Police - památky a zajímavosti obce

Pokud chce občan bydlící v horní části Polic (píšou se v množném čísle) na Zápouští sejít k vlakové zastávce „Police u Valašského Meziříčí“ nacházející se v nespodnější části dědiny, čeká jej přes kilometr dlouhý pochod. A také sestup o 95 výškových metrů, neboť vcelku sympatická zástavba Polic se rozprostírá ve svahu už méně sympatického kopce, jehož témě zvané Zápouští se vypíná v nadmořské výši 445 m. Není ale nejvyšším bodem nacházejícím se na katastru obce - tím je vrchol Hůrky (557 m) spadající do protilehlých Hostýnských vrchů. Obec ležící ve Zlínském kraji v okrese Vsetín má v současnosti něco přes 600 obyvatel.

 

První písemná zmínka o vsi se v análech objevuje Léta Páně 1383, kdy byla součástí panství Kelč spadajícího do vlastnictví olomouckého biskupství. Stával zde poplužní dvůr, na němž poddaní tvrdě robotovali. V 17.století začali lidé své chaloupky i statečky opouštět a jejich pozemky zpustly. Nejvíce takových opuštěných míst se nacházelo právě v Policích. Součástí dnešní obce je i osada Lapač (dnes ranč Červení Voli) a Vrchovec, dříve samostatná ves k Policím připojená až roku 1949.

Obyvatelé se v dávné minulosti živili prací v zemědělství – pěstovali plodiny a chovali dobytek. Ti nemajetní pletli sedadla pro továrny na nábytek. V Policích stávala krčma, v 18.století byl vystavěn vodní mlýn a roku 1850 na Zápouští i zděný větrný, jenže ten byl už před začátkem I.světové války bez křídel.

 

 

Nejvýznamnější (přitom ale ne tou nejstarší) památkou je kaple Božského srdce Páně, nacházející se poblíž obecního úřadu ve středu horní části obce. Na první pohled působí její architektura velmi novodobě, jenže tahle sakrální stavba zde stojí již od roku 1933!

Svou velikostí připomíná spíše kostelík a chrámové lodi se přibližuje i hlavní prostora uvnitř kaple. K hlavnímu vchodu se stoupá po širokých schodech. Vchod je před nepřízní počasí chráněn kuželovitou střechou nesenou dvěma sloupy. Za ní se k nebi tyčí předsunutá masivní věž s členitou jehlancovitou střechou . Zvon v ní visící je mnohem staršího data – olomouckým zvonařem Leopoldem Františkem byl odlit již roku 1856 a zasvěcen Panně Marii a sv.Floriánovi.

Na prostranství před kaplí stojí vlevo od schodiště pěkný kamenný kříž, na jehož soklu je umístěn plechový barevný reliéf Madony.

 

O ostatních památkách a zajímavostech už si na stránkách obce příliš nepočtete.

 

 

V horní části Polic jsem se ocitl na travnaté návsi, na níž stojí další kamenný kříž. Tento má klasicistní podobu s bohatě zdobeným šestibokým podstavcem. Opodál stojí mnohem prostší výklenková kaple mající tvar bílého kvádru. Je členěna pouze vertikálním výřezem se zasklenou nikou. Jaký obrázek světice či svatého se uvnitř ukrývá, se mi zjistit nepodařilo, neboť sklo bylo naplno ozářeno sluncem.

Další zajímavostí nacházející se pod vcelku pompézní kaplí „Nejsvětějšího srdce Páně“ je před jedním domem Památník odboje a obětí obou světových válek, tvořený černou mramorovou deskou s nápisem a „vymakaným“ reliéfem vojáka stojícího na stráži.

 

Kousek pod Obú se u silnice vypíná budova ZŠ a MŠ a dole pod zatáčkou je naproti točně busu v zástavbě ukryta Hospoda Nad Točnou. Otevřena bývá od středy do neděle, ve všední dny od 17. hodiny, přes víkend je funkční o hodinu dřív. Disponuje posezením vevnitř u krbu a na letní zahrádce s grilem, nabízena je pizza a chuťovky nejen k pivu.

(Za mé návštěvy byla ještě zavřena, ale po sejítí z prudkého kopce k točně jsem v duchu litoval místní bydlící na horním konci Polic – na Zápouští, kteří z ní mají chudáci hodně krušnou cestu k domovu!)

 

Na poslední kamenný kříž u cesty jsem narazil ve spodní části obce. Tento nebyl tak honosný jako jeho „kolega“ na Zápouští, i když i jeho sokl byl hezky přizdoben.

 

U vlakové zastávky stojí pod stromy starší zděná kaple – obdélný objekt s půlkruhovým uzávěrem, zastřešený sedlovou a vzadu zvalbenou střechou. Komu byla tato sakrální stavbička zasvěcena se mi zjistit nepodařilo. Ono by se sice přes dřevěnou mřížku v horní části vstupních dveří dalo „nasísnout“ dovnitř... jenže zrovna když jsem se k tomu chystal, kousek od zastávky zahoukal „můj“ přijíždějící vlak a já už na obhlídku kapličky neměl čas!