Loading...
Při prohlídce sakrálních památek rakouského Salcburku bychom jistě neměli opomenout ani barokní kostel sv. Marka. Někdejší klášterní kostel uršulinek se nachází na stejnojmenném náměstí (Ursulinenplatz) v blízkosti severní staroměstské brány zvané Klausentor. Také tento kostel vznikl v hlavě geniálního barokního architelkta Johanna Bernarda Fischera z Erlachu, rovněž na jeho vzniku má největší zásluhu arcibiskup knížecího původu Johann Ernst von Thun a i on je dnes součástí historického centra města, které je součástí seznamu UNESCO. A hned na úvod si ještě můžeme prozradit, že původní kostel sv. Marka byl dokončen v roce 1618, v roce 1669 jej zničila padající skála a od roku 1999 jej vlastní Ukrajinské řecko-katolické společenství. A také že autorství Fischera von Erlach není přímo doložitelné.
Jak již bylo naznačeno výše, původní kostel sv. Marka byl postaven v letech 1616 až 1618 a zničen roku 1669 (tady se projevila jistá nevýhoda spočívající v tom, že kostel byl postaven pod vysokou skalní stěnou Mönchsbergu; navíc skály ohrozily kostel také v roce 1973). V roce 1699 pak byl položen základní kámen pro klášter uršulinek a jeho nový kostel. Komplex byl dokončen v roce 1705, ale uršulinky se sem přestěhovaly teprve o 15 let později. Hlavní klášterní budova pak byla postavena v letech 1713 až 1726 a „obtáčela“ rajskou zahradu. V roce 1957 se řádové sestry přestěhovaly jinam a v klášterní prostory byly od roku 1959 používány přírodovědným muzeem. Kostel sv. Marka následně převzala salcburská arcidiecéze jako svůj rektorát. A od roku 1999 zde působí již zmínění Ukrajinci.
Poloha kostela je velmi neobvyklá; je totiž zasazen do úzkého prostoru mezi skalní stěnou a kamennou zídkou v blízkosti řeky Salzach. Proto je i tento kostel vysoký, štíhlý a s postranními věžemi umístěnými harmonicky dozadu za hlavní průčelí. To charakterizují pilastry s iónskými hlavicemi, velké okno atypického tvaru a trojúhelníkový štít završený sochou sv. Marka, po jehož stranách můžeme vidět sv. Augustina a sv. Ursulu. A v Salcburku jistě nikoho nepřekvapí, že tyto postavy vytvořil s největší pravděpodobností barokní sochař českého původu B.M. Mandl. Ve vstupní předsíni se pak nachází čtyři sochy v nadživotní velikosti, které představují sv. Mikuláše, sv. Gelasia, sv. Fulgentia a sv. Viléma.
Interiér kostela v podobě kříže s velmi krátkými rameny každého překvapí až nečekaně bohatým mobiliářem a výzdobou. Krásné štuky nepokrývají jen klenbu, ale i galerii, boční stěny chóru a oratoře. Lunetové malby byly dokončeny v roce 1756 Christophem A. Mayrem a v kopuli se nachází freska Apoteóza sv. Uršuly. Nechybí ani zpodobnění čtyř církevních otců nebo Božího oka. Předpokládá se přitom, že také jejich podoba může pocházet od Fischera z Erlachu.
Hlavní oltář vznikl v letech 1766 až 1768 a jeho autorem Wolfgang Hagenauer. Jeho hlavní část zobrazuje sv. Marka kázajícího pohanům, v horní části můžeme vidět Nejsvětější Trojici a po bocích oba sv. Jany, tedy Křtitele a Evangelistu. Na obraze levého bočního oltáře vidíme sv. Augustina a jeho matku sv. Moniku se sochami sv. Antonína a sv. Moncha, na tom pravém pak Umučení sv. Uršuly se sochami sv. Kateřiny a sv. Agnes. Bohatě zdobená kazatelna bývá připisována Fischerovi von Erlach. Štuky zde doplňují reliéfní medailony s teologickými ctnostmi (Víra, Láska a Naděje). Poslední varhany postavil v roce 1886 Hans Mauracher. Tyto varhany byly zrušeny v 70. letech minulého století, aby byl uvolněn prostor před velkým severním oknem. Naopak byl v 2000 do kostela instalován ikonostas. Ten byl vyroben z dubového dřeva podle návrhů Bohdana Tureckého zë Lvova.