděče, transformátor a další potřebná provozní zařízení. Manipulační budovu završuje 13 m vysoká věž pro rozvod sítě do jednotlivých napájecích oddělení.
Estetická forma objektu nese charakteristické rysy Engelova rukopisu - snahu o "nadčasový" výraz a především důsledné vyjádření tektoniky. Zároveň se zde ale také projevuje, zejména ve výtvarném, geometrickém detailu, silný vliv tvarosloví kubismu. Do výstavby vodní elektrárny zasáhla světová válka - první dvě turbíny byly proto osazeny a uvedeny do provizorního provozu roku 1919 v nedokončené (dřevěné) budově strojovny. Definitivně byla elektrárna dostavěna až roku 1923.
Plavební komora s hloubkou vody 3,5 m, oddělená od jezu ostrovem, má rozměry 85 x 12 m. Přes plavební komoru, dokončenou roku 1923, vedl ocelový sklápěcí most - jako součást veřejné komunikace přes celé zdymadlo. V sedmdesátých letech byl odstraněn.

Poslední aktualizace: 20.2.2009

Poděbrady-Hydroelektrárna na mapě