Praha (Nové Město) - kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého na Karlově, 1. část

Novoměstský klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého na pražském Karlově můžeme s klidným svědomím prohlásit za jednu z nejkrásnějších a nejzajímavějších památek našeho hlavního města. Tato informace by sice zřejmě většinu zahraničních turistů mířících pravidelně do „unescového“ centra Prahy dost překvapila, ale je to tak. A nic na tom nemění ani fakt, že je tato nádherná gotická stavba barokně přestavěna i dostavěna a že je docela nelehké navštívit její interiér, o který jde v tomto případě obdivovateli významných pamětihodností naší země především.

Poměrně nezvykle koncipovaný kostel s půdorysem lodi ve tvaru osmiúhelníka (tento svatostánek byl údajně postaven podle vzoru korunovačního chrámu v německém Aachenu a kostela San Vitale v italské Ravenně) se nachází nedaleko Nuselského mostu, v areálu bývalého konventu augustiniánů kanovníků a za jeho zakladatele bývá označován sám Otec vlasti, tedy římský císař a český král Karel IV., jehož zásluhy na budování Nového Města Pražského jsou jistě nezpochybnitelné. I proto je kostel zasvěcen nejen Panně Marii, ale i obnoviteli Římské říše. Však také sám Karel IV. chrámu věnoval – coby vzácnou relikvii – tři (pravděpodobně nezlaté) zuby Karla Velikého. S výstavbou kostela však bývají spojována i další slavná jména, minimálně Matyáš z Arrasu a Jan Očko z Vlašimi. Huť toho prvního kostel stavěla, ten druhý ji za přítomnosti Karla IV. a jeho syna Václava vysvětil.

Výstavba kostela byla zahájena u městských hradeb v roce 1350 nebo 1351 a k jeho vysvěcení došlo roku 1377. V té době ovšem zřejmě ještě nebylo budování kostela zcela dokončena a jeho stavba nakonec trvala podstatně déle. V dobách husitských válek byl celý klášter silně poškozen a  následně i opuštěn. Znovu vysvěcen pak byl kostel – po náročných opravách – až v roce 1498 a z tohoto roku pochází rovněž klenba presbytáře. A právě v té době byl také zřejmě znovu zakleknut (Hans Spiess) a v letech 1502 až 1505 získal krásná vitrážová okna. Původně byl tento klášterní kostel zřejmě sklenut na středový pilíř nebo na čtveřici sloupů, ale tuto podobu dnes již neznáme. Stávající pozdně gotická hvězdicová klenba totiž pochází z roku 1575 a jejím autorem je s nejvyšší pravděpodobností Bonifác Wolmut. Tuto – podle legendy ďáblem dokončenou - odvážnou klenbu charakterizuje kopule s podvlečenou sítí gotizujících žeber.

Jisté úpravy a nutné opravy zde proběhly i v 17. století, ale skutečně významné byly až zásahy ve století následujícím, kdy také k původnímu kostelu byla na jižní straně přistavěna budova Svatých schodů. Jednalo se o dávný plán, který byl ovšem realizován teprve v letech 1704 (nebo 1708) až 1711. Podle mnohých odborníků je pod touto dostavbou podepsán věhlasný architekt Jan Blažej Santini-Aichel. V tomto případě je ovšem zajímavé, že jeho autorství na projektu bylo poprvé zmíněno až na konci I. třetiny minulého století. Obraz Panny Marie Karlovské pro kostel vytvořil J.J. Heinsch. V letech 1735 až 1740 pak proběhla celková úprava interiéru kostela, při níž vznikly nové oltáře, kruchta, varhany, oratoře i kazatelna.

Druhá poloviny 18. století už kostelu mnoho štěstí nepřinesla. Nejprve jej – i s klášterními budovami - v roce 1755 poškodil požár a poté roku 1785 klášter zrušil svým dekretem Josef II. (farnost byla převedena – spolu s hlavním oltářem - k nedalekému kostelu sv. Apolináře). Z kláštera se následně stalo vojenské skladiště a poté nemocnice, jejíž podoby se dotkla jen částečná regotizace klášterního svatostánku z let 1871 až 1873. Klášter se v roce 1960 stal Státním archivem, následně Muzeem Pohraniční stráže a nakonec Policejním muzeem.

Prohlídka již z dálky nápadného kostela s charakteristickými kopulemi je v současnosti – kromě výjimečných akcí - možná v podstatě jen po telefonické domluvě nebo v rámci časů ohraničujících bohoslužby. Ty zde probíhají pravidelně každou neděli v 9,30 a 17,00 hod. (a také první pátek a sobotu v měsíci, a to v 17,00 resp. v 9,00 hod.). Park kolem kostela je otevřen v období letního času od 6.00 do 19.00 hod., v zimním čase od 6.00 do 18.00 hod.