Praha - Ctěnice

Praha 9 - Vinoř Nejstarší zprávu o Ctěnicích uvádí Strahovský klášter v soupisu svého jmění v roce 1273, další listiny dokládají vlastnictví pražských měšťanů. O zdejší tvrzi se však výslovně píše až v roce 1372, kdy ji pražský měšťan Jan Zeiselmeister koupil od vdovy po Volflinu Galmovi. Již tenkrát byl areál tvrze podobný dnešnímu nádvoří zámku. V průběhu husitských bouří zabrala tvrz pražská obec a přenechala ji Martinu Zumbergerovi. Přibližně dnešní podobu získala přestavbou na renesanční zámek kolem roku 1550, kdy ji vlastnil rod Hrzánů z Harasova.Dodnes se z této přestavby dochovalo arkádové nádvoří a hospodářské budovy. Dalším významným momentem ve stavebním vývoji areálu byla druhá polovina 18.století, kdy zámek dostal klasicistní barokní vzhled, který má dodnes. Z této doby se také zachovaly hospodářské budovy s barokní sýpkou a pozdně barokními stodolami.

Celý areál budov je mimořádně dochovaným komplexem tvrzové architektury, která se svým stavebním vývojem přeměnila v zámecký objekt a posléze v aristokratický velkostatek. Několikaleté restaurační práce odhalily v interiéru zámku fresky z různých období výstavby. U zámku se nachází i tzv. drábovna, což je obdélníková budova situovaná souběžně se silnicí vedoucí podél zámku. 

Osada Ctěnice je součástí obce Vinoř, která je - již od roku 1974 - administrativně včleněna do našeho hlavního města. Ctěnice jsou poprvé písemně zmiňovány v roce 1235, tamní gotická tvrz roku 1372. A právě z této opevněné tvrze vznika přestavbou v roce 1550 renesanční zámek (majitel Mikuláš Hrzán z Harasova), který se dalšími úpravami v 18. století stává stavbou ve stylu pozdního klasicizujícího baroka

V zámku se následně rychle střídají majitelé, skutečnou tragedií se však pro něj stává až „převzetí“ zámku do majetku státu na konci roku 1945 (posledním soukromým majitelem byl vídeňský velkoobchodník a podnikatel Alexandr Schöller). Díky působení Státního statku PrahA je zámek v podstatě naprosto zdevastován a druhou šanci mu dává až Pražská innformační služba, které je svěřen do péče v roce 1995. Nový majitel zahajuje ihned práce na záchraně zámeckého areálu, při níž jsou – mimo jiné – v interiérech objeveny a částečně obnoveny dekorativní nástěnné a stropní malby. Částečně pocházejí z období renesanční přestavby, částečně z počátku 19. století.

Mezi jmény majitelů zámku najdeme například Valdštejny nebo rod Windischgrätz. Klasicistní barokní podobu získává zámek – právě za Windischgrätzů - v letech 1719–1724. Tehdy přestavěl zámek známý pražský architekt František Maxmilián Kaňka, který projekt připravil snad ještě pro hraběte Prokopa Černína z Chudenic.

Po znovuzpřístupnění zámeckého areálu, který je tvořen také parkem, zahradnictvím, hospodářskými budovami, jízdárnou a hotelem v někdejším objektu sýpky, se zámek Ctěnice znovu stává předmětem zájmu návštěvníků z Prahy i širokého okolí. Nachází se zde výstava o historii Vinoře i expozice, věnující se době vlády Habsburků v českých zemích. Donedávna zde byla k vidění také stálá expozice historických kočárů a saní, které vévodil zlacený arcibiskupský kočár z roku 1720. Oproti podobnému kočáru, umístěnému v olomouckém AMO, působil tento dosti sešlě a nedovolili mi ho ani vyfotografovat …

V každém případě však musím uznat, že ctěnický zámecký areál, nacházející se na severovýchodním okraji Prahy, je skutečně romantickým místem, který za oblíbený cíl považují cyklisté i rodiny s dětm (ne všude se dá využít současně služeb obsluhy kavárny a dětského koutku, že …). A to i přesto, že současnost zámku je stejně pohnutá jako jeho nedávná minulost.

Zámek prodělává PIS ročně deset milionů korun, a proto je v roce 2011 opět nabídnut k pronájmu. Nakonec ho však získává od magistrátu Muzeum hlavního města Prahy a v roce 2012 ho opět zpřístupňuje široké veřejnosti. Vždyť do jeho rekonstrukce, ukončené v roce 2008, PrahA postupně „nalila“ více než čtvrt miliardy korun. Proto má být zámek muzeem využit k prezentaci pražského folklóru (sbírka cechovních řemesel) a interaktivní expozice Příběhy pražských domů.

Zámecká budova je patrová, vůči okolnímu terénu dvoupatrová, stavba, krytá valbovou střechou. Vnější fasáda je členěna lizénami, na nádvoří jsou v přízemí zachovány slepé pilířové arkády. K hlavnímu vstupu ve – druhotně snížené - věži vede přes příkop klenutý most, který se dodnes částečně zachoval v původní podobě.

Zámecký areál bude opět zpřístupněn v pondělí 1.4.2013 a následně bude otevřeno denně, kromě pondělí. Zámecký park je v určené hodiny přístupný celoročně.