Slavkov u Brna - zámek, zámecký park a podzemí

Barokní zámek Slavkov u Brna jsme si prohlédli během výletu na Vyškovsku. Auto jsme zaparkovali na náměstí a pak jsme si zašli na oběd. Potom jsme zamířili do pokladny zámku, kde jsme si koupili známku a pohled. Sebou jsme měli voucher na prohlídku všech třech okruhů a tak jsme s pokladním chvíli řešili kam půjdeme nejdříve. Přes drobné problémy jsme se domluvili a zanedlouho jsme již šli na první okruh, kterým bylo podzemí.

Na prohlídce dvou pater zámeckých sklepů, systému spojovacích chodeb, schodišť, hospodářského zázemí s pekárnou a pomocnou kuchyní jsme byli úplně sami. V podzemí nás zaujala rakev Václava Antonína z Kounic, jejichž rod držel zámek až do roku 1919. Viděli jsme i gotický oblouk a další skromné pozůstatky původní tvrze, kterou zde založil řád německých rytířů počátkem 13.století. Zajímavá byla i černá kuchyně či dvě gotické koule, které sloužily jako závaží padacího mostu ve středověku. Neuniklo nám ani lapidárium kamenných uměleckých artefaktů. Po 40-ti minutách jsme podzemí opustili a vrátili se do haly.

Dvacetiminutové čekání jsme si zkrátili nahlédnutím do francouzského parku, který plynule přechází do stylu anglického a patří k nejvýznamnějším historickým zahradám na území Moravy. Dočetli jsme se, že jeho rozloha činí 15,5 ha. Nepřekvapilo nás, že původně se kolem zámku rozprostírala renesanční zahrada, která byla přetvořena za Václava Antonína knížete z Kounic a Rietbergu do barokní podoby. Hlavní park byl architektonicky změněn na příčnou osu se třemi fontánami, nově byl vybudován přechod ve svahu mezi horní a dolní částí zahrady a dlouhý kanál byl změněn v soustavu tří bazénů. Prohlédli jsme si zde také soubor soch a váz. Dále jsme se dověděli, že v první polovině 19. století byla zahrada proměněna v anglický park, boskety byly rozpuštěny a vystřídány zelení uspořádanou po stranách hlavní podélné osy. Také bazény byly odstraněny a barokní plastiky přemístěny do zámeckého nádvoří. Jsme rádi, že v 70. letech 20. století došlo k rekonstrukci zámeckého parku, která vycházela mimo jiné z projektu z roku 1774 a vrátila mu jeho někdejší barokní podobu.

Po prohlídce parku jsme se vrátili do haly, kde jsme chvilku počkali na další průvodkyni. Ta nás provedla oběma zbývajícími okruhy v prvním patře zámku a během padesátiminutové procházky historickými sály v západním křídle nás nejvíce zaujal velký sál, v němž se dnes konají koncerty a svatby. Postupně jsme shlédli reprezentativní prostory kounicovské rezidence s dobovým mobiliářem, předměty užitého umění, stejně jako bohatou freskovou a štukovou výzdobu. Našemu zraku neunikla ani část obrazové sbírky rodu Kouniců, Sál předků s portréty nejvýznamnějších majitelů zámku. Zjistili jsme, že zvláštností tohoto sálu je jeho akustická stránka, neboť výstavba byla zamýšlena tak, aby během vysokých politických jednání nebylo slyšet, o čem hovoří jednotlivé shluky diskutujících, kteří stojí v těsné blízkosti. Dále jsme si prošli Rubensův sál s kopiemi Rubensových velkoplošných pláten, Historický sál, ve kterém bylo podepsáno příměří po bitvě u Slavkova nebo kaple sv. Kříže a další prostory. Kaple, procházející oběma nadzemními patry se nám velice líbila. Dozvěděli jsme se, že byla dokončena jako poslední část zámku roku 1769, kdy ji vymaloval Josef Pichler. V interiéru jsme shlédli oltář s monumentálními sochami andělů, dílo F. X. Messerschmidta z roku 1774 a další výzdobu.Tím prohlídka prvního patra skončila a průvodkyně se rozloučila s těmi, kteří měli vstupenky jen na tento jeden okruh.

Po chvilce malý zbytek naší skupiny pokračoval v prohlídce na trase druhého okruhu, který jsme zvládli za půl hodiny. Historické salonky nebyly již tak ohromující, přesto nás zaujala místnost se dvěma protilehlými zrcadly, ve kterých jsme se prý mohli vidět až třináctkrát. Vstoupili jsme do severního křídla, v němž jsme měli možnost vidět jak bydlela šlechta od renesance po 19. století. Viděli jsme zde renesanční gobelín, Květinový salonek, empírový "napoleonský" salonek, knihovnu, zbrojnici s ucelenou sbírkou zbraní a zbroje od 16. do 18. století, Sál módy nebo Divadelní sál a další prostory. Pak již skončila i prohlídka devíti místností druhého okruhu a tak jsme se rozloučili s průvodkyní a vyšli ven ze zámku.

Během prohlídek všech okruhů jsme se vždy dozvěděli něco z historie. Víme tak, že předchůdcem zámku byla ve 13. století komenda řádu německých rytířů a až koncem 16. století byl na starších základech vybudován renesanční zámek čtyřkřídlého půdorysu s arkádami a hranolovou věží.

Nepřekvapilo nás, že jak čas běžel, došlo koncem 17. století k barokní přestavbě na renesanční sídlo. Zasloužil se o to Dominik Ondřej Kounic a tímto úkolem pověřil italského architekta Domenika Martinelliho z Luccy, který do návrhu barokní novostavby zahrnul kromě zámku i úpravu a přestavbu větší části města s novým farním kostelem. Dozvěděli jsme se, že vlastní budova zámku byla navržena na půdorysu písmene U a že fresky namaloval Andrea Lanzani, jenž úzce spolupracoval se štukatérem Santinem Bussim. Sochařské prvky a skulptury v zámku i v parku vytvořil Giovanni Giuliani.

Další informací, kterou nám průvodkyně sdělili, bylo že v době smrti Dominika Ondřeje roku 1705 bylo zhruba dokončeno pouze západní křídlo. Jeho nástupcem a rodovým dědicem se stal syn Maxmilián Oldřich, říšský hrabě z Rietbergu, který dostavbu svěřil italskému architektu Ignáci Valmagginimu.

Zjistili jsme také, že celý zámecký komplex dokončil až syn Maxmiliána Oldřicha, Václav Antonín kníže z Kounic a Rietbergu, nejvýznamnější představitel rodu, od roku 1764 říšský kníže, státní ministr, kancléř Marie Terezie, Leopolda II., Josefa II. a Františka II. Krátce poté, co se po smrti svého otce ujal rodového majetku, stála již celá hlavní budova včetně jižního křídla. Nejstarší, západní průčelí, vyvrcholilo architektonicky odpovídající kopulí. Zevní úprava nově zbudovaných částí byla přizpůsobena Martinelliho západnímu průčelí. Uvnitř však již dominovaly klasicistní prvky. Dřívější bohatost štukové a freskové výzdoby byla nahrazena lineárním členěním velkých ploch s jemným dekorem. Po stránce prostorové byla maximální pozornost věnována centrálnímu oválnému společenskému sálu, kde iluzivní výmalbu provedl vídeňský dvorní freskař Josef Pichler. Poslední práce na zámku byly dokončeny výmalbou zámecké kaple sv. Kříže provedenou rovněž Pichlerem v roce 1769.

Následně nám bylo řečeno, že po smrti posledního mužského potomka rodu Kouniců hraběte Eugena přešel zámek do vlastnictví rodu Pálffyů a po druhé světové válce se stal zámek majetkem československého státu. Dnes je vlastníkem město Slavkov u Brna a zámek byl v roce 2008 vyhlášen národní kulturní památkou.

Když jsme zámecký areál opustili, odlovili dvě kešky a autem jsme popojeli ke golfovému hřišti, kde jsme si prohlédli malou rozhlednu a jeli do Brna.

http://www.zamek-slavkov.cz/cz/

Provozní doba

První prohlídkový okruh - Historické sály

Druhý prohlídkový okruh - Historické salonky

OBA OKRUHY

PODZEMÍ

Fotogalerie

Autor: jirkacek

Přidat do oblibených uživatelů

Výdělek příspěvku: 3,42 Kč

Další příspěvky autora: 937

Kvalita příspěvku:    

Hodnotit kvalitu příspěvku

Nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli

2 turisté zde byli a hodnotili

4,50

vřele doporučuji

doporučuji

stojí za vidění

stavte se tam

nic zajímavého

Diskuse a komentáře k Slavkov u Brna - zámek, zámecký park a podzemí

Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!