S „Bulíkem“ Posázavím do Podblanicka a zpět

Nastupovat  •  Fotografie (4)  • Foto: TondaK

Lidé podél trati i na nádražích si připravují fotoaparáty a trpělivě čekají, až se zdáli ozve parní píšťala a tratí posázavského Pacifiku přisupí historická parní lokomotiva s neméně historickými vagóny. Zvláště pro děti je to atrakce. Něco zcela jiného, než to, co vídají při počítačových hrách. Místo polstrovaných sedadel tu najdou dřevěné lavice. Také jízda je odlišná. Vagonem to hází, drncá, souprava skřípá a k tomu odfukuje lokomotiva kouř a páru. To vše si mohou ještě letos o prázdninách zájemci o parní lokomotivy osobně prožít tuto v sobotu 26.srpna. Přesně v devět hodin totiž vyjede z nádraží Praha Braník na trať legendárního „Posázavského pacifiku“ zvláštní vlak v čele s historickou parní lokomotivou „Bulík“, vyrobenou v roce 1935.

Výlety do minulosti

Parní lokomotivy jsou na evropských železnicích vzácné  •  Foto: TondaK

Nostalgické akce tedy výjezdy historických lokomotiv i dobových vagonů pořádají České dráhy už více než dvacet let. Jedná se nejen o jízdy populárních parních mašin, ale i o tradiční jízdy historických motorových vozech vozů, jako je například známý „Hurvínek“, který vozí cestující z Břeclavi do Lednice, nebo motorový vůz z roku 1931 zvaný Věžák na trati ze Šumperka do Velkých Losin. Ale nejznámější a nejoblíbenější jízdy jsou ty s parní lokomotivou z Bránického nádraží na trati legendárního posázavského Pacifiku.  „Začaly mimochodem tzv. Dětskými dny, což byly třídenní akce, kdy jsme jezdili permanentně v pátek, sobotu i neděli s třemi parními mašinami. Akce byly spojené s kulturními zážitky, kdy ve vlacích hrály trampské skupiny a další čekaly na různých nádražích,“ vzpomíná systémový specialista Josef Lemberk. „Podle mne je největší reklama pro České dráhy, když mohou předvést stroje a vozy, které běžně jezdily před padesáti, šedesáti a dokonce i před sto lety. Lidem tak můžeme ukázat historii kolejové dopravy v praxi. Navíc si ji mohou osobně vyzkoušet. Samozřejmě je na nich, zda si vyberou, zda cestovat moderní linkovou dopravou nebo to zkusí historickou lokomotivou s vagony, které nejsou, přiznejme, pro dnešního, civilizací trochu zhýčkaného, člověka moc pohodlné. Jde o to tzv. „Rybáky“, které pocházejí ze 40 let minulého století. Vše je pouze ze dřeva a kovu. Ale i to ke správnému zážitku patří.“

Organizátoři  •  Foto: TondaK

Důležité je i to, že většina výstupních stanic zmíněné sobotní jízdy nabízí plno kulturních zážitků. Například v Jílovém u Prahy mohou cestující navštívit regionální muzeum těžby zlata, nedaleko zastávky Krhanice se nachází unikátní Vojenské technické muzeum Lešany a ve stanici Týnec nad Sázavou stojí za zmínku Týnecký hrad nebo nedaleká zřícenina hradu Zbořený Kostelec. V Benešově zajistili dráhy okružní jízdu Ekovláčkem zajímavými místy Benešova včetně Zámku Konopiště a v Postupicích si zase přijdou na své milovníci historie, protože mohou navštívit Zámek Jemniště. Cestující se zpáteční jízdenkou prý budou mít přednost a ještě snížené vstupné. V cílové stanici Vlašim, než vlak doplní vodu a připraví se na zpáteční cestu, si mohou věrní pasažéři prohlédnout například Zámek Vlašim nebo unikátní expozici našich volně žijících živočichů v paraZOO v Záchranné stanici pro živočichy ČSOP Vlašim.

S lokomotivami je potíž

Prohlédnout si vnitřek lokomotivy je pro každého normálního kluka splněným snem  •  Foto: TondaK

„Bereme je, kde se dá, jak co zbude,“vysvětluje další z organizátorů jízdy, přednosta stanice Smíchov, Petr Pavlík. „Parních mašin je tabulkově sice hodně, ale jejich údržba je nesmírně drahá, jsou poruchové apod. Na červnovou akci jsme například měli přislíbenou lokomotivu „Všudybylku“, z depa v Lounech, která patří depu historických vozidel Českých drah v Lužné u Rakovníka. Ale nakonec jsme si museli půjčit tuto lokomotivu číslo 464.102, zvanou „Ušatá“, která patří Národnímu technickému muzeu, protože se nám naši původní mašinu ještě nepovedlo opravit. Také naše čtyřkolová lokomotiva z roku 1917, která letos slaví sto let, a se kterou jsme tu často jezdili, jede jinam. Bohužel některé nutné prohlídky, které jsou nutné pro její provoz, jsou už téměř prošlé. Také její stav není nejlepší. Proto odjela, doufám, že ne naposledy, do Lužné u Rakovníka, kde bude čekat na velkou opravu, kterou si tato stoletá babička určitě zaslouží. Mimochodem je to lokomotiva z Vršovického depa, která byla stále, i po konci svého technického provozu, tzv. ve stavu. Nikdy jsme ji neprodali k jiným účelům ani nedali do šrotu, jak se to jinde s parními lokomotivami stávalo. Místní železničáři ji stále udržovali v provozu. Vyplatilo se to, protože následně jsme ji začali používat pro naše poměrně populární nostalgické jízdy.“

 Čtvrté největší v Praze

Jízda tratí, zvané Posázavský Pacifik je tradice. Je to trať po mnoho desetiletí spojená s trampským hnutím, později s trampskými osadami a dnes s turistikou včetně té cyklistické. Je zajímavé, že začátek cesty, nádraží Bráník, bylo kdysi podle počtu odbavených cestujících čtvrté největší v Praze. Doba se sice změnila, cestujících ubylo, ale tradice zůstala. A trať Posázavského Pacifiku má dodnes svoje kouzlo a okolí je úžasné, takže sem pořádají České dráhy již zmíněné nostalgické vlaky nejčastěji.  A to nejenom přes léto, ale i na podzim a v zimě. Druhá nejzajímavější „nostalgická“ jízda vede na Křivoklát. Také půvabná trať. Sem jezdí České dráhy s delší soupravou, větší lokomotivou a vlaky jsou prý hodně plné. „Abych to shrnul, nejoblíbenějšími akcemi jsou naše Dětské dny, Dny železnice, a v zimě Mikulášské jízdy,“ dodává P. Pavlík. „Ty jsou mezi dětmi také velice žádané. Vypravujeme za jeden den čtyři jízdy v okruzích po a kolem Prahy a v neděli další tři. Všechny jízdy jsou vyprodané a navíc musíme mít minimálně čtyři mikulášské čety, protože jeden Mikuláš by tak dlouhý vlak sám neprošel. Jako bonus tu pravidelně nadělujeme dětem více než 4 tisíce perníků.“

Pro mnohé z dětí zůstane jízda parním vlakem nezapomenutelným dobrodružstvím. Totéž platí i pro fanoušky páry. Podle zahraničních návštěvníků prý něco podobného v Evropě najdeme jen zřídka a České dráhy šlechtí, že podobné zatraktivnění jízd vlakem provozují. Tak jen aby počasí přálo, nostalgická vyjížďka se podařila a vlak odjel i dojel včas. Jen tak mimochodem, odjezd z Vlašimi je v 15:33 hod. a předpokládaný příjezd do Prahy Braníka v 19:13 hod. Páře zdar.

Antonín Karoch