Vinořský park

Tato převážně zalesněná lokalita se nachází na jihovýchod od vinořského zámku a jeho hospodářských objektů a kaštanovou alejí je propojena s bažantnicí v Satalicích. Jedná se o údolí, v němž jsou téměř všude situovány výchozy svrchněkřídových pískovců, jež jsou doprovázeny starými dubovými porosty a mokřadními olšinami na výstupech pramenů a v blízkosti několika zdejších vodních ploch (U Kamenného stolu, U Pohanků, Vinořský/Biologický rybník) i toků (Vinořský potok), přičemž o původním Vinořském rybníce máme řadu zpráv, např. z roku 1655, kdy se díky neopatrnosti panského správce vzedmul tajícím sněhem a po prasknutí jeho hráze došlo nejen k zalití celého okolí, ale též k rozvodnění Vinořského potoka, jehož vody ničily vše, co jim stálo v cestě. Nejvíce byl tehdy postižen staroměstský měšťan Antonín Trentino, jenž držel nedaleké Cvrčovice a velká voda mu vzala oba tamní rybníky, jak Cvrčovský, tak menší dolní.

Původní vzhled tohoto místa můžeme krásně vidět v I. vojenském mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikaci z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c108), neboť vzniklo v 1. polovině 18. století jako park zdejšího zámku, který byl tehdy v rukou Chotků a jimi byl rovnou dvakrát přestavěn, i když se autoři přou, zda se tak stalo v místech původní tvrze, zmiňované již v roce 1386, nebo daleko od ní. Vedle parku, jehož osnovu měla mít na svědomí výrazná postava naší barokní architektury - František Maxmilián Kaňka, se navíc nacházela obora a tento areál byl následně propojen několika alejemi s bažantnicí v Satalicích, což zase vidíme v indikační skice stabilního katastru z roku 1841 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=KRM432018410).

Během 2. poloviny 19. století byl park i s přilehlou částí obory upraven v přírodně krajinářském anglickém stylu, i když v mnoha věcech došlo k zachování původních barokních kompozic. Tyto změny pak vidíme ve II. vojenském mapování (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=2vm&map_region=ce&map_list=O_8_III), případně v reambulaci stabilního katastru z roku 1873 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_8253_2 a https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_8253_5). V té době sloužil stále k lovu a různým tréninkům v této oblasti, což můžeme vidět z toho, že sem 14. června 1909 zavítal na střílení holubů arcivévoda František Ferdinand d'Este a podobných osobností se tu vystřídalo nepočítaně. Na Vinořském rybníce, který byl ve vlastnictví a správě Prvního rybářského klubu v Praze, se pak pořádaly rybářské závody v chytání kaprů a štik. V části parku pak vyrostla rovněž štěpnice, jejíž torzo zde existovalo až do 70. let 20. století.

Vedle toho se lokalita několikrát zapsala do černých kronik. V dubnu 1896 se pokusila trojice mladíků zapálit suchou trávu a jehličí v oboře, ale díky a dělníkům, kteří šli okolo, nedošlo k velkému neštěstí. Jejich vůdce, jenž měl již 14 let a přiznal se jak k nápadu, tak k zapálení, byl odsouzen ke 12 hodinám vězení, protože škoda hraběte Černína byla odhadnuta na pouhých 6 zlatých. 18. července 1900 zde utonul 17letý krejčovský pomocník Václav Nepomucký, jenž se chtěl ve Vinořském rybníce zchladit, ale zapomněl na to, že neumí plavat. 12. května 1904 skočila do Vinořského rybníka dvojice nešťastných milenců - 20letý truhlářský pomocník Václav Ullrich a téměř 16letá švadlena Františka Jiroušková. 27. dubna 1926 byla z Vinořského rybníka zase vytažena mrtvola 23letého učně Karla Sládka, který o velikonočním pondělí zavraždil dýkou svoji 19letou milou Lídu Jarolímkovou. Další mrtvola mladé dívky byla odsud vytažena v roce 1930, a tak bychom mohli ještě dlouze pokračovat, co se tu za ta staletí vše stalo.

K řadě změn pak došlo ve 2. polovině 20. století, kdy byl roku 1947 založen vinořský rybářský spolek, v roce 1949 byly otevřeny pro veřejnost Vinořský park a satalická bažantnice a roku 1952 připadl zámek ministerstvu vnitra. Ale již v té době byla tato lokalita známá mnoha botanikům i zoologům, kteří se věnovali jejímu výzkumu již od přelomu 19. a 20. století a zjišťovali řadu až překvapivých věcí a začali se zasazovat o její ochranu. Tu pak park obdržel až 1. srpna 1982 na základě plenárního zasedání Národního výboru hlavního města Prahy z 27. května téhož roku, tehdy ještě jako chráněný přírodní výtvor, z něhož se později stala přírodní rezervace (viz https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?SHOW_ONE=1&ID=750), přičemž následně došlo k řadě místních úprav, z nichž zmiňme zejména vyčištění a odbahnění Biologického rybníka v roce 1997. Sanací však muselo být uděláno více, protože zejména rybník U Pohanků (celkem šlo o pětici vodních ploch) a Vinořský potok byly zamořeny těžkými kovy, především kadmiem a chromem. Na výše jmenovaný rybník U Pohanků došlo v letech 1996-1997, kdy byla vybudována i nová hráz. Nesmíme však opomenout i to, že díky absenci lesního hospodaření tu nalezneme až nebývalé množství popadaných a různě nakloněných stromů, které postupně podléhají zkáze a jsou tak domovem řady živočišných druhů. Díky tomu Vinořský park naléží mezi maloplošná chráněná území s nějvětším podílem mrtvé dřevní hmoty v České republice.

Zdejší osídlení je však již pravěkého původu, nejspíše se zde lidé poprvé nastálo zastavili v období neolitu a žili zde i později, což dokazuje slovanské Hradiště u Vinoře (https://pamatkovykatalog.cz/hradiste-u-vinore-bazantnice-14857498) a ostrožné hradiště V obůrkách (viz https://pamatkovykatalog.cz/praveke-vysinne-sidliste-v-oburkach-14857712), ale více dokladů nalezneme až z pozdějších dob, např. vytesané výklenky ve skále v místech, kde se říká Kamenný stůl. Ty měly sloužit podle lidových podání lovcům při honu k posezení, případně výstavě úlovků. Dnes těmito místy mezi přírodní rezervací Vinořský park a přírodní památkou Satalická bažantnice vede naučná stezka, kterou roku 2008 vybudovaly NET4GAS a ČSOP (viz http://www.praha-priroda.cz/naucne-stezky/vinorsky-park-satalicka-bazantnice/). Na závěr je třeba ještě uvést to, že postupem času byl Vinořský park zaplevelen mnoha invazivními druhy flóry, takže v roce 2004 byla zahájena jejich likvidace, resp. těch nejagresivnějších, k nimž řadíme bolševník velkolepý a křídlatku japonskou. Na závěr je třeba uvést, že tato místy záhadná lokalita probudila v lidech velkou fantazii, takže k Vinořskému parku se vztahuje řada různých pověstí a povídaček.