Šanliurfa
Turistické cíle • Památky a muzea • Mešita
Z Harranu se dostáváme do Šanliurfy kolem poledne. Město je zkráceně nazýváno Urfa, leží v jihovýchodním Turecku a je hlavním městem stejnojmenné provincie. Nachází se na planině na východ od řeky Eufrat. A jak tady procházely dějiny a žili zde lidé různých civilizací, tak také Šanliurfa měla různé názvy (např. v byzantském období se jmenovala Edessa). Současné jméno má od r. 1984 na základě schválení Velkým národním tureckým shromážděním jako uznání v boji za nezávislost (znamená velká, slavná, důstojná). Zmínky o městě sahají až do 9 tisíciletí př.n.l. a je známá především jako rodiště proroka Abraháma. Posvátným místem je pro Armény, protože s ní spojují vznik arménské abecedy. Od března do října 1919 britská okupace a poté do dubna 1920 okupace francouzská. Při procházce městem vidíte kontrast mezi starou částí s úzkými uličkami a novými, moderními částmi města s betonovými domy s širokými, uklizenými bulváry.
Přijíždíme do města a z dáli vidíme na kopci pozůstatky hradu nebo pevnosti a Minarety mešit. Přes rušnou křižovatku s budovou hotelu El Ruha se dostáváme do centra města. Nejdříve jdeme k posvátnému jezeru Balikligöl, s rovněž posvátnými kapry, které je spojeno s legendou o smrti Abraháma (viz Wikipedia a mnohé příspěvky). Na severní straně jezera stojí mešita Halib ur Rahman s hranatým Minaretem. Jedná se o nejstarší mešitu u Balikligöl z r. 1211 a pochopitelně má dvě části, mužskou a ženskou. Do mužské z povzdálí nakouknu a podaří se mě udělat i fotku modlících se mužů. Vyzouvám si boty a vcházím do ženské části mešity. Vlastně tam téměř nic není, ženy se modlí před zdí a v jednom rohu sedí za stolem žena, snad tam má kancelář. To už ke mě přistupuje žena a chce se se mnou fotografovat.
Jezero je obklopeno nádhernými zahradami Golbasi, vytvořenými podle návrhu architekta Karaaslana. Pokračujeme kolem jezera a jsme u další mešity Ryzvaniye z r. 1716. Mešita stojí na místě bývalého křesťanského kostela sv. Tomáše z doby křesťanské. Nevěřící Tomáš byl šiřitelem křesťanské víry na východ. Odešel do Indie, kde založil komunitu věřících. Byl tam však umučen, jeho pozůstatky byly přeneseny do Urfy a v tomto kostele pochovány. Kostel se stal významným poutním místem. Za vlády muslimů v r. 636 byl kostel zbořen. Interiér mešity je hezky vyzdoben a s rodinkou, která se zde modlí se pak venku fotografuji. Prý jsou zde původní dřevěné dveře, zhotovené osmanskou dřevoobráběcí technikou zv. kundekari (bez použití hřebíků nebo lepidla). V parku kolem mešity i po celé Urfě posedávají odpočívající muži nebo celé rodiny.
Dalším cílem naší navštěvy je velká mešita Mevlid-i Halil, postavena rovněž na místě křesťanského kostela v blízkosti jeskyně, kde se Abrahám narodil. Na jižní straně medresy stojí fontána Fieur Bey (1781). Mešita je opravdu monumentální stavba s dvěmi Minarety a velkou kupolí, na které sedí hejna holubů. Myslela jsem, že do mešit se chodí lidé modlit, ale zde vidíme muže spící na kobercích na zemi. Ostud jdeme na prohlídku Abrahámovy jeskyně (samostatně popsáno). Po celou dobu procházky nás provází pohled na hrad (pevnost), postavený před lisíci lety na kopci Damlacik. Dominantu tvoří dva korintské sloupy, kterým se říká Nemrutův (Nimrodův) trůn, s asyrskými nápisy. Zde totiž stával palác biblického zakladatele starověkého Babylonu.
Průvodce nás nakonec provází tržištěm, kde najdete všechno možné, od koření přes tradiční oblečení až po zlatou uličku. Tím končí společná prohlídka města a pokračujeme pak každý sám. Já se spolubydlící se ještě jdeme podívat do blízkého okolí, chceme si jít sednout někam na kávu. Restaurace, kterou jsme si vyhlédli je zavřená, a tak se vracíme do blízkosti tržnice. Objevujeme kavárničku, která je pod střechou budovy a je odtud krásný výhled na protější kopec Damlacik s pevností i na velkou mešitu. Přímo pod námi stojí další mešita Hassan Padisah. Na chodníku chodí muž, bubnuje a něco vykřikuje. Po chvíli odpočinku a osvěžení se kávou jdeme stejnou cestou k autobusu. Zastavují nás ženy, které dělají sbírku na Afriku. Chvíli si s nimi povídáme, že také u nás se dělají různé sbírky na pomoc lidem v Africe. Na rozloučenou s nimi opět nezbytná fotografie. Na parkovišti u autobusu se kolem nás točí skupinka roztomilých dětí. A jedeme na nocleh v hotelu Grand Urfa Otel.