Loading...
Turistické cíle • Města, obce, vesnice • Městečko
Letos v srpnu jsem se podruhé vydala na Ukrajinu, tu oblast, která kdysi patřila k Československu. Nejvíc času jsme strávili v Koločavě, kam jsme dojeli autobusem z Mižhorje. Koločava je hodně spojená s prvorepublikovým Československem. Já a můj syn Ivan jsme toto místo navštívili před 14 lety, jen na 1 den. Teď jsme si to tu chtěli pořádně užít. Sehnat ubytování nebyl problém, bydleli jsme u bábušky Jeleny za 40 hřiven na osobu a den. ČLOVĚK SE TU VRÁTÍ DO PŘEDMINULÉHO STOLETÍ. Krávy chodí po silnici a jsou nejdůležitější, auta a autobusy poctivě čekají, až přejdou, zajdou, nebo je objíždějí. Ráno se vyženou na pastvu a až se napasou, samy se vracejí domů. U bábušky Jeleny se zastavil čas. Malý domeček, kadibudka na dvoře, plno slepic, veliká zahrada se zeleninou. Voda se nosí ze studny a místní lidé tu žijí v souladu s přírodou , nikam nespěchají a hlavně, jsou spokojení. Žádný stres, z moderních vymožeností se do chalupy dostal jen mobilní telefon. Žije se bez rádia, televize, internetu, i bez novin a časopisů.
Navštívili jsme muzeum Ivana Olbrachta, bývalou českou školu, na hřbitově nám jedna hodná paní, která pamatuje ČSR, ukázala hroby Nikoly Šuhaje a jeho ženy Eržiky. Hroby zastřelených českých četníků jsou u dřevěného pravoslavného kostela, v něm bylo za minulé éry muzeum ateizmu. Navštívili jsme skanzen karpatské vesnice s ukázkami, jak se žilo v minulosti, malinké domečky, chlívky, židovská hospoda, domky s různými řemesly, ve vláčku byly fotofrafie, jak se kdysi splavovalo dřevo, jak fungovala lesní železnice, viděli jsme ukázku letní a zimní církevní školy, mlýn, salaše.
Lidé tu jsou strašně milí a Čechy mají rádi. Potkali jsme hodně našich krajanů, přijely i dva české autobusy. Pro větší skupiny je ubytování na četnické stanici, kde se domluvíte česky. Můžete si vyměnit peníze v lepším kursu, než v bance. Podnikali jsme další výlety, ale to už patří zase do přírody a o nich někdy příště. Zdraví helix pomatia.