Praha (Staré Město) - kostely v Anežském klášteře (František a Salvátor)
Anežský klášter v Praze je pozoruhodným komplexem převážně gotických budov, který je dnes znám zejména jako sídlo stálé expozice Národní galerie, zaměřené na středověké umění Čech a střední Evropy. Kvůli obrazům, reliéfům a skulpturám starých mistrů – byť nesporně skvělých – by návštěvník svaté Anežky rozhodně neměl opomenout ani na část stavebně - sakrální, která je pro změnu nádhernou ukázkou vyspělé středověké architektury. A o nějaké temnotě doby zde určitě nemůže padnout ani slovíčko …
Mezi zdejšími objekty hrají bezesporu – i při vší úctě k pozoruhodným prostorám někdejšího cihelného konventu, postaveného s velkorysou koncepcí bohaté donátorky z královského rodu - prim zdejší kostely. Jsou dva, nezapřou vliv cisterciáckých staveb v Burgundsku a u jednoho z nich (novodobě dostavěné dvojlodí kostela sv. Františka) se musíme většinou spokojit pouze s návštěvou poměrně rozlehlého presbytáře. Vynechejme tedy nyní klášterní ambit, refektář, dormitář, kapitulní síň, nikterak zajímavý rajský dvůr i kapli Panny Marie s přemyslovským pohřebištěm a věnujme se jen a pouze dvěma klášterním svatostánkům.
Začneme kostelem sv. Františka z Assisi, který je dnes již jen torzem někdejšího dvoulodního kostela s originální asymetrickou dispozicí. Hlavní i jižní loď měly klenbu o třech polích, místo severní lodi přiléhala ke kostelu budova konventu klarisek. Těm v kostele při bohoslužbách sloužila rozlehlá, samostatně přístupná, dřevěná tribuna. Pro návštěvníky Anežského kláštera je však nejdůležitější chrámový presbytář, který byl připojen k východní části hlavní lodi. Vyznačuje se dvěma klenebními poli i pětibokým závěrem a byl přístupný pouze minoritským bratřím. Je přitom zajímavé, že v tomto novém presbytáři byly nalezeny jiné kamenické značky než v starší chrámové části, což se pokládá za důkaz příchodu nové stavební huti do Prahy v tomto období. Kněžiště bylo osvětleno velkými okny s jednoduchou profilovanou kružbou.
Těžko říct, který z obou kostelů je jednoznačně zajímavější, ale u většiny asi spíše zvítězí kostel sv. Salvátora nebo – chcete-li – chrám Krista Spasitele, dokončený roku 1261. Toto přemyslovské mauzoleum totiž bývá označováno za stavbu, která svým významem i architektonickou kvalitou převyšuje ostatní části kláštera. Je to možná dáno faktem, že loď o dvou polích křížové klenby, zakončená pětibokým závěrem, je dílem neznámého francouzského stavebního mistra. Loď tohoto kostela je triumfálním obloukem propojena s kaplí Panny Marie. Velmi zajímavým prvkem je náhrada hlavic vlysy s vyobrazením hlav pěti dosavadních českých panovníků a jejich manželek. Svatá (tedy budoucí) Anežka byla vyobrazena na hlavici triumfálního pasu nad oltářem. Pozoruhodná je zde rovněž symbolika, vnitřní geometrická struktura i plastická výzdoba. Panovník je zobrazen na vstupní bráně naproti oltáři, ve stejné úrovni jako Kristus. Pod oltářem byla vybudována krypta. Celý kostel byl původně vymalován freskami s obrazy ze života Krista, ze kterých se ale dochovalo jen několik fragmentů.
Oba kostely jsou nedílnou součástí bývalého neobvyklého gotického dvojkláštera, založeného ve 30. letech 13. století Anežkou Českou, který je současně pohřebištěm neuvěřitelného množství významných postav českých dějin v čele s králem Václavem I. a jeho manželkou Kunhutou Štaufskou nebo dcerami krále Přemysla Otakara II. Markétou a Anežkou Přemyslovnou i jeho manželkou Kunhutou Uherskou.