Pohanské kameny u Strážného na Šumavě

Pohanské kameny  •  Fotografie (9)  • Foto: slaja

Vstoupit do fotogalerie (9 fotografií)

Pohanské kameny

informační cedule

Vstoupit do fotogalerie (9 fotografií)

Asi 3,5 km od šumavského městečka Strážný najdeme zvláštní místo. Na skále jsou tam postaveny dva balvany. Ano, skutečně jsou tam postaveny, nejsou se skálou nijak spojené. Jejich spodní strana je opracována tak, aby pěkně seděla na vrcholové plošince skalky. Nebo to mohlo být naopak. Vrcholek skalky byl upraven tak, aby na něm vybrané kameny pěkně seděly. Mají tvar skoro jako homole a najdeme je kousek pod vrcholkem hory se jménem Homole s nadmořskou výškou 1056 m n.m. Při pohledu zdola připomínají rohy na hlavě bájného zvířete. Říká se jim Pohanské kameny, Pohanští obři, Slunovratové kameny nebo někdy i Obětní kameny. Protože jsme v kraji dlouho obývaném šumavskými Němci, tak německy jsou to Heidensteine, Heidenmicheln nebo Sonnwendsteine. Samotné místo kamenů je položeno v nadmořské výšce zhruba 1045 m n.m, tedy poměrně vysoko. To vyvolává otázky, jestli skutečně mohly být umístěny a využívány pohany?

Vrch Homole byl dříve známý jako Fanflek. Toto pojmenování vychází z německého Farnfleck. Farn je německy kapradina. Nebo to také mohlo Farrenfleck, což se prý dá přeložit jako Býčí skvrna a to už je zajímavější. Celé seskupení, tedy skála a na ní položené menhiry mi připomíná hlavu zvířete s rohy. S trochou fantazie by se dalo říct, že je to hlava býka. Býk býval důležitým kultovním zvířetem pravěkých lidí, prvních neolitických zemědělců. Při přechodu z lovu a sběru na obdělávání půdy a usedlý způsob života si získal pozornost. V jeho podobě byl uctíván kult plodivé síly a současně s tím i kult Matky země. Přeneseně byla býkem jako symbolem ctěna veškerá zemědělská úroda.

Pod Pohanskými kameny bývala před válkou poměrně rozsáhlá obec Horní Světlé Hory čili Oberlichtbuchet. Je velice pravděpodobné, že jako u nedaleké Kamenné hlavy u Českých Žlebů, bylo místo Pohanské kameny obklopeny pastvinami. Kamenná hlava bylo a je zvláštní místo seskupených balvanů, které dokonce dalo jméno pod ní ležící osadě.

Pohanské kameny byly obklopeny pastvinami a viditelné zdaleka. Dnes jsou opět, tak jako Kamenná hlava, obklopeny lesem. Otázkou je, zda místo mohlo být odlesněno už v době pravěké a využíváno pro astronomická pozorování. Někteří badatelé si myslí, že zde byly stanovovány datumy slunovratů. Mluví pro to jeden z názvů místa, Slunovratové kameny. Teorie je to ale obtížně doložitelná. Možná by bylo lepší se spokojit s tím, že se tady v době slunovratů odehrávaly obřady, místo sloužilo jako rituální. Že mají kameny co do činění s tzv. slunečním či solárním kultem nebo-li uctíváním slunce, dokazuje i název bývalé vsi Světlé Hory. V tomto názvu je obsažené světlo, které dává slunce.

Možná může být nepochopitelné, proč bylo zřizováno rituální místo k poctě slunce na tak obtížně přístupném a neosídleném místě, tehdy v neprostupných pralesních hvozdech Šumavy. Vysvětlení mohl přinést nedávný výzkum. Na soutoku Roklanského a Javořího potoka a i na dalších lokalitách Šumavy byl nalezen početný soubor tzv. štípané industrie, tj.drobné úštěpy a čepelky. Patří do období mezolitu (tj. střední doba kamenná) - cca 9600 – 5500 před n.l. V té době sídliště využívali jako sezonní mezolitičtí lovci a sběračí. Sídlili sice v nižších polohách a do hor přicházeli pouze v době, kdy zde mohli sbírat brusinky, borůvky, lískové oříšky a lovit ryby. Tím ale netvrdím, že Pohanské kameny mohli využívat už mezolitičtí lovci... Megalitické stavby jsou připisovány až neolitickým zemědělcům, tedy do období neolitu (mladší doba kamenná), eneolitu až doby bronzové. Tedy do doby pozdější než byla doba mezolitických lovců. Jen pro vysvětlení, jak se lišila doba mezolitu a neolitu v použití kamene. Ve starším období se kámen používal jen jako malý ruční nástroj jako škrabka, pěstní klín či čepel. Kdežto megalit byl se dal přeložit jako „velký kámen“. Lidé doby megalitů dovedli pracovat s velkými balvany. Pro nás je nepochopitelné, jak mohli přemisťovat a vztyčovat obrovské balvany bez použití techniky. Stejně tak vzbuzuje otázky, jak mohly být dopraveny a vztyčeny dva obrovské kameny nebo snad menhiry na vrcholku skalky Pohanských kamenů... Řešením je uznat, že pravěcí lidé zas tak primitivní nebyli a s mnohým si dokázali poradit. Mezi megalitické stavby se řadí menhiry, dolmeny, kromlechy a i tzv. vizíry. Vizír je záležitost sloužící pro astronomická zaměřování a určování rovnodenností, poloh hvězd, slunce i měsíce. Přesně tak vypadají i dva kameny na vrcholku skalky. Jsou takové názory, že kameny jsou skutečně vizíry, ale kdo ví?

O Šumavě a jejích darech věděli lidé už odpradávna, mohli si tak všimnout i mnoha zvláštních míst, které pak využívali rituálně. K praktikování solárního kultu se pak hodily vyšší polohy hor. Znamená to, že byly blíže nebí, tedy slunci. Osobně si dovedu představit, že sem lidé putovali v době letního slunovratu, aby tady uctili největší sílu slunce. Ostatně, takové snahy ožívají i dnes. Tohle je ale pouze moje představa. Na kameni pod skálou si můžeme prohlédnout velkou vodní mísu. Ta také mohla být zapojena do rituálních obřadů. Většinou vodní mísy sloužily k věštění.

Zajímavostí je, že jeden kámen, jeden ze dvou menhirů, byl už vícekrát povalen, naposledy byl vrácen do vztyčené podoby v roce 2003.

Pohanské kameny nebo pohanské obry či slunovratové kameny je pěkné navštívit v každou roční dobu. Jak to každému vyhovuje. Je fajn vylézt na skalku, postavit se mezi „obry“ a chvíli na sebe nechat působit tohle zvláštní místo...

Autor: slaja

Další články autora: 77

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli