Loading...
Turistické cíle • Památky a muzea • Kostel
Roštín je jednou z hlavních bran do Chřibů. Z obce do kopců - dokonce k tomu nejvyššímu s rozhlednou, Brdu - vede zelená turistická značka. Druhá, v barvě žluté, míří k sousednímu Vlčáku. V mezidobí mezi vánočními svátky LP 2015 a příchodem nového roku, jsem i já poctil tato místa svojí návštěvou. O to radši, že jsem tu nikdy předtím nebyl, a tak byl alespoň začátek túry obohacen o poznání dosud neznámého neznáma. Bus mi zastavil v samém středu Roštína. Ale ještě než jsem se vydal nahoru k Brdu ke kopcům, které z okolních hanáckých pahorků v ranní mlze vystupovaly jako velehory, zamířil jsem k blízkému kostelíku, ozářenému tak brzy ráno ještě svitem luceren. K hlavní, jediné chrámové lodi je přistavěna věž a k hlavnímu kostelnímu vchodu jsem se dostal po monumentálním schodišti. Nahoře je vstupní terasa ozdobena zleva křížem a napravo sochou nejpopulárnějšího českého mučedníka - svatého Jana Nepomuckého. Při pohledu nad vstupní průčelí mne zaujalo, že je zdobí hodiny, kdežto na kostelní věži bychom je hledali marně.
Ano, Roštín bývala v minulosti chudičká obec, Dokonce ani dlouho neměla vlastní kostel a na mše museli obyvatelé chodit do chrámu sv.Jakuba, který je od Roštína něco přes kilometr vzdálen směrem na Cetechovice. Za dobrého počasí a hlavně v létě to byla pohodička, ale za podzimních plískanic či za mrazů se to místním nejspíš zajídalo. Proto se rozhodli umístit do středu obce vlastní kapli. Byla vystavěna v místech bývalé dřevěné zvonice, která později dostala kamennou podobu. A právě k této věži byla v roce 1777 kaple, zasvěcená sv.Anně, přifařena. Základní kameny nového většího svatostánku - už regulérního kostela, byly položeny až v roce 1847. Jak už jsem se zmínil, místní byli chudí, a tak se jeho interiéry zařizovaly postupně - se sbírek anebo darů. Třeba ty dubové lavice byly pořízeny teprve roku 1865. A o dvanáct let později byla do dnešní výše nadstavena věž zvonice, jejíž špice se tehdy ztrácela za kostelní střechou. Zajímavá historka se vypráví o hlavním oltářním obraze:
Za celoživotní úspory (85 zlatek) jej totiž koupila a chrámu věnovala chudá místní domkářka Anna Vrbenská. Roštínští byli tehdy poddanými střílecké vrchnosti, již zastupoval hrabě Kuenburk s chotí Annou. Ale majitelé panství neměli u poddaných žádnou úctu. Hlavně hraběnka, která totiž nebyla šlechtičnou, ale tehdejší "zlatokopkou" a modrou krev získala až po sňatku. Asi není dic divného na tom, že to bývalé mlynářské dceři pořádně stouplo do hlavy. A tak nejenže za chotě vše řídila, ale byla i takovou potvorou, že se poddaní stříleckého panství zbavili jha roboty až jako poslední na celé Moravě! Hraběnka se přitom na veřejnosti ukazovala moc ráda a prostým poddaným vždy zalepila hubu nějakým drobným dárkem. Když byla požádana o finanční dar do nového roštínského kostela, slíbila, že k oltářnímu obrazu, zakoupeném chudou poddanou, dodá rám. Ale i když tuhle radostnou zprávu dokonce sám pan farář vyhlásil z Kazatelny, muselo se na něj čekat několik let. Zato byl pak s velkou slávou přivezen na opentleném voze, a na dar prosté chalupářky se přitom úplně zapomnělo...
(K článku čerpány informace ze Stránek obce Roštín.)