Sokolie (Malá Fatra)

Sokolie – ohraničená část hřebene se stejnojmenným nejvyšším vrcholem (1171,5 m n. m.) leží na severním okraji Malé Fatry, v nejzápadnější části několikrát prolomeného hřebene „Rozsutcov“, jehož je součástí. Najdeme jej jihozápadně od obce Terchová, na území národního parku Malá Fatra. Samotný masiv Sokolieho má tvar kompaktního hřebene o délce 4,5 km táhnoucího se v ose východ – západ a uzavírajícího na severozápadě Vrátnou dolinu. Na východě jej průlomové údolí říčky Varínky (nazývané Tiesňavy) odděluje od další části Rozsutcov – masivu Boboty. Na západě pak hřeben končí v dolině potoka Bránica, Zhruba uprostřed jižních úbočí ležící sedlo Príslop (916 m), to masiv odděluje od hřebene Baraniarky – Kraviarske, vybíhající k severu z hlavního hřebene pohoří. Členitější severní úbočí Sokolieho pak klesají do Varínského podolia, které je podcelkem Žilinské kotliny. Nejvyšší vrchol hřebene – „Sokolie“ - se nachází zhruba uprostřed hřebene. Nižší stejnojmenný vrchol (914,1 m) však najdeme i na západním okraji hřebene.

Většina masivu je spolu s celým hřebenem Rozsutcov budován horninami chočského příkrovu. Ten je zde nasunut na krížňanský příkrov, který obnažen jen v jihozápadní části hřebene a v dolních částech jižních úbočí. Reprezentuji jej šedé a tmavošedé slínité vápence. Hlavní část masivu (chočský příkrov) budují dolomity středního a horního triasu. Jižní úbočí jsou méně členitá. V nejvyšších partiích hřebene se táhle pás vypreparovaných skalních věží a kazatelen. Velmi členitá jsou východní průlomová úbočí Tiesňav. Zde byly erozí vypreparovány charakteristické, hluboce modelované formace skalních stěn a věží fantastických tvarů v skalnatých hřebenech, které jsou rozděleny strmými žleby. Nejčlenitější části jsou pak severní úbočí masivu, Je zde několik hlubokých krasových dolinek vytvořených místními potoky. Ty jsou rovněž zdobeny rozličnými skalními formami. Bohatostí těchto útvarů je proslulá zejména dolina Obšívanka nad Nižnými Kamencami.

Sokolie je porostlé jedlo-bukovými lesy s výskytem borovice, platanu a tisu. V keřovém patře najdeme jeřáb muk, meruzalku alpskou i lýkovec jedovatý. V dolině Obšívanka je pak nejnižší místo výskytu kosodřeviny v celém pohoří. Z rostlin je třeba zmínit, na tuto výšku netypické, druhy vázané na skalnaté podloží klečového a subalpínského stupně například: dryátku osmiplátečnou, tučnici alpínskou, dřípatku karpatskou, astru alpínskou, hořec Clusiův a prvosenku holou. Ve skalách hnízdí dokonce orel skalní a sokol stěhovavý. Nejatraktivnější východní a severovýchodní části masivu jsou pro tyto hodnoty navíc chráněny v rámci národní přírodní rezervace Tiesňavy.

Přístup na hřeben: Hlavní hřeben masivu je přístupný turistům po žluté turistické trase (č. 8660) ve své středovýchodní části v úseku ze sedla Príslop, přes hlavní vrchol, rozcestí „Sokolie – hrebeň“, po rozcestí „Malé nocľahy“. Na tuto hřebenovou trasu lze od jihu vystoupit po zelené trase (č. 5663) ze Starého Dvora k rozcestí „Sokolie – hrebeň“. Z východu (z průlomového údolí Tiesňavy) lze po modré (č. 2752), velmi strmé, řetězy a stupačkami jištěné trase vystoupit k rozcestí „Malé nocľahy“. K tomuto rozcestí lze též vystoupit od ústí doliny Obšívanka (rovněž modrá /č. 2752/, nazývaná zde: „Zbojnický chodník“ – velice strmý na exponovaných místech řetězy jištěný výstup!). Skalka na nejvyšším vrcholu poskytuje krásné rozhledy k jihu a východu na Vrátnou a hlavní hřeben od Malého Rozsutca po Koniarky.

padní

• po žluté výstupové a hřebenové trase ze sedla Príslop – (asi 0:55 hod., opačným směrem 0:45 hod.)
• po žluté hřebenové trase od rozcestí „Sokolie – hrebeň“ – (0:30 hod., opačně 0:20)