Poděbrady – sochy v lázeňském parku

Že jsou čtrnáctitisícové středočeské Poděbrady významnými lázněmi zaměřenými na léčbu srdečních a pohybových problémů, ví asi každý. Skutečnost, že zdejší lázeňský park můžeme beze studu označit za významnou sochařskou galerii pod širým nebem, už možná leckoho překvapí. Pozoruhodných „kamenných artefaktů“, pocházejících z období od I. třetiny minulého století až do současnosti, tady najdeme bezmála dvě desítky a kromě seznámení se s uměním několika generací našich sochařů nabízí park také možnosti ryze odpočinkově – relaxační.

Mezi autory jednotlivých děl najdeme i taková známá jména, jako jsou např. Břetislav Benda (ten je zde zastoupen hned několikrát), Jakub Obrovský, Jan Hána nebo Karel Samohrd. Ale najdeme tady i místní umělce (Milan Exner) nebo dokonce litinového trpaslíka „neznámého mistra" z roku 1937, kterého svého času soudruzi  - coby kapitalistický kýč – nahradili rudým srdcem a který se do parku po sametové revoluci s velkou slávou vrátil. A chybět pochopitelně nemohou ani – tentokrát velmi kvalitně zpracované - busty našich velikánů; jedná se o Antonína Dvořáka od Jana Pichla a Bedřicha Smetanu od Josefa Wagnera. Svůj dramatický příběh má socha T. G. Masaryka, která je poslední prací fenomenálního Otto Gutfreunda. Během II. světová války byl zničen originál a za komunistů dopadl stejně nový odlitek. V roce 2008 se pak v parku objevila třetí verze a ta už tady snad také zůstane.

A ještě předtím než se na některé sochy podíváme podrobněji, je potřeba zmínit jedno negativum. U jednotlivých uměleckých děl v poděbradském lázeňském parku zcela chybí jakékoliv popisky. Návštěvník města tak mezi sochami prochází, aniž by tušil, co nebo koho má vlastně před sebou. Paradoxní přitom je, že názvy mnohých děl s lázeňskou činností přímo souvisí (jedná se, pochopitelně, hlavně o koupající se ženy).

Za samostatnou zmínku pravděpodobně stojí téměř všechna umělecká díla v parku, ale my se spokojíme s následujícími:

Bronzová socha od akademického sochaře Břetislava Bendy Léda s labutí je součástí fontány s vodotryskem a pochází z II. poloviny minulého století. Socha představuje úchylnou manželku spartského krále Tyndarea, která se navždy proslavila tím, že cudně odmítla nejvyššího z bohů, ale klidně se vyspala s opeřencem.

Stejný autor také v roce 1961 vytvořil bílou mramorovou sochu Žena po lázni, které se občas říká i Žena s osuškou.

U lázeňské kolonády jistě zaujme ležící bronzový akt sochaře Jířího Bímy, který dostal název Koupání.

Jedním z nejcennějších děl, na která zde narazíme, je bezesporu krásná bronzová plastika Vyhnání z ráje (nebo také Ztracený ráj či Vyhnání z Edenu). Sousoší vytvořil v roce 1929 uznávaný sochař, malíř a grafik Jakub Obrovský a představuje Adama s Evou a utrženým jablkem z rajského stromu. Svého času byla socha přemístěna do pražské Národní galerie, ale město Poděbrady ji po nějaké době získalo zpět.

Minout bez povšimnutí bychom neměli ani keramickou fontánu Čtyři roční období od sochaře Zdeňka Lindovského, plastiku Alegorie Země od akademického sochaře Ladislava Beneše, keramickou plastiku Tři srdce sochaře Milana Exnera, sochu Klečící dívka od Otto Soukupa nebo bronzovou Tanečnici akademického sochaře Jana Hány.

Samostatnou kapitolou je pak socha Po koupeli, kterou v roce 1934 z hořického pískovce vytvořil sochař Karel Samohrd. Poděbrady krásnou sochu koupí získaly v 60. letech minulého století, ale kvůli vážnému poškození vandaly musela být odstraněna. V roce 2017 doplnila soše její ztracenou hlavu a ruku sochařova pravnučka Vlasta Samohrdová a socha se opět vrátila do lázeňského parku.