Praděd, chata Barborka

Proč se Barborka nazývá Barborkou není zcela zřejmé. Každopádně (ač se to nezdá) je z klasických chat kolem Pradědu nejmladší. Pomineme-li totiž novodobé porevoluční (polistopadové) hotely a chaty Figura a Sabinka, je z těch klasických chat pod Pradědem vskutku věkově nejmladší, alespoň co se týče prazákladů chaty. Paradoxně vzhledem k olbřímí podobě dnešní Ovčárny a spíše moderně pojaté současné Kurzovce vypadá barborka tak nějak nejstarobyleji.

Zejména v letní sezoně je Barborka prvním záchytným bodem pro ty, kteří absolvují náročný (a překrásný) výstup od Karlovy Studánky údolím Bílé Opavy. Kdo sem dojde z druhé strany (tedy od Červenohorského sedla) už má na výběr třebas ten Kurzovní sporthotel (pokud se neobčerstvoval přímo na Pradědu).

Původně na místě dnešní chaty stávala malá chýše s dřevěnými lavicemi, její plocha nepřesahovala 16 m2, zastřešení tvořily drny, takže spíš šlo o nouzový útulek, který zřídil Mravsko-slezský sudetský horský spolek. Stavba ale nebyla příliš vhodná pro zdejší drsné podmínky, takže brzy vzala za své. V letech 1904–12 bylo místo užíváno pro ustájení potahu, který vyvážel materiál při stavbě rozhledny na Pradědu (Habsburgwarte).

Trvalejší stavba, která je v hrubých rysech ukryta v dnešní chatě vznikla v roce 1942, jako ubytovna pro důstojníky a štáb horských myslivců německé armády. Ti spravovali i malý zajatecký tábor u dnešní Kurzovky. Zajatci měli vybudovat na Vysoké holi polní letiště, k čemuž nakonec nedošlo, ale na Vysoké holi byl umístěn radar, jehož zbytky jsou k vidění dodnes.

Po válce se celkem rychle dostala do vlastnictví Vysokoškolského sportu Brno. První český nájemce, Václav Myšák, přichází z Medlova na Vysočině v roce 1946. Zřejmě v té době chata dostala své pojmenování. K dispozici bylo několik pokojů, dvě větší noclehárny a na půdě byla tzv. „ponorka“.

Václav Myšák byl již zkušený horolezec (na Vysočině je skal dost) i lyžař. Z jeho iniciativy je v květnu 1948 zřízena pobočka Horské služby Krkonoše – Jeseníky. Tehdy byli jejími členy čistě jen amatéři. Svoje opodstatnění našli záchranáři již brzy, v únoru 1950 se u Vysoké hole zřítila Dakota (Douglas DC-3). K havárii dorazili vojáci z Ovčárny (hotel dodnes patří armádě) a s nimi i V. Myšák. Z 38 osob na palubě 6 nepřežilo, život byl ale zachráněn 18 raněným (zbytek utrpěl jen lehčí ranění). To utvrdilo nutnost i v Jeseníky zřídit profesionální záchranou službu. Nakonec i díky sílícímu tlaku na zestátnění turistických chat odchází Myšák z Barborky a je pak dlouholetým prvním náčelníkem HS v Jeseníkách.

První stavební úpravy doznává chata ještě před r. 1950. Chata se dostává do držení družstva Vzlet, za pomocí brigádníků dostává jedno patro navíc, přistavěna je veranda s restaurací, pokojíky jsou zřízeny i v podkroví. Tatp část chaty je vlastně stále patrná v části objektu vlevo od vchodu do dnešní chaty.

Od roku 1954 patří chata ČSTV, podniku Sport-turist, novým provozním je chatař Malina, který působil i na Švýcárně. V Barborce působil do začátku 60. let a po té ještě v l. 1969–79. Na chatě i několikrát hořelo (sauna, konírna či veranda). V l. 1966–73 dochází k největší přestavbě. Započata byla za působení chataře Toldy. Je postavena zcela nová dvoupatrová část vpravo do vchodu, rozšířená je veranda, čímž se zvětšila samotná restaurace. V 70. letech vlastně byla Barborka jedinou veřejnosti přístupnou chatou pod Pradědem, Ovčárna byla jen pro vojáky a na Kurzovce se chystala nová výstavba (od r. 1980).

V souvislosti se stavbou vysílače na vrcholu Pradědu byla vybudována nová asfaltka na vrchol i s odbočkou i malým parkovištěm u Barborky. Jak se stavěl Kurzovní hotel, byl vybudován i nový vodovod. Od 90. let má chata i čističku a nový septik. V 90. letech minulého století tu jako šéf působil Šimon Bartfay, dnes je majitelkou chaty paní Fürsterová z Hlučína u Opavy.

Dnešní kapacita chaty je cca 150 lůžek, k dispozici jsou 1–9 lůžkové pokoje. Některé pokoje mají zavedenou teplou vodu, pro část ubytovaných jsou ale jen společné koupelny a sociální zařízení. I z těchto důvodů patří Barborka k těm levnějším chatám a často toho využívají různé školní kurzy apod.

Restaurace má místo pro 50 hostů, další se umístí v salonku nebo společenské místnosti.

Na účet chaty a jejího personálu se někdy objevují stesky nad poskytovanými službami, ovšem sehnat na hory dobrý personál je obtížné, ačkoliv když jsem tu byl naposled, nebylo to tak strašné (záleží jak to asi zrovna sedne).

Se jménem prvního chataře Václava Myšáka se můžeme potkat v Malé Morávce, kde se usídlil, pojmenován je po něm jeden z penzionů, a další odkaz najdeme v přilehlém Kalově pod Pradědem, kde je po něm pojmenována první část sjezdovek pod vrchem V Javořinách.

Kdo se na svah Pradědu podívá při sestupu od Petrových kamenů, ještě stále najde při pozorném pohledu stoupající stezku v serpentinách, která se již nepoužívá. Právě od dnešní Barborky se chodilo v minulosti k vrcholu. Trasa byla zrušena po stavbě asfaltky, i kvůli ochraně přírody, protože ročně se na vrchol vydávají tisíce (spíše desetitisíce návštěvníků), kteří by to tu víc pošlapali.