Semuc Champey – krasový skvost na řece Cahabón
Jeskyně, propasti, mogoty...Vápenec ve spojení s vodou spolu dokážou vykouzlit pozoruhodné krasové jevy. Ty jsou mnohdy ukryty v těžce přístupných oblastech. Jeden takový přírodní skvost se nachází v tropických lesích hornaté oblasti guatemalského departmentu Alta Verapaz. Řeč je o Semuc Champey - jednom z vyhledávaných turistických cílů Guatemaly.
Semuc Champey znamená v místním indiánském jazyce kekčí „místo, kde se řeka ztrácí v hoře“. Tou řekou je Cahabón. Ta, klestíc si cestu kopcovitým reliéfem, se v jednom místě s ohlušujícím rachotem ztrácí v pozdemní jeskyni, aby se o tři sta metrů dále zase vynořila a pokračovala ve své cestě. Na povrchu tohoto krasového mostu vzniklo několik teras s malými tůněmi s průzračně čistou, azurově až smaragdově zbarvenou, vodou, která láká ke koupeli. Nejeden z návštěvníků se nechá unést romatickou krásou tůní, ponoří se do jedné z nich a začne si vychutnávat klidnou atmosféru parku. I já jsem se nechala unést. A ráda.
Dobrodružná cesta na korbě dodávky
Než jsem se ale do příjemně osvěžující tyrkisové vody mohla ponořit a začít prozkoumávat jednotlivé tůně, musela jsem se do Semuc Champey nejdříve dostat. Přírodní park Semuc Champey je totiž tak trochu odříznutý od civilizace a již samotná cesta tam je zážitkem. Základnou pro většinu návštěvníků, včetně mě, je jedenáct kilometrů vzdálená horská vesnice Lanquin, ze které v relativně pravidelných intervalech vyjíždějí dodávky s náhonem na všechny čtyři. Ty slouží jako hromadný dopravní prostředek nejen pro turisty, ale i místní indiánské obyvatelstvo. Autobus nebo běžné auto nemá šanci se k Semuc Champey dostat. Těch jedenáct kilometrů totiž nevede po asfaltové silnici, nýbrž po nezpevněné cestě plné kamenů, výmolů a klouzavého bláta linoucí se kopcovitým horským terénem.
Cesta ve stoje na korbě dodávky byla opravdovým dobrodružstvím. Nejen, že jsem si během jízdy mohla užívat krásné výhledy na okolní krajinu a popovídala si s několika místními, ale byla jsem nucena se po celou cestu pořádně držet, uhýbat hlavou před příliš nízkými větvemi keřů a stromů a mnohdy čelit nečekaným úhybným manévrům zkušeného řidiče. Po hodině jízdy jsem byla pěkně vydrncaná s namoženými pažemi jako bych právě skončila trénink v posilovně.
Před koupelí na vyhlídku
Na plánu areálu parku jsou vyznačené jednotlivé zajímavosti parku. Na doporučení správce jsem se v doporovodu průvodce nejdříve vydala na výstup na vyhlídku, která jakoby vysí padesát metrů nad srázem. Jít s průvodcem je nutné jen v tomto úseku kvůli nebezpečí uklouznutí na blátě, mokrém kameni nebo dřevěném schodišti. A také kvůli neukázněnosti návštěvníků snažících se na vyhlídce zvěčnit se v nejlepší pozici. Co kdyby někoho napadlo dělat si selfie sedíc na dřevěném zábradlí...Cesta na vyhlídku mi zabrala dvacet minut a moje námaha byla odměněna úchvatným panoramatem kaskády tyrkysových tůní a okolních stěn kaňonu.
Druhým bodem na programu bylo “El Sumidero“ - místo, kde se řeka Cahabón řítí do nitra země. Zaměstnanci parku zde dohlížejí na to, aby se nikdo moc nepřibližoval. Vápenec tu může klouzat a spadnout tu do divoké řeky by znamenalo jistou smrt. V deštivých obdobích se řeka rozvodní do takové míry, že ji propast v zemi není schopná všechnu pojmout a část řeky teče i přes tůně. Ty jsou za normálních okolností zásobovány vodou stékající z okolních svahů.
U břehu je umístěno několik lavic, které slouží jako úschovna zavazadel. Úschovna je pod dohledem jednoho ze zaměstnanců. To, aby si návštevníci mohli v klidu vychutnt koupel a nemuseli se bát, že jim jejich věci zcizí vypočítavý zloděj nebo třeba opice. Jejich přítomnost v korunách okolních lesů dokládá skřek. Mnohdy je možné je pozorovat, jak se houpou na větvi.
Schovala jsem si batoh s oblečením do jedné skříňky a s chutí se vnořila do první tůňky. Voda měla příjemnou teplotu. Začala jsem procházet jednotlivé terasy, skákala z vyšší tůně do nižší, sjížděla přůrodní skluzavky. Připadala jsem si jako v ráji. Snadno se tu zapomene na čas.
Semuc Champey je zážitkem
Na zpáteční cestě jsem se zastavila na vyhlídce na vývěr řeky. Kousek od místa, kde se řeka opět dostala na denní světlo malá skupinka lidí začínala svou projížďku na nafukovacích pneumatikách. Projížďka je jednou z aktivit, které nabízejí místní agentury. Další je rafting. Ten se však provozuje poblíž Lanquinu u soutoku řek Cahabón a Lanquin. No a jelikož je oblast prošikovaná krasovými jevy, nechybí mezi aktivitami ani speleologie.
V Semuc Champey, asi dvě stě metrů od vstupu do parku se ve svahu ukrývá jeskyně K`anba. Jeskyni je možné navštívit jen v rámci skupiny a s průvodcem. Hodinová prohlídka je vedena v zábavném stylu v plavkách a se svíčkou v ruce. Bohužel jsem v daný moment byla jedinou zájemkyní o prohlídku, takže jsem si plavání v jeskyni musela nechat ujít. Z vyprávění těch, kteří se této speleologie zúčastnili, jsem nabyla dojem, že se jedná o jedinečný zážitek. Stejně jako návštěva celé této oblasti.