Spočinek pod Miloňovou

Od zastávky busu Velké Karlovice, Leskové – Razula lze nové rozhledny na Miloňové dosáhnout dvěma trasami.

 

První, alle terénně mnohem náročnější, vede nejprve bez značení ke Spa hotelu Lanterna a od něj se dá po okraji sjezdovky vystoupit k vysílači, nad nímž už v lese vede asfaltka. Odtud vede k vrcholu Miloňové přímo vzhůru hřebenem lesní cesta doprovázená zeleným značením významového okruhu. Tato trasa dosahuje délky jen asi 2.5 km, ale je určena spíše pro mladší či velmi zdatné turisty.

 

Protože mi před rokem na záda přibyl už šedesátý křížek, zvolil jsem trasu o polovinu delší (4.9 km), ale mnohem pohodlnější. Vedla po fialovém významovém značení, které je na mapách.cz označeno červeným čárkováním. Nejprve jsem šel po silničce okolo několika hotelů a penzionů asi kilometr údolím Velké Hanzlůvky směrem k severu. Tady přišel „přestup“ na lesní asfaltku, která se vracela do protisměru vysoko nad údolím. Rovněž asi po kilometru jsem se dostal na vyhlídku nad Lanternou a potěšil se pohledem na hluboce zaříznutou dolinu s řídkým osídlením a na okolní impozantní horské vyvýšeniny.

Další moje trasa pokračovala převážně mírným stoupáním po obvodových srázech Miloňové a při pohledu na okolní skvostný hvozd, nenarušený jako mnohde jinde velkoplošným kácením po kůrovci, se moje dušička vznášela v sedmém nebi.

 

Tolik lesní krásy jsem kolem sebe neviděl už ani nepamatuju… a aby toho nebylo málo, dostalo se mi o kus výš i další skvělé vyhlídky z okraje jedné paseky, končící pod cestou.

 

Několik stovek metrů před rozcestím a závěrečným stoupáním po lesní cestě k rozhledně jsem na hřebínku u asfaltové silničky „potkal“ maličké lesní odpočívadlo.

 

Tvořila jej jen jedna dřevěná lavička a vedlejší kmen stromu zdobila místo tradičního svatého obrázku reliéfní plastika světice, přivolávající svým provedením ducha gotiky. Opravdu prosté, ale velmi působivé dílko...