Škrdlovičtí hroši
Slavná věta: „Já budu krmit hrocha, líbí se mi, že je špinavej,“ patří těm hláškám, kterým právem říkáme kultovní. Neinformovaným můžeme prozradit, že ji pronesl repetent Pelnář v povídce Š+G, Návštěva Zoo. Jak víme, rozzuřeného hrocha skutečně uspokojily pamlsky, které mu hoch věnoval a tím byl zájezd jedenáctiletky z Pyšel zachráněn.
Jak víme, hrochy v zoo sytit nesmíme a ve volné přírodě se to rovněž nedoporučuje, protože vodní kůň (latinsky Hippopotamus amphibius) je značně popudlivý a nebezpečný tvor a uvědomíme-li si, že dospělý samec má i více než tři tuny, je jasné, že neradno hrocha drážditi.
Bezpečněji se můžeme k hrochům přiblížit ve Škrdlovicích u Velkého Dářka. Největší rybník Vysočiny je vyhledávanou turistickou lokalitou a i ve zmíněné obci tak narazíme na řadu penzionů, hotelů či ubytoven a s tím spojených atrakcí. Prostranství před hotelem U Hrocha zdobí právě duo výše zmíněných tvorů.
Jde o výtvor již proslulého sochaře Michala Olšiaka, který svéráznými díly již vyzdobil řadu míst nejen u nás, ale s jeho výtvory se můžeme setkat i v Německu a Itálii. Tvůrce sídlí v nedalekém Žďáru nad Sázavou a vcelku logicky právě v okolí tohoto města můžeme jeho tvorbu obdivovat nejvíce. Jeho díla jsou vytvořena povětšinou v nadživotní, leckdy značně nadživotní velikosti. Hroši jsou spíše jen nadživotní. Materiál je poněkud netradiční, beton, přesněji železobeton na výztuhu vnitřní konstrukce. Olšiak se často účastní i venkovních sochařských exhibic, pískového sochání. Bohužel písek je byť v udusané formě přeci jen materiálem nestabilním a po kratší či delší době se dílo rozpadne. Právě beton by mohl vydržet déle. Ve Škrdlovicích mají hrochy od roku 2008. A protože jsou to živočichové spojení s vodou, sídlí v oválném bazénu, který je doplněn vodotryskem. Ovšem brzy ráno je vodotrysk vypnutý.