Loading...
Abych věci uvedl na pravou míru – on se z vlastního temene Skleného vrchu (609 m) otevírá přes podvrcholové skalisko výhled jen velmi omezený. Při mé cestě za skalními tajemstvími tohoto vrchu jsem se ale přesto z jeho svahů mohl pokochat velmi zajímavými panorámaty. Turistické značky zde ještě nebyly nikým namalovány, a tak nezbylo než se po vystoupení z vlaku ve stanici Ruda nad Moravou s důvěrou svěřit trasám polních a lesních cest, jimiž mi byl umožněn přístup téměř až pod ten nestrmější podvrcholový skalnatý sráz Skleného vrchu.
Z Rudy jsem pod viaduktem po mostě překročil tok Moravy a v sousedním Hrabenově se z obce nechal vyvést polňačkou, která bystře stoupala pastvinou, pak hodila jak myška velkou kličku a brzy umožnila první hezký výhled. Při něm se mým očím zjevila impozantní kulisa kopce Blýskač (503 m), vypínajícím se nad Hrabenovem, „ozdobeným“ na temeni stožárem telekominikační věže a ve svahu velkou jizvou zaniklého lomu.
O několik set metrů dál a při nadmořské výšce o něco vyšší se mi od konce pastvin otevřel i výhled na zástavbu Rudy nad Moravou a Olšan, orámovaný okolními nesčetnými hřbítky a vrcholky kopců, patřícími do Hanušovické vrchoviny.
Daleko hezčí výhledy se mi pak otevřely z horní zpevněné lesní cesty, procházející v nadmořské výšce asi 490 m nad horními konci rozsáhlých pasek. Ty umožnily pohledem obsáhnout velikánskou část již zmiňované vrchoviny a údolí a svahy vysoko nad řekou Moravou s dalšími osídleními jako např. Bohdíkov, Hostice a Štědrákova Lhota.
Bonusem byl pohled na vzdálenější obzor, jemuž už vévodila mohutná masa „tisícovky“ Jeřábu a hřeben patřící Králickému Sněžníku.
Z poslední odlesněné zákruty lesní asfaltky se mi pak ze skalky otevřel zase jiný (tentokrát „hlubokodaleký“) výhled dolů na Hrabenov a na protější Blýskač.