Salcburk - katedrála sv. Ruperta a sv. Virgila (Salzburg – Dom)

Barokní salcburská katedrála, dokončená v roce 1628, je pozoruhodnou sakrální stavbou, která se nachází v historickém centru stopadesátitisícového Solnohradu (ať tedy použijeme většinu používaných názvů tohoto rakouského města), a proto je také součástí prestižního seznamu památek UNESCO. Tento metropolitní chrám, který rozhodně není první katedrálou v Salcburku, je zasvěcen sv. Rupertovi a sv. Virgilovi a může se právem pyšnit impozantními rozměry. Kostel je totiž 101 metrů dlouhý, s 69 m transeptem a 45 m širokou lodí. Je v něm místo pro 900 sedících věřících, ale jeho kapacita je údajně deset tisíc lidí. Chrámové věže dosahují výšky 81 m, kopule 79 m a hlavní loď 32 m.

První předrománská katedrála zde přitom vznikla již v roce 774 a vydržela v původní podobě až do roku 1167, kdy se zřítila, zřejmě po úmyslně založeném požáru. Díky tomu byla tato bazilika nahrazena románskou – snad pětilodní - stavbou z roku 1159, z které zůstala až do současnosti zachována křtitelnice. I tato katedrála však v roce 1598 – spolu s několika desítkami měšťanských domů - vyhořela. Na červeného kohouta měl Salcburk vůbec „štěstí“, protože požár nakonec zdejší katedrálu zachvátil celkem šestkrát, a to v letech 1127, 1167, 1312, 1598, 1859 a 1944.

V roce 1614 byl položen základní kámen současné katedrály, jejíž stavbou byl pověřen italský architekt Santino Solari. Ten ji dokončil o 14 let později a katedrála pak stála – bez větších změn – až do roku 1944, kdy byla zasažena – a velmi vážně poškozena - při bombardování města. V letech 1945 až 1959 pak byla katedrála, nacházející se na Dómském náměstí (Domplatz), kompletně zrekonstruována. Celé okolí katedrály je navíc uzpůsobeno tomu, aby z východní strany byla budova do poslední chvíle takřka neviditelná, zatímco západní dvojvěžové průčelí směřuje do velkého a otevřeného náměstí.

Toto vápencově bělostné barokní průčelí je skutečně velkolepé, vždyť ho také lemují 81 m vysoké věže, které jsou horizontálně rozděleny třemi římsami. Výška jednotlivých částí průčelí se směrem vzhůru zmenšuje a zdobí je toskánské, jónské a korintské pilastry. Nechybí vrcholové kopule ani hodiny ve druhém patře věží. Celá katedrála pak působí jako stavba v romantizujícím stylu. Součástí průčelí jsou tři vstupní arkády a sochy světců v nadživotní velikosti.

Hlavní loď salcburského Dómu s jedenácti oltáři je 32 metrů vysoká a její klenbu zdobí nástropní malby s tématikou ze života Krista (Donato Mascagni a Ignazio Solari), které doplňují bohaté štuky (dílna Giuseppe Bassarina). Na obou stranách lodi se nachází řada kaplí, z nichž čtyři kaple jsou navzájem propojené a otevřené do lodi obloukovou arkádou. Každá kaple má vlastní boční oltář (jeden z nich zdobí obraz našeho Karla Škréty) a stropní fresky. Rozložení interiéru zřejmě vychází z podoby baziliky sv. Petra v Římě. Mramorový hlavní oltář vznikl roku 1628 a je připisován staviteli katedrály Santino Solarimu. Mascagniho obraz zobrazující Vzkříšení Krista doplňují sochy andělů, svatých patronů a alegorií.

Za nejvýznamnější část mobiliáře v transeptu bývá považován oltář sv. Františka z Assisi a často bývají zmiňovány také fresky s tématikou Života a Nanebevzetí Panny Marie. Nad křížením lodí se nachází ve výšce 71 m bubnová klenba oktagonálu s osmi freskami se scénami ze Starého zákona. Katedrála se také může pochlubit hned sedmi varhanami, z nichž ty hlavní, nacházející se nad západní galerii, pocházejí z roku 1988. Ty nejstarší naopak sestavil Leopold Rotenburger už v letech 1628 až 1643. Sedm je také katedrálních zvonů, ty nejstarší pocházejí z I. třetiny 17. století, ty nejnovější z roku 1961.

Salcburský Dóm byl ve svých dějinách třikrát vysvěcen; stalo se tak v letech 774, 1628 a 1959.