Siena - diskuse

Pěkné město, ale moc turistů i mimo sezonu/Duben/

Hlavní sienské památky jsou soustředěny ve spleti úzkých uliček v okolí Piazzy del Campo ve tvaru lastury, která se řadí k největším středověkým náměstím v Evropě. Rozkládá se přímo v srdci sedmnácti městských „contrade“ (čtvrtí), jejichž odvěká vzájemná rivalita vytryskne na povrch dvakrát ročně při proslulém Paliu. Sieňané jsou rodné contradě věrni doslova až za hrob. Při procházce uličkami spatříte zvířecí znaky jednotlivých čtvrtí takřka na každém kroku. Díky poloze na kopci nabízí město kouzelná skrytá zákoutí a bezpočet překvapivých výhledů. V Sieně jako by se zastavil čas. Tento odvěký soupeř Florencie si uchoval vznešenost a lesk éry největší slávy (1260 – 1348). Prohlídku historického centra nejlépe začněte na Piazze del Campo a okolní spleti středověkých uliček. Piazza del Campo – nejkouzelnější italské náměstí leží na místě římského fóra a v minulosti sloužilo převážně jako hlavní sienské tržiště. Současnému tvaru se začalo přibližovat v roce 1293, kdy Rada devíti – tehdejší vládní orgán Sieny – postupně skupovala pozemek s cílem vytyčit na něm impozantní veřejné náměstí. Cihelná dlažba byla položena roku 1327 a poslední o dvaadvacet let později. Devět segmentů vyjadřuje moc Rad devíti a symbolizuje ochranné záhyby pláště Panny Marie. Od té doby se náměstí stalo centrem veškerého dění ve městě, dějištěm poprav, býčích zápasů a dvakrát ročně i Palia, festivalu, jehož hlavní atrakcí jsou dostihy na neosedlaných ořích. Dnes náměstí lemují kavárny, restaurace a pěkné středověké paláce. Nejpyšněji se vypíná Palazzo Pubblico (1297 – 1342) s věží Torre del Mangia, postavenou v roce 1348. Tento impozantní architektonický soubor zastiňuje nevelkou kašnu Fonte Gaia na severním okraji náměstí. Je kopií originálu, zhotovenou v 19. století. Původní ztvárnil Jacopo della Quercia v letech 1409 až 1419. Skulptury znázorňující „Ctnosti“, „Adama a Evu“ a „Madonu s dítětem“ (originály se nacházejí v zadní lodžii Palazza Pubblico). Kašnu dnes napájí pět set let starý akvadukt. Palazzo Pubblico (Piazza del Campo 1, telefon 0577 – 292263) – třebaže Palazzo Pubblico dodnes slouží jako městská radnice, jeho středověké síně jsou přístupné veřejnosti. Sídlí v nich totiž Museo Civico (otevřeno denně). Hlavní zasedací síň Sala del Mappamondo obdržela jméno podle mapy světa, kterou namaloval Ambrogio Lorenzetti v raném 14. století. Jednu stěnu pokrývá nedávno zrestaurovaná freska „Maesty“ (1315) od Simona Martiniho, jež zachycuje Pannu Marii v majestátu jako Královnu nebes, obklopenou apoštoly, světci a anděly. Naproti spatříte fresku (připisovanou Simonovi Martinimu, ale pocházející asi z pozdější doby) žoldáka „Guidiriccia da Fogliano“ (1330). Stěny sousední kaple zdobí fresky ze života Panny Marie (1407) od Taddea di Bartolo a chórové lavice (1428) mají dřevěné desky intarzované biblickými výjevy. Sala della Pace ukrývá slvanou „Alegorii Dobré a Špatné vlády“. Tato dvojice fresek od Ambrogia Lorenzettiho (dokončená v r. 1338) tvoří jeden z nejvýznamnějších cyklů středověkých profánních maleb. Zatímco na fresce Dobré vlády městský život vzkvétá, malba Špatné vlády znázorňuje ulice překypující odpadky a trosky budov. Sala del Risorgimento se honosí freskami z pozdního 19. století. Zobrazují události vedoucí ke sjednocení Itálie za krále Viktora Emanuela II. Na palácovém nádvoří se nalézá vchod do obrovské zvonice Torre del Mangia (otevřeno denně) vysoké 102 m. Je důležitou dominantou Sieny. V letech 1134 a 1148 ji postavili bratři Muccio a Franceso di Rinaldo a byl nazvána po prvním zvoníkovi, jehož zahálčivost mu vynesla přezívku „Mangiaguadagni“ (doslova „sněz zisky“). Na vrchol, odkud se vám naskytne pohled na toskánskou krajinu, vede 505 schodů. Casa di Santa Caterina (Costa di Sant´Antonio, telefon 0577 – 44487, otevřeno denně) – patronka Sieny sv. Kateřina (1347 – 80) – občanským jménem Benincasová – byla dcerou obchodníka. V osmi letech se zasvětila Bohu a měla mnoho vidění. Později se jí vytvořila dokonce stigmata. Podobně jako její jmenovkyně sv. Kateřina Alexandrijská prý byla zasnoubena s Ježíškem. Toto vidění se stalo námětem mnoha uměleckých děl. Výmluvností přiměla papeže Řehoře XI. Vrátit sídlo papežství v roce 1376 – po 67 letech exilu v Avignonu – zpět do Říma. Svatá Kateřina zemřela v Římě a byla kanonizována roku 1461. Dnes Kateřinin dům obklopují kaple a křížové chodby, mimo jiné také kostel Ukřižování, vybudovaný v roce 1623 v jejím sadu jako schránka pro Ukřižování z pozdního 12. století, před nímž se jí roku 1375 objevila stigmata. Dům dekorují scénky příběhů z jejího života od různých umělců, mezi nimiž nechybí ani Kateřininy současníci Francesco Vanni a Pietro Sorri. Palazzo Piccolomini (Via Banchi di Sotto 52, telefon 0577 – 247145, otevřeno Po – So dopoledne) – nejimpozantnější soukromý palác v Sieně postavil v 60. letech 15. století pro zámožnou rodinu Piccolominiů florentský architekt a sochař Bernardo Rossellino. V současnosti je tu umístěn sienský státní archív, účetní knihy a daňové dokumenty ze 13. století. Dřevěné desky, do nichž byly vázány daňové a účetní záznamy, zkrášlili malbami jedni z nejpřednějších umělců své doby. Výsledky jejich práce si můžete prohlédnout v Sale di Congresso. Často jsou na nich zachyceny sienské veduty nebo historické události. Z dalších exponátů uveďme například závěť přisuzovanou Boccacciovi a smlouvu radních s Jacopem della Quercia na ztvárnění Fonte Gaia. Pinacoteca Nazionale (Via San Pietro 29, telefon 0577 – 281161, otevřeno denně) – tuto obrazárnu najdete v Palazzu Buonsignori ze 14. století. Obsahuje sbírku obrazů sienské školy, uspořádaných chronologicky od 13. století po manýrismus (1520 – 1600). K největším skvostům patří Duciova „Madona františkánů“ (1285) a mistrovské dílo Simona Martiniho „Požehnaný Agostino Novello a čtyři z jeho zázraků“ /kolem 1300). „Dva pohledy“ od Pietra Lorenzettiho ze 14. století představují jedny z prvních ukázek krajinomalby. „Klanění pastýřů“ (1510) od Pietra da Domenico dokládá, jak silný vliv mělo byzantské umění na sienské malířství ještě dlouho poté, co se renesance rozšířila o ostatních částí Evropy. San Domenico (Piazza San Domenico, otevřeno denně) – ve zlaceném tabernáklu na oltáři kaple sv. Kateřiny Sienské (1347 – 80) v rozlehlém gotickém kostele San Domenico (stavba zahájena roku 1226) uvidíte neporušenou hlavu patronky Sieny. Kaple byla vybudována v roce 1460 právě proto, aby uchovávala tuto vzácnou relikvii. Napravo i nalevo od oltáře si prohlédněte fresky od Sodomy, líčící Kateřinu v různých náboženského vytržení. Kostel se pyšní jediným autentickým portrétem sv. Kateřiny, který vytvořil její přítel Andrea Vanni. Sienský dóm – (1136 – 1382) se řadí k ohromným katedrálám v Itálii. Jedná se o strhující směsici plastik, maleb a románsko-gotické architektury nesoucí pisánské prvky. Pokud by se původní plány ze 14. století na vybudování nové hlavní lodi naplnily, dóm by se stal největším křesťanským kostelem. Záměr však nakonec vešel vniveč, neboť v roce 1348 černá smrt vzala s sebou polovinu obyvatel města. Dóm se honosí mistrovskými sochařskými díly Nicoly Pisana, Donatella a Michelangela, krásnou inkrustovanou dlažbou a jedinečným cyklem fresek od Pinturicchia. Museo dell´Opera del Duomo (Piazza del Duomo 8, telefon 0577 – 283048, otevřeno denně) – část tohoto muzea je věnována plastikám z fasády dómu. Nechybí mezi nimi ani renesanční medailon „Madony s dítětem“ zřejmě od Donatella a několik značně poškozených gotických soch od Giovanniho Pisana a Jacopa della Quercia. Nejcennějším exponátem je však Ducciova ohromná „Maestá“ (1308 – 11), jedna z nejkrásnějších prací sienské školy. Na jedné straně znázorňuje Madonu s dítětem a na druhé výjevy ze života Krista. Původně byla umístěna na hlavním oltáři, který předtím zdobila „Madona s velkýma očima“ (1220 – 30) od neznámého sienského malíře (také vystavena v muzeu). Fotezza Medicea (Viale Maccari) – tuto rozlehlou cihlovou pevnost vybudoval pro Cosima I. Baldassarre Lanci roku 1560, po porážce Sieny ve válce (1554 – 55) s Florenťany. Po osmnáctiměsíčním obléhání, během něhož zahynulo více než 8000 obyvatel města, zaznamenal bankovní a vlnařský průmysl pokles a veškerá výstavba byla zastavena. V pevnosti dnes nalezla útočiště Enoteca Italica – vinotéka umožňující návštěvníkům ochutnat i zakoupit víno ze souhrnné nabídky kvalitních značek z celé Itálie.