Salcburk – Svatopetrský hřbitov (Salzburg – Petersfriedhof)

Rakouský Salcburk patří mezi nemnoho měst, mezi jejichž nejkrásnější a nejzajímavější památky patří hřbitov, v tomto případě dokonce hřbitovů několik. Ten, který je „zasvěcen“ sv. Petrovi, je druhý nejstarší, ale současně také ten nejkrásnější a nejatraktivnější. Za mnohá nej vděčí zejména své poloze, protože je umístěn mezi opatství sv. Petra a skálu pod salcburskou hradní pevností. Nelze se proto ani divit, že si toto pietní místo již dávno před dnešními turisty zamilovali romantičtí básníci a malíři 19. století.

Hřbitov sv. Petra je s největší pravděpodobností stejně starý jako stejnojmenný klášter, tzn., že byl založen někdy okolo roku 700. Od počátku sloužil pouze klášteru a byl podstatně menší než ten současný. Z tohoto období se sice žádné fragmenty nedochovaly, ale i tak je obdivuhodné, že nejstarší náhrobek, který zde dnes můžeme vidět, pochází z konce 13. století (opat Dietmar, †1288). Jen o 12 let mladší je pak nejstarší náhrobek s rodinným erbem (oba náhrobky jsou však už dnes uloženy v klášterním kostele). Ve 14. století sem byli pohřbíváni i členové nejvýznamnějších salcburských středověkých rodin, což vlastně platilo až do konce 16. století. Pohřbívat se zde ale přestalo teprve v prosinci roku 1878 a na jaře roku 1930 byla zahájena první velká rekonstrukce tohoto hřbitova.

Za nejzajímavější část svatopetrského hřbitova bývají považovány tzv. katakomby neboli eremitorium. Jedná se v podstatě o chodby, které byly vytesány do skály „vysoko“ nad hřbitovem. Pochází z období pozdní antiky nebo raného křesťanství a původně byly spojovány s pohřebními obřady. V současnosti už se však většinou uvádí, že sloužily pravděpodobně jako první křesťanské modlitebny na území Salcburku. Katakomby jsou přístupné a jejich součástí je i dvojice kaplí. Zde také byla v kryptě na počátku 19. století pohřbena Mozartova sestra. Jedna z kaplí byla postavena v roce 1178 a zasvěcena je sv. Gertrudě, původně ovšem Tomáši Becketovi. V Gertraudenkapelle také dodnes můžeme vidět fresky zobrazující mučednictví sv. Tomáše Becketa. Nejvyšší prostorou katakomb je pak „jeskynní“ kaple sv. Maxima (Maximuskapelle) z roku 1172, která byla v roce 1659 renovována. Mezi oběma kaplemi najdeme malou dřevěnou zvoničku připomínající někdejší poustevnu.

Součástí hřbitova jsou ovšem ještě další kaple. V jeho středu se nachází kaple sv. Markéty (Margarethenkapelle). Jedná se o pozdně gotický kostelík, postavený na místě raně románské kaple v letech 1485 až 1491. Zdi kaple zdobí náhrobky šlechticů i opatů, pozoruhodné jsou také interiérové žebrové klenby a oltářní Madona z 15. století. Mobiliář je však již většinou neogotický. Veřejnosti nepřístupná kaple Svatého Kříže pochází z roku 1170 a částečně si dodnes zachovala svůj původní románský vzhled. A to přesto, že se z ní v roce 1615 stalo mauzoleum. Proti vstupu do této kaple najdeme tzv. Modlitební jeskyni sv. Ruperta. Za touto kaplí najdeme ještě zbytky skalní kaple sv. Jiljí (Aegidius) z roku 1172 i s fragmenty nástěnné malby z období let 1425 až 1430.

Většina arkádových hrobek vznikla okolo roku 1625, pravděpodobně tedy v letech 1615 až 1630, a to podle návrhu stavitele Christopha Gottsreitera. Epitafy a kované mříže pocházejí z období 17. až 20. století. Známý je i hrob vyhlášeného spolupracovníka Johanna Bernharda Fischera z Erlachu, dvorního kameníka a zednického mistra Sebastiana Stumpfeggera, který zdobí sedm křížů. Občas se říká, že kříže připomínají jeho život se šesti ženami. Skutečnost je však méně pikantní – manželky měl Sebastian jen čtyři a zbylé dva kříže připomínají jeho rodiče. Na svatopetrském hřbitově je také, mj., pohřben slavný rakouský dirigent Bernhard Paumgartner.