Semín – tvrz, později lovecký zámeček a pivovar, a také rodný dům architekta Josefa Gočára

Malé návrší v Semíně na Pardubicku, kde stojí rodný dům známého architekta Josefa Gočára, má bohatou historii. Nejdříve tu stávala tvrz. Podle záznamů z roku 1339 byl jejím prvním majitelem Heřman ze Semína. V průběhu 14. až 16. století se na tvrzi postupně vystřídalo mnoho majitelů. Tím posledním, který tu bydlel, byl Jan Zdechovský ze Sekyřic. Ten v roce 1497 prodal tvrz mocnému sousedovi Vilémovi z Pernštejna. Semín se tím stal součástí druhého největšího panství na území Čech a stoupl jeho význam.

Začátkem 16. století Vilém z Pernštejna nechal východně od tvrze postavit renesanční budovu pro potřebu správy západní části svého rozsáhlého panství. Správní budova sloužila i jako lovecký zámeček. V té době se v Semíně specializovali na chov srnčí zvěře a zajíců.

V roce 1691, kdy Semín společně se sousedním hřebčínem v Kladrubech patřil již do majetku císaře Leopolda I. Habsburského, byl k budově zámečku přistavěn pivovar. Celý objekt byl přestavěn v barokním stylu.

Na východní straně dvora se nachází ještě budova zvaná Myslivna, ve které bydleli drábové, tzv. mušketýři. Ti svolávali poddané na robotu pomocí zvonu ve věžičce, a poté na ně i dohlíželi. Vzpurné sedláky zavírali do šatlavy. Před tím je však ještě mučili na dřevěném oslovi s ostrou hranou. Aby bolest ze sezení na oslu byla ještě více nesnesitelná, drábové přivazovali sedlákům na nohy těžké pytle s pískem. Nenáviděný osel vzal za své koncem 18. století při selských bouřích, kdy se Semínem přehnala vlna nespokojených sedláků mířících z Podkrkonoší do Prahy.

V roce 1780 budova ztratila svůj správní účel, nevyužívala se ani jako lovecký zámeček. Pivo se zde však vařilo i nadále.

V roce 1918 areál zámečku s pivovarem získal tehdejší sládek Jindřich Dvořák. Pivo se zde vařilo až do roku 1926. Poté byl provoz z ekonomických důvodů ukončen. Nadále budova s rozsáhlým sklepením sloužila už jen jako velkosklad pro pardubický a chrudimský pivovar. Dnes značně zchátralý objekt slouží k obytným účelům.

Význam budovy bývalého pivovaru je o to větší, že se v ní 13. března 1880 narodil známý architekt Josef Gočár. Na to, že se Josef Gočár narodil v pivovaru, není nic zvláštního. Jeho otec Alois Gočár byl totiž zdejší sládkem. Jméno Gočár vzniklo po příchodu rodiny ze Slovenska. Dědeček Josefa Gočára se jmenoval Jano Gottchar.

Josef Gočár prožil velkou část svého dětství v Semíně, chodil zde i do školy. V roce 1891, když mu bylo 11 let, si jeho otec pronajal pivovar v Bohdanči, a rodina se stěhovala o pár kilometrů dál. Dorůstající Josef studoval reálné gymnázium v Pardubicích. Po jeho ukončení se na přání otce začal učit zlatníkem. Zásluhu na tom, že se Josef Gočár nestal průměrným zlatníkem, ale vynikajícím architektem, má řídící učitel Karel Peška. Ten přesvědčil otce Aloise Gočára, aby se jeho syn Josef ucházel o studium na Umělecko-průmyslové škole v Praze.

Mladý Josef Gočár se vydal tedy cestou, pro které měl nadání. Začal praxí v atelieru architekta Rozštlapila, pokračoval studiem na Vyšší státní průmyslové škole a rok na Vysokém učení technickém v Praze. Největší vliv na Josefa Gočára měl profesor Jan Kotěra, který talentovaného žáka přijal do svého ateliéru a do vysněné Umělecko-průmyslové školy.

Po absolvování této školy v roce 1905 Josef Gočár pracoval ještě tři roky v ateliéru Jana Kotěry. Na učitelovo doporučení získal mladý Gočár, který se zpočátku věnoval návrhům interiérů a nábytku, zakázku na instalaci interiéru české části expozice Rakouska-Uherska na výstavě v Londýně v roce 1906.

V dalších letech Josef Gočár hodně cestoval, spolupracoval s časopisem Styl, účastnil se aktivit spolku Mánes, ve válečných letech 1916 až 1918 sloužil jako domobranecký inženýr v jižním Tyrolsku. Po první světové válce se Josef Gočár vrhnul do plodné práce, která mu vynesla světový respekt a uznání. Architekta postupně ovlivňovaly různé slohy. Nejprve secese, následně kubismus a rondokubismus, kterým se zapsal do dějin světové architektury. Pozdější jeho díla se nesou ve stylu konstruktivismu a funkcionalismu.

Z nejvýznačnějších děl architekta Josefa Gočára připomenu alespoň Winternitzovy Automatické mlýny v Pardubicích (1910 – 1911), obchodní dům Wenke v Jaroměři (1910 – 1911), konstrukci vodojemu v Lázních Bohdaneč (1910 – 1911), dům U Černé Matky Boží v Praze (1911 – 1912), lázeňský pavilon v Lázních Bohdaneč (1912 – 1913), banku Československých legií v Praze (1921 – 1923), budovu Agrobanky v Pardubicích (1923 – 1925), soubor škol a veřejných budov v Hradci Králové (1923 – 1928), urbanistické řešení města Hradec Králové (1925 – 1928), kostel svatého Václava v Praze – Vršovicích (1927 – 1929), Grandhotel a Okresní dům v Pardubicích (1927 – 1931), ředitelství Československých státních drah v Hradci Králové (1927 – 1932) a mnoho dalších.

Josef Gočár zemřel 10. září 1945 v Jičíně. Pochován je na vyšehradském Slavíně.