Klidné romantické místo na česko-polské hranici. Měl jsem to štěstí, že jsem se při jednom studentském vandru s přáteli potkal s asi posledním obyvatelem hájovny, panem Rudou Vanickým. To se ještě za hájovnou pásly kavky, domácí nám podával čerstvě nadojené mléko, vlastnoručně pečený chleba a my mu naoplátku Rum a zvlhlé Marsky při nočních rozhovorech o všem a o ničem. Původně jsme jen procházeli a nakonec zůstali několik dnů.
Poslední návštěvu tohoto místa jsem udělal někdy v roce 2007, více než po dvaceti letech. Příroda je stále kouzelná, jen hájovna je opuštěná a postupně chátrající ... svědek mých vzpomínek.