Polské Tatry - podzimní túry.
Podzimní hory mají své kouzlo. Stálé počasí, barevná příroda a málo turistů. To vše jsme právem čekali od našeho čtyřdenního putování po polských Tatrách. Ubytovaní jsme si zajistili v příjemném apartmánovém domě Montana v části Krzeptowki na okraji Zakopaného. První den jsme se vydali výstup na Wielki Giewont. Tato hora má pro Poláky podobný význam jako pro Čechy Blaník. U vstupu do národního parku u Malej Laki si kupujeme vstupenky a po žluté turistické značce jdeme lesní cestou na Dolinu Malej Laki. Odtud už následuje výstup do Kondratova sedla. Tady už potkáváme první turisty a vystupujeme po modré na bájný Wielki Giewont. Výstup je jednosměrný, protože v sezóně je tu velký nával, ale v polovině října je to v pohodě. Na vrcholu stojí 15 m vysoký železný kříž. Ale hlavně jsou z něj nádherné výhledy na všechny strany. Jako na dlani máme Zakopané i do mraků se halící vrcholky polských a slovenských Tater. Sestupujeme zpět do Kondratova sedla a stále po modré se vydaváme k Hale Kondratowe a po občerstvení pokračujeme do Kužnice ke stanici lanovky a pak do Zakopaného, abychom si prohlédli centrum města a dali si zasloužené pivo.
Druhý den je naším cílem pleso Morskie oko. Autem dojedeme na parkoviště Palenica Bialzcaňska a odtud jdeme asi dvě hodiny po červené k jezeru. Na břehu stojí chata, kde se občerstvíme a vydáme se po stezce okolo jezera. V polovině cesty je asi půlhodinové stoupání, které nás dovede k dalšímu krásnému jezeru Czarny Stav pod Rysami. Po odpočinku, občerstvení a nezbytném focení sestupujeme stejnou cestou kolem vodopádu zpět na břeh Morskieho Oka a obejdeme ho dokola kolem vodopádu Swoista Siklawa zpět k chatě. K autu dojdeme po stejné cestě, kterou jsme ráno přišli. Cestou zpět se v Zakopaném stavujeme na večeři, abychom ochutnali jednu z místních specialit - polske pierogi.
Třetí den se svezeme taxíkem ke stanici lanovky na Kasprowy wierch. Vystojíme hodinovou frontu a za dalších 15 minut jsme na vrcholu. Počasí je opět slunečné ale fouká studený vítr. Vydáváme se po červené značce po hřebenech Červených vrchů ke Svinici. Výstup na vrchol je označován jako náročný, přesto se na něj vydáváme. A děláme dobře, během výstupu jsou nádherné výhledy na jezera pod námi a na slovenskou stranu Tater. Závěrečná část výstupu je jištěna řetězy, což je pro nás ferratisty lahůdka. Na vrcholu si užíváne krásné výhledy a samozřejmě fotíme. Ani se nám nechce dolů. Ale máme před sebou dlouhou cestu, tak sestupujeme. Rozhodli jsme se totiž přejít po hřebenech Červených vrchů až pod Wielki Giewont. Jdeme tedy po červené po hraničních kamenech polsko-slovenské hranice přes Prostrednú kopu, Laliové sedlo, Góru Beskid, Kasprov vrch a Goričkovu kopu na Kondratovu kopu. Tady už máme dost a slunce nezadržitelně klesá k obzoru. Sestupujeme po žluté do Kondratova sedla a pak prudkým sešupem do Doliny Malej Laki. Poslední úsek už jdeme za šera a nakonec přijdou na řadu i čelovky... Ale zvládli jsme to :-).
Poslední den dojedeme autem na okraj Zakopaného do Brzeziny. Tady začíná černá turistická značka, která nás po dvou hodinách zavede k chatě Hala Gasenicowa. Odtud vede pohodlný kamenný chodník k plesu Czarny Staw Gasenicowy. Na břehu je spousta lidí a tak stoupám po černé na Maly Koscielec a k rozcestí Karb. Zde jsou krásné pohledy na jezera na obou stranách hřebínku. Někteří turisté stoupají na vrchol Koscielce, ale mě tlačí čas a tak sestupuji na Zielony Stav Gasenicowy a pohodlnou cestou se vracím k chatě Gasenicowa, kde mám sraz s kamarády. Následuje nekonečná kamenitá cesta zpět k autu.
V polských Tatrách jsme prožili čtyři krásné dny a absolvovali pěkné túry. Shodli jsme se, že bychom se sem ještě rádi vrátili.