Praha – Nové Město - rotunda sv. Longina (kaple sv. Štěpána)

Novoměstská rotunda sv. Longina není jen jednou z „mnoha“ dochovaných pražských románských rotund, ale patří k vůbec nejstarším pamětihodnostem našeho hlavního města. Byla totiž postavena zřejmě již v I. třetině 12. století; v té době ovšem jako kaple nebo farní kostelík sv. Štěpána a duchovní centrum – tenkrát již téměř dvě století existující - osady Rybníček. Své současné jméno rotunda získala až v polovině 14. století, kdy byl v její těsné blízkosti vybudován kostel sv. Štěpána na Novém Městě pražském. Zasvěcení bylo zvoleno na počest ostatků sv. Longina, které tehdy Karel IV. přivezl z Itálie do Prahy. Dnešní podoba rotundy již přesně nedodržuje její původní románský vzhled. V v období baroka, tedy v 17. století, byla totiž stavebně upravena. Barokní je také – uvnitř rotundy se nacházející – drobný dřevěný oltář se skupinou sv. Kříže a Longina, pocházející z roku 1762.

Ani tato drobná sakrální stavba svého času neunikla bdělému oku Pepovu – tedy pozornosti císaře Josefa II. – a ten kapli v roce 1783 prostě zrušil. Ta následně sloužila jako skladiště kostelního nářadí, a poté měla být v 19. století dokonce v rámci modernizace Prahy zbourána. Hrstka statečných v čele s Františkem Palackým a Společností Národního muzea tomu ale, naštěstí pro nás všechny, včas zabránila. V roce 2014 byla tato rotunda, využívaná Apoštolským exarchátem řeckokatolické církve i jako kaple vojenského a špitálského řádu sv. Lazara Jeruzalémského, navrácena do majetku církve, snad jezuitského řádu.

Za zmínku stojí určitě některé změny a úpravy, kterými rotunda sv. Longina během své dlouhé historie prošla. Poprvé byla totiž stavebně upravována již ve III. čtvrtině 14. století. Při zmíněných barokních úpravách v polovině 17. století byla rozšířena o loď, která byla roku 1845 opět ubourána. Současně s lodí se zde objevily vitráže a věžička s lucernou, která měla prosvětlit interiér stavby. Restaurátoři se pak na rotundovou kapli vrhli ve velkém v období let 1929 až 1934, kdy zde byly odkryty románské sloupy, pilíře lucerny a vítězný oblouk původní románské apsidy. Totéž potkalo rotundu na přelomu 20. a 21. století (v rámci tehdejších prací se kaple dočkala také elektroinstalace i vnějších ochranných nátěrů) a následně byla obklopena malým parčíkem.

Nejmenší pražská rotunda byla prý podle pověsti původně dokonce pohanskou svatyní a až zavedení křesťanství ji změnilo v katolický kostelík, obklopený hřbitovem, využívaným později zejména pro oběti moru z řad cizinců. Mezi jejími významnými majiteli bývají uváděny také tak významné instituce a osobnosti, jako jsou např. břevnovský klášter (tamní benediktini rotundu pravděpodobně také postavili), Řád německých rytířů, druhá manželka Přemysla Otakara I. Konstancie Uherská (některé informační prameny však uvádějí Přemysla Otakara II. a jeho druhou ženu Kunhutu Uherskou – a pak, že je dějepis jednoduchý) nebo špitální bratrstvo Anežky české.

Štíhlá rotunda sv. Longina bývá spojována také s jednou pražskou astronomickou zajímavostí. Její spojnice s rotundou sv. Kříže na Starém Městě, s Malostranskou mosteckou věží a s chrámem sv. Víta údajně ukazuje azimut letního a zimního slunovratu platný pro 11. a 12. století. Co je ovšem jisté, je adresa, na které tuto pozoruhodnou drobnou stavbu najdeme. Ta zní: ulice Na Rybníčku, PrahA 2 – Nové Město.