Schrattenthal – hrad (Vorburg)

Asi bude lepší, když si hned na úvod prozradíme, že hrad Schrattenthal v podstatě neexistuje. Nebo přesněji řečeno, zřícenina tohoto městského hradu je „pouze“ součástí velkého zámeckého komplexu, nacházejícího se na okraji stejnojmenné obce. V tomto dolnorakouském městečku, ležícím v českorakouském pohraničí mezi Eggenburgem a Retzem, dnes žije necelých devět stovek obyvatel, ale nejstarší osídlení je zde doloženo již v období doby kamenné. Zdejší obyvatelstvo zřejmě nijak degenerované nebude, protože prý se v tomto kraji postupně objevili např. Keltové, Markomani, Gótové, Langobardi, Avaři a – ó hrůzo hrůz – také Slované, zejména Češi a Poláci. Kolonizace celé této oblasti byla ukončena koncem 11. století a získané území, které bylo součástí hardeggského panství, bylo třeba bděle střežit a hrdinně bránit. Proto zde vzniká celý řetězec hradů … a jedním z nich byl také Schrattenthal. Tento hrad byl ze tří stran chráněn bažinatým terénem a jeho součástí bylo od počátku přibližně 100 metrů dlouhé předhradí.

První písemné zmínky o osadě Schrattenthal sice pocházejí až z roku 1220, ale předpokládá se, že samotný hrad byl vybudován o jedno až dvě desetiletí dříve. Ve 14. století bylo městečko systematicky opevňováno a rozšíření i zkvalitnění opevnění se dočkal i samotný hrad. Poté, co panství odkoupil roku 1434 Oldřich von Eiczing, zahájil přestavbu strážní hraniční pevnosti na vodní hrad. Lze tedy tvrdit, že např. velká okrouhlá věž zvaná Hungerturm vznikla – prý jako obrana před husity - v roce 1435 nebo těsně po něm. A o tři roky později se Schrattenthal stává městem. Eiczingerovský rod také postupně bohatl a z chudé šlechty se postupně vypracoval mezi nejvýznamnější šlechtu, jejíž členové dokonce zastávali vysoké funkce u císařského dvora. Byli to však protestanti, a proto jistě nikoho nepřekvapí, že po třicetileté válce je jejich majetek zabaven a vlastníci hradu odcházejí nuceně do exilu. Alespoň o pár století později neviděli, co se zde dělo, když se za II. světové války v městečku ubytovala německá armáda ani když si později na zámku Rudá armáda zřídila polní lazaret.

Pro všechny příznivce gotiky však přichází období temna pro tento hrad již mnohem dříve. V roce 1660 byl totiž původní hrad přestavěn na barokní zámek, který čekaly další velké stavební změny po velkém požáru v roce 1783. Tehdy byla zrušena většina původního opevnění města i hradu. Z něj se však přece jen dochovaly alespoň vysoké zbytky pozdně gotických hradeb z lomového zdiva, dvě okrouhlé nárožní bašty zvané wehrtürme (tedy obranné věže), spodní část mohutného bergfritu (již zmíněná Hungerturm) a portál hradní brány. I když ve skutečnosti se toho zachovalo z hradu přece jen o něco více a my si teď zkusíme tyto fragmenty ve zkratce přiblížit.

Velká válcová věž Hungerturm se nachází v centru jihovýchodní části hradu a jedná se o solitérní stavbu s průměrem asi 18 metrů. Její zdi dosahují tloušťky více než 5 metrů a věž je dnes vysoká jen přibližně 6 nebo 7 metrů. Její sklepení pravděpodobně sloužilo jako žalář a v přízemí byla soudní místnost. Vedlejší čtyřboká stavba, vysoká jako tato věž, pochází z poloviny 15. století. Bývalá jižní strážní věž dnes slouží jako obytná budova. Částečně je zachována také „vrátnice“ u někdejšího padacího mostu. Z pozdně gotického hradního paláce se postupem času stala fara, která svému účelu sloužila v letech 1784 až 1918. Zachována zůstala také hradní sýpka v někdejší západní věži. Pozornému pozorovateli jistě neujde také gotický portál s lomeným obloukem i několik původních oken. V interiéru některých objektů najdeme také žebrovou klenbu nebo schodiště, pocházející z 15. století. Některé fragmenty opevnění však prý pamatují minimálně 13. století, možná i první hradní stavební etapu. Jedná se o jihovýchodní hradební nároží.

V roce 1986 pak byly zahájeny intenzivní renovační práce na celém zámeckém areálu, včetně fragmentů bývalého románsko-gotického hradu. Většina těchto prací byla ukončena do roku 2000.