Salcburk - Nová rezidence (Salzburg - Neue Residenz)

Jednou z mnoha zajímavých památek rakouského Salcburku je také staroměstská Nová rezidence, která byla ovšem původně nazývaná Palazzo Nuovo. Tento palác byl postaven – východně od katedrály - salcburským arcibiskupem Wolfem Dietrichem von Raitenau. Rezidence pochází z roku 1588, kdy byla postavena na místě několika stržených měšťanských a kanonických domů. Zpočátku se jednalo o skutečný arcibiskupský palác, kde přebýval nejen tento hodnostář, ale i jeho bratři. Po roce 1600 byl palác rozšířen a dnes je sídlem Salcburského muzea a Heimatwerku. Pro mnohé turisty je však Nová rezidence spojována hlavně s její věží se slavnou zvonkohrou.

Podoba paláce je nejčastěji spojována se jmény Vincenzo Scamozzi a Markus Sittikus. Jedná se o - stavebně poměrně střízlivou - rezidenci obklopující nádvoří i zahrady. Rohy hlavní budovy přitom ozdobily erby rodů, ze kterých pocházeli prarodiče arcibiskupa Ditricha, tedy Medici, Hohenems, Raitenau a Sirgenstein. Původní věž byla pětipatrová, s plochou střechou a malou kopulí . V roce 1701 nechal arcibiskup Johann Ernst von Thun věž přestavět. Byl přistavěn oktagonál a nástavba s arkádami pro zvonkohru. Tento prostor byl následně – roku 1702 – osazen 35 zvony.

Zahradu později nahradilo další nádvoří a do prvního patra byla umístěna arcibiskupská knihovna. Ve druhém patře se nacházel Sál předků s dřevěným kazetovým stropem. Velká část rezidence však byla v roce 1786 přestavěna pro administrativní účely. Po roce 1803 byla Nová rezidence využívána jako budova kurie, později soud c.k. monarchie. Od roku 1824 zde pak sídlily kanceláře úřadu pro městské a pozemkové právo, daňová kancelář nebo útvar pro státní kontrolu zboží. V roce 1850 se sem nastěhoval správní úřady pro korunní zemi Salcbursko a zemský soud. Byla zde také pošta a telegraf. Po roce 1890 byl paláci udělen status vládní budovy, kterou pak v roce 1944 částečně zničilo bombardování města při útoku amerického a britského letectva.

Po roce 1990 bylo rozhodnuto o konceptu muzea v Nové rezidenci. Teprve roku 2003 však byla zahájena renovace budovy (investice téměř 20 milionů eur) a až v roce 2007 bylo muzeum výstavou „Viva! Mozart“ slavnostně otevřeno.

Z jednotlivých částí Nové rezidence jsou asi nejznámější pokoje druhého patra západního křídla s klenutými okny a krásnou štukovou výzdobou (tu v roce 1602 vytvořil Elia Castello), Biskupský sál (Bischofssaal) s dřevěným kazetovým stropem (centrální zdobný Wolfa Ditricha), obdélníkový Sál Ctností (Tugendensaal) se štukovým kazetovým stropem (alegorické postavy ctností, pozoruhodné portály), čtvercová Síň Slávy (Gloriensaal) s bohatou freskovou výzdobou (např. Zvěstování, Navštívení, Klanění pastýřů a Obětování v chrámu) nebo Stavovský sál (Ständesaal) s medailónovými freskami a bustami.

Poznámka na závěr: vzhledem k tomu, že Turistika nenabízí kategorii "Palác", zařadil autor článku Novou rezidenci mezi zámky. Přišlo mu to vhodnější než nevznosný "Dům, budova" ...