Šeptouchovská skála

Skalní defilé nad levým břehem Sázavy u západního okraje Ledče nad Sázavou patří krom hradu k hlavním dominantám města. Skály se tyčí do výše okolo dvaceti metrů a na té vyšší se nachází přístupná vyhlídka, ze které se dolů na řeku a na město odkrývá velice hezký výhled.

Šeptouchovské skály tvoří přeměněný vápenec, jež na okrajích přechází do do zeleně zbarvené, rovněž metamorfované horniny. Ta je tvořena pyroxenovými rulami anebo vápenatými silikátovými rohovci, u nás označovaných za erlany. Útesy nad řekou jsou budovány hlavně světlými páskovanými a zrnitými mramory.

Všechny skály jsou součástí okolního lesoparku o rozloze 15 ha, založeného roku 1900 a tvořeného převážně jehličnatým porostem. Je protkán chodníčky. Nejlepší přístup k vlastnímu vrcholu Šeptouchova (442 m) je po schodišti z Hrnčířské ulice, ale dá se k němu vystoupat i od řeky. Ke skalní vyhlídce ve svahu odbočuje upravený chodníček.

 

Tajemný název kopce – Šeptouchov, je ve skutečnosti velmi prozaický. Jmenuje se tak kvůli potichu špitajicím mileneckým párům, kteří si tady po večerech navzájem vyznávali lásku.

 

Lokalita Šeptouchov patří do oblasti Ledečského krasu, jediného krasu na Vysočině. Má rozlohu přibližně 12 x 5 km a táhne se od Číhoště přes Ledeč nad Sázavou až pod Želivskou přehradu (označovanou též jako vodní nádrž Švihov.)

V tomto Krasu je známo šest jeskyní. Ty první – Čertovy díry, se nacházejí ve srázném břehu Želivské přehrady, zbylých pět najdeme v Ledči nad Sázavou.

 

V centru města je to jeskyně na Hůrce, která je se svými chodbami vysokými 4 m, čtyřmi rozlehlými sály a délkou 160 m jeskyní největší. Jenže vchod do ní byl už před padesáti lety při výstavbě sídliště zazděn a noví majitelé domů si jeho znovuotevření nepřejí.

 

Druhou je asi ta nejznámější pod Šeptouchovskou skálou. Byla objevena ve třicátých letech dvacátého století při stavbě stodoly, kdy se budovatelé propadli do jeskyně a pak ji využívali coby přírodní chladničku na potraviny. Později byl do ní vchod zazděn.

Nový vede do horní části jeskyně a je opatřen těžkými železnými vraty. Za nimi se ukrývá hlavní, 120 m dlouhá chodba, u níž se po ujítí 36 metrů nachází jezírko dlouhé 18 m a hluboké 5 m. Poněvadž je naplněno křišťálově průzračnou čistou vodou, stalo se zdrojem pitné vody pro velkou část Ledče až do vybudování Želivské přehrady. Krápníky byly v jeskyni dávno zničeny a dnes její výzdobu tvoří „nickamínek.“ Její prostory se čas od času otvíraly i veřejnosti (naposledy se to stalo asi před deseti roky) a i když by ji město rádo zpřístupnilo, nemůže tak učinit kvůli vetu ochranářů.

Vedle hlavní chodby se nachází vstup do užší a kratší jeskynní větve, na jejímž konci byla speleology objevena dvě jezírka.

 

Další nepřístupné jeskyně se v Ledči nacházejí na okraji města pod Hadrekem a pod hradní bránou zámecké zahrady.

 

Podzemní prostory se nacházely i za ledečským nádražím, ale ty byly už dávno zničeny kamenolomem...