Salcburk - kostel Nejsvětější Trojice (Salzburg - Dreifaltigkeitskirche)

Jedním z mnoha salcburských svatostánků je také monumentální kostel Nejsvětější Trojice. Je součástí zdejšího Starého města a byl postaven v letech 1694 až 1702. Kvůli zvýraznění chrámu byly ještě v letech 1757 zvýšeny jeho věže, ale i poté pro něj zůstává charakteristická zejména centrální kopule. Celý svatotrojiční komplex tvoří hlavní kostelní budova se dvěma křídly semináře a jedná se o první salcburskou stavbu věhlasného barokního architekta Johanna Bernarda Fischera z Erlachu. Její pozoruhodná podoba nezapírá inspiraci svatostánky římskými. Jako adresu můžeme při hledání této památky uvádět ulici Dreifaltigkeitsgasse i náměstí Makartplatz.

Nad vstupním portálem, tedy na atice před kopulí, můžeme vidět čtyři postavy symbolizující tři teologické ctnosti (Víra, Naděje a Láska) a Moudrost boží. Všechny tyto sochy jsou dílem – z Čech pocházejícího - Bernharda Michaela Mandla. Mezi sochami se ještě nachází dvojerb města Salcburk a arcibiskupa Johanna Ernsta von Thun. A hned na úvod bychom ještě měli zmínit, že kromě Fischera z Erlacha a B.M. Mandla se na podobě tohoto svatostánku podíleli i další významní sochaři a kameníci své doby, např. oba Weißenkirchnerové nebo Sebastian Stumpfegger.

Interiér kostela má tvar oválu se čtyřmi krátkými klenutými křížovými rameny a je zaklenut velkou bubnovou kopulí. Vnitřní prostory působí velmi monumentálně, což je dáno vizuelním efektem způsobeným jednoduchostí stavby a výškou dominující kupole. Velkou fresku v ní vytvořil v letech 1697 až 1700 Johann M. Rottmayr a byla to jeho první freska v kopuli. Je na ní zobrazeno téma Korunovace Panny Marie Nejsvětější Trojicí, které pomáhají Archanděl Michael s mnoha dalšími anděly, proroky, papeži a církevními patriarchy. V horní lucerně je pak zobrazen Duch svatý. Krásná štuková výzdoba je dílem Andrey Sallariho a J.B. Ředino.

Stavitel kostela – tedy J.B. Fischer von Erlach navrhl také podobu hlavního oltáře z roku 1700. Ten však byl v roce 1841 přestavěn a do původního stavu „byl navrácen“ teprve v roce 1947. Jeho součástí je sousoší Nejsvětější Trojice s dvojicí klánících se andělů a relikviář sv. Ernesta z roku 1959. Andělé v životní velikosti, kteří stojí na obou stranách oltáře, jsou dílem Fischera z Erlachu a B.M. Mandla. Fischer von Erlach navrhl rovněž podobu pohřebního sarkofágu, do kterého bylo uloženo srdce knížete arcibiskupa Johanna Ernsta von Thun.

Chrámová křídla zvaná Kněžský dům původně sloužila jako výcvikový prostor a kolej školy pro potomky šlechty, zatímco kněžský seminář sem byl umístěn později. Byl symetricky uspořádán kolem dvou nádvoří. Na to severní byla v roce 1741 umístěna fontána J.A. Pfaffingera, jejíž součástí je i skulptura sv. Petra. Jižní nádvoří pak zdobí další – tentokrát velmi jednoduchá -  kašna pocházející z roku 1857. Velmi zajímavá je naopak kaple Panny Marie, která byla vybudována již někdy před rokem 1450 a zdobí ji kříž ze 16. století.