Spojené arabské emiráty: Dubaj s výletem do Ománu

Spojené arabské emiráty: Dubaj s výletem do Ománu (11/2017)

Na začátku listopadu 2017 jsme dostali nabídku na pobyt v Dubaji v pronajatém bytě s výhodnou polohou přímo u stanice metra. Ubytování zdarma se neodmítá a tak jsme zakoupili letenky u nízkonákladovky FlyDubai a za 6 000 Kč jsme odletěli z Prahy přímou linkou do Dubaje.

Dubaj, v anglickém přepisu Dubai, je město na pobřeží Perského zálivu a také název jednoho z emirátů státu Spojené arabské emiráty (SAE), anglicky The United Arab Emirates (U.A.E.). SAE jsou federací sedmi emirátů: Abu Dhabi, Dubai, Sharjah, Ras Al Khaimah, Fujairah, Ajman a Umm Al Quwain, a rozkládají se v jihovýchodní části Arabského poloostrova. V čele státu je prezident, kterým je podle ústavy vždy vládce (šejk) nejbohatšího emirátu Abu Dhabi. Každý z emirátů pak má ještě svého vlastního vládce, kterým je vždy šejk nejmocnějšího kmene. Funkce se dědí.

Obyvatelé emirátů: Původní obyvatelé emirátů, potomci beduínů z Arabského poloostrova, tvoří asi jen 10 % obyvatelstva a v Dubaji je téměř nepotkáte, pravděpodobně pouze v nákupních centrech. Muži nosí bílý dlouhý plášť a na hlavě šátek, bílý nebo červenobílý kostičkovaný, připevněný černým kroužkem z provazu. Ženy nosí abáju, což je černý dlouhý plášť s šátkem přes vlasy.

Další skupinou obyvatel (asi 20 %) jsou Arabové z jiných zemí a Íránci. Cca 5 % tvoří občané vyspělých západních zemí, kteří v Dubaji pracují spíše na manažerských pozicích, v leteckých společnostech a zábavním průmyslu. Nejvíce zastoupenou skupinou jsou občané chudých asijských zemí, nejčastěji Indové, Pákistánci, Filipínci, Bangladéšani, kolem 60 %. Arabové nepracují, anebo zastávají posty, které běžný návštěvník Dubaje nevidí. Veškeré služby zajišťují cizinci na pracovní vízum a po tuto dobu se z nich stávají dočasní rezidenti Dubaje. 

A tak pokud jedete metrem, autobusem nebo taxíkem, zajdete do restaurace, do obchodu, půjčovny aut nebo se v Dubaji ubytujete, všude narazíte pouze na cizince, kteří přijeli do Dubaje ze zemí, kde je moc lidí a malé výplaty. Stát se však stará pouze o své stálé rezidenty a tudíž nevynakládá obrovské částky na zdravotnictví, školství a různé podpory známé z našeho prostředí.

Náboženství: Státním náboženstvím je islám, většinově sunnitský směr, šíitský jen asi z 5 %. V zemi je ale povoleno vyznávat (nikoliv však šířit) i jiná náboženství, což zdaleka neplatí pro všechny islámské státy. Abu Dhabi je dokonce sídlem katolického biskupa pro celou oblast Arabského poloostrova. Pro muslimy však neexistuje možnost přejít z islámu na jiné náboženství.

Během postního měsíce Ramadánu se dodržuje půst, přes den je zakázáno jíst a pít na veřejnosti, a to platí pro všechny (i nemuslimy) až do západu slunce. Čas Ramadánu je proměnlivý a je každý rok v jinou dobu, v roce 2017 začínal 27. května. Počítá se podle nějakého klíče a je lépe si tuto informaci před cestou zjistit. V tomto období je lépe se návštěvě SAE vyhnout.

S oblečením si nelamte hlavu. Nosí se zde úplně vše a není nutné, aby ženy chodily zahalené. Stejně ve městě potkáte pouze nemuslimské pracující z jiných zemí a turisty. Takže se nikdo ani po vás nebude divně dívat. Chodili jsme normálně v letních šatech, kraťasech. Vyplatí se však mít s sebou nějaký šátek či něco jiného přes sebe pro použití v klimatizovaných prostorách kvůli nachlazení. Na veřejných plážích se koupe normálně v běžných plavkách.

Ekonomický vzestup země: V této chudé pouštní oblasti, která byla islamizována někdy v 6. století našeho letopočtu, se roku 1958 podařilo najít vrtem z plošiny u Abu Dhabi obrovské zásoby ropy. O čtyři roky později začala těžba. Vládce Abu Dhabi, šejk Zayed, inicioval dohodu šesti emirátů a v roce 1971 založili společný stát - federaci. Na počest toho se vždy 2. prosince konají v zemi oslavy založení SAE. O pár měsíců později se přidal ještě další, sedmý emirát, Ras Al Khaimah, jehož chvíli váhající vládce rovněž nakonec zvolil jistotu jednotného státu.

S postupující těžbou ropy a příchodem levné pracovní síly, začala prosperita oblasti. Šejk Zayed vládl dlouhých 33 let a je považován za otce SAE a za velmi schopného vůdce, který dokázal přírodní bohatství země využít v obrovský a rychle rostoucí ekonomický vzestup státu.

V Dubaji, kde nejsou zásoby ropy až tak omračující jako v sousedním emirátu Abu Dhabi, museli přemýšlet také nad jinými možnostmi. Osvícení vládci Dubajského emirátu z rodu Al-Maktoumů (současný šejk Muhammad bin Rashid) vsadili na obchod a turizmus. V zemi je téměř nulové zdanění, proto si zde zařídily sídla různé nadnárodní firmy. Dalším tahákem pro umístění firmy bylo klidné zázemí oblasti Perského zálivu, což se o většině okolních států rozhodně říci nedá.

Do Dubaje dnes přijíždí mraky turistů a nabídka atrakcí se pro ně každoročně zvyšuje. Jsou nabízeny atraktivity jako například nejvyšší stavba světa, umělé ostrovy v moři, bezkonkurenční golfová hřiště, umělá krytá sjezdovka, obrovská nákupní centra a také teplé moře a koupání v něm po celý rok. Stát udržuje umírněnou zahraniční politiku, aby se vyhnul konfliktům a v zemi bylo bezpečno.

V letech 2008 – 2010 dopadla také na Dubaj světová finanční krize. Mnoho staveb se zastavilo a nebo bylo třeba si na ně vypůjčit (známá výpůjčka na dostavbu Burj Khalify od šejka z Abú Dhabí). Velmi se zpomalila nebo úplně zastavila výstavba umělých ostrovů. Ze tří "palem" je dokončená pouze jedna a umělé souostroví The World ve tvaru jednotlivých kontinentů, stále čeká na peníze. V roce 2020 bude Dubaj hostit celosvětovou výstavu EXPO.

Měna: V SAE je státní měnou dirham (zkratka místně: DH nebo DHS, mezinárodně: AED). 1 AED je dnes přibližně 6 Kč. Všude v Dubaji lze platit kartou, a to i na tržišti. Jediné místo, kde jsme potřebovali minci 1 AED, bylo při placení převozníkům na loďkách přes záliv Creek.

Některé ceny: datle balené ½ kg – 11 AED, pizza zmražená – 27 AED, mléko kravské 1 l – 5,50 AED, mléko velbloudí ¼ l – 3,75 AED, pohlednice – 4 AED, známka do Evropy – 3 AED, večeře v baru v Marině (mořské plody, rýže, mangové smoothie, vodní dýmka) kolem 400 Kč na osobu.

Doklady pro cestu do SAE: Pro krátkodobé turistické pobyty do 90 dnů byla od roku 2015 pro občany Evropské unie vízová povinnost zrušena. Stačí pouze platný pas. Pokud si budete chtít v SAE půjčit auto, potřebujete mezinárodní řidičák (nestačí náš národní) a kreditní kartu. V SAE je nízká kriminalita, přesto je na místě jistá opatrnost při nošení dokladů, tak jako všude jinde. Pokud člověk, který je zde na pracovní vízum, něco ukradne nebo se dopustí jiné trestné činnosti, je okamžitě vyhoštěn. Proto se tu takové věci stávají minimálně.

Doprava do Dubaje: Pro přepravu do Dubaje se předbíhají různé letecké společnosti, turistů je hodně a zájem se každoročně zvyšuje také díky reklamě a možnosti koupání se v moři v naší evropské mimosezóně. Ceny v roce 2017 klesaly až k 5 000 Kč za obousměrnou letenku. Jen z Prahy odlétá několikrát týdně nízkonákladovka Flydubai (přímý let 6 hod.), ke konci roku nabízely nejnižší ceny ukrajinské aerolinky s přestupem v Kyjevě nebo Travel Service - přímý let z Prahy. Kdo nechce nízkonákladovku, pak letecká společnost Emirates.

V Dubaji jsou dvě mezinárodní letiště. Většina spojů dnes přistává na mezinárodním letišti Dubai International Airport (DXB). Druhé letiště Al Maktoum (DWC - Dubai World Central), kde v současné době přistává např. nízkonákladovka Wizz Air, je zčásti ve výstavbě a po jeho dokončení by se mělo jednat o největší letiště světa.

DXB má tři terminály – na terminálech 1 a 3 přistávají mezinárodní lety téměř všech aerolinek, na terminálu č. 2 pak nízkonákladovka Flydubai a charterové lety. U terminálů 1 a 3 je stanice metra, takže doprava z letiště do města je bez problémů. U terminálu č. 2, který je na opačném konci letiště, stanice metra není. Je třeba se odtud dostat taxíkem nebo autobusem. Pěšky lze dorazit na nejbližší stanici zelené linky metra Abu Hail asi za 25 min. (2 km), není to úplně blízko v tom vedru. Autobusy zastavují hned naproti letištní budovy, stačí přejít přes cestu.

Z autobusových linek od terminálu 2 je nejlépe využít linku č. 25, která jede ke stanici metra Al Nahda (od letiště 5 zastávek, 12 min. jízdy a jste přímo u stanice metra). Nebo č. 13B ke stanici metra Abu Hail (2 zastávky, 10 min. jízdy, pak pěšky k metru asi 5 minut – autobus nezastavuje přímo u metra), nebo č. 43 ke stanici metra Abu Hail (3 zastávky, 5 min. jízdy, pak pěšky k metru 8 min.). Jak uvidíte z okna autobusu typickou zlatou kopuli stanice metra, tak vystoupíte a přesednete. Autobusy jezdí co 20 min. Je třeba si na letišti zakoupit kartu na MHD (prý v místní směnárně). U řidiče autobusu se jízdenky zakoupit nedají a taková možnost není ani na zastávkách autobusu. My jsme měli karty koupené dopředu naší známou, která v Dubaji bydlí, takže jsme si je vezli už z ČR. O kartách MHD dále v textu.

Na letišti bylo vše bez problémů. Jde se přes imigračního úředníka, ale ten po nás nic nechtěl, jen dal razítko do pasu a přístrojem snímali oči. Někdy se prý ptají na účel cesty. Zavazadla jsme si nevyzvedávali, protože jsme měli jen malá kabinová do letadla.

Veřejná doprava v Dubaji: MHD v Dubaji zajišťuje státní společnost RTA (Road and Transport Authority), vše funguje bez problémů. Pod toto MHD spadá doprava metrem, tramvají, autobusy, taxíky a některými lodními linkami. Všechny tyto druhy přeprav se platí kartou NOL, kterou je potřeba si zakoupit. Taxíky a loď se dají samozřejmě platit také v hotovosti nebo bankovní kartou. Metro, tramvaj a autobusy pouze kartou NOL.

Město má na délku téměř 60 km a autem se v centru parkuje jen obtížně, proto je MHD pro turistu v Dubaji naprosto klíčové. Kdo se chce přemístit metrem nebo autobusem pouze jednou, koupí si jednorázovou kartu NOL, za kterou se platí 2 AED + jízdné do stanice, kterou nahlásíte (karta má červenou barvu – Red Ticket). Pro ostatní je výhodnější zakoupit si dobíjecí (credit) kartu, karta má stříbrnou barvu – Silver Card, její zakoupení stojí 6 AED – minimální vklad je 25 AED, z toho 6 AED je poplatek za kartu a 19 AED je už na jízdné. Dál existují ještě zlaté Gold karty pro vozy první třídy a karty pro rezidenty Dubaje na jméno. Karty se kupují a dobíjejí ve všech stanicích metra, což je nejjednodušší varianta. Dále na určených místech ve městě, označených písmeny RTA, nebo v automatech na jízdenky - ty však nejsou na zastávkách autobusů. Platí se hotově nebo cash. Dobíjecí karty mají levnější jízdné, než ty jednorázové.

Cena jízdného je od 3 AED po 7,50 AED podle zón, které projedete. Úplné minimum, které na kartě musíte mít, je 7,50 AED, jinak vás automat nepustí do metra (je to cena za nejdelší trasu metrem). Karta se pípne při vstupu do metra a pak znovu při výstupu z metra, jinak by vás závory stejně nepustily.

U autobusů si na to musíte vzpomenout sami a pípnout kartu jak při nástupu, tak při výstupu. Pokud na to při výstupu zapomenete, automaticky se z karty odečte nejvyšší možná částka na trase. Pokud vám automat v autobuse při nástupu napíše, že nemáte na kartě dostatečný obnos, jedete načerno a je lépe hned na další stanici vystoupit a pokračovat taxíkem.

Dubajské metro jezdí od 5 hod. do 1 hod. v noci, kromě pátků (muslimská neděle), kdy jede až od 10 hod. Jezdí zde dvě linky – červená a zelená, a po většinu času vede dráha nad zemí. Ve všech vozech a ve stanicích metra jsou plánky, ve vozech hlásí příští stanici, takže cestování je jednoduché. Jen nesmíte splést směr a nastoupit do opačného - je dobré vědět, jak se jmenuje poslední stanice každého směru a podle toho se ve stanicích řídit. Na trase jsou dvě přestupní místa, kde se červená a zelená trasa kříží (Union, BurJuman).

Každá souprava má vůz první třídy (Gold Class) a vůz určený pouze pro ženy a děti. Neznamená to, že by ženy nemohly jet v jiných vagónech, ale znamená to, že muži musí cestovat pouze ve smíšených vagónech. Ženské vagóny nebyly ve špičce tak přecpané a tak se (nám ženám) vyplatilo v nich jezdit. Navíc ve smíšených vagónech se nás pořád někdo snažil pouštět sednout, což bylo až nepříjemné. V autobusech je ženská a mužská část oddělena odklápěcí závorou, ženská je vepředu u řidiče.

Tramvaj jezdí pouze v oblasti čtvrti Dubai Marina. Opět jsou zde vozy Gold třídy, pro ženy a děti a zbytek. Tramvají jsme nejeli.

Taxi – často používaná doprava v Dubaji, je součástí MHD a má stanovené ceny, proto se není třeba obávat nějakých vysokých částek a nebo brát taxi jako luxus, kterým cestuje jen někdo. Tady je taxi pro všechny. Auta jsou označena nápisem TAXI a mají béžovou barvu a barevnou střechu (červenou, zelenou, modrou). Jezdí jich tu mraky, pohybují se sem tam po městě a stačí na ně mávnout. Na některých místech sami přibrzdí a dívají se, zda nepotřebujete svést. Nástupní taxa je nejvyšší na letišti (20 AED), ve městě začíná na 5 AED podle místa a denní hodiny. Dále vám nabíhá kilometrová taxa, cena za 1 km je necelé 2 AED. Taxikáři se platí v cílovém místě cash, bankovní kartou nebo kartou NOL.

Ve staré části Deira - Bur Dubai převáží přes záliv Creek převozníci s malými loďkami za 1 AED. Pendlují neustále tam a zpět. Dostanete se tak například velmi rychle z prostorů tržiště (Old Souk) ke stanici metra Al Ghubaiba.

Hlavní tepnou Dubaje je dálnice Sheik Zayed Road se sedmi pruhy v každém směru kolem které vede červená trasa metra. Některé úseky jsou placené. Pokud tudy projede taxík, přičte se vám poplatek k jízdnému. V SAE se jezdí vpravo. Na mnoha křižovatkách je možnost otočit se do protisměru (you turn), což je označeno dopravní značkou, a tak se nemusíte pak někde složitě otáčet a vracet, pokud chcete změnit směr.

Počasí: Časový posun je v SAE oproti ČR + 3 hod. (zimní čas) nebo + 2 hod. v létě. Klima je subtropické. Téměř neprší, za poslední roky prý z celého roku pršelo pouze v měsíci únoru. Léto je příliš horké a pro cestování do SAE nevhodné (teploty až +50 °C). Na začátku listopadu jsme měli v noci +20 °C, ve dne +30 až 34 °C. Teplota moře pro koupání byla stále mezi 27 – 30 °C. Pro poznávací turistiku jsou pak nejvhodnější měsíce prosinec a leden, kdy teploty klesají k +20 °C.

Veškeré prostory jsou v Dubaji brutálně překlimatizované. Našinec tak zažívá šok ihned po příletu, když vyjde z klimatizované letištní haly do tropů a ihned zase do vymraženého autobusu, metra nebo taxíku. Vysloveně zima je také v obchodech, v domech, v koridorech spojujících jednu stranu ulice s druhou, prostě ve všech interiérech. I některé zastávky autobusu mají takovou mrazící budku. Rozdíl v teplotě mezi venkem a vnitřními prostory mi přišel tak o 15 °C.

První den to nechápete, máte na sobě letní věci a venku je vám vedro a vevnitř je vám zima. Pak si všimnete, že všichni místní, tedy myslím tím pracující cizinci, chodí oblečeni ve věcech tak na teplotu 20 °C. Venku se totiž pohybují minimálně. Přemisťují se na svá klimatizovaná pracoviště v těch studených dopravních prostředcích a ve studených koridorech.

Myslete na to také, pokud půjdete do restaurace. V případě, že nelze sedět venku, což je mimochodem navečer v letních šatech při zdejších teplotách velmi příjemné, a budete muset zůstat v interiéru, vezměte si s sebou něco přes sebe.

Jazyk: Úředním jazykem je arabština, obchodním pak angličtina. Všude po SAE se domluvíte anglicky a také jsou téměř všude, včetně dopravního značení, použity jak nápisy v arabštině, tak v angličtině. Arabštinu je zde zvykem přepisovat do angličtiny a tak nearabsky mluvící používají výhradně tyto anglické přepisy. Až na pár výjimek, kdy je například v češtině zvykem psát Dubaj s "j" na konci, nebo některými novináři nesmyslně používaný výraz Abú Zabí pro Abú Dhabí. Anglický přepis názvu nejvyšší stavby světa je Burj Khalifa, a číst to budeme "Burdž Chalífa".

Prohlídka Dubaje: Dubaj je město, kde se neustále něco staví. Už rok starý knižní průvodce může být zastaralý, rovněž tak informace na internetu. Každý rok zde vyrostou nové budovy nebo nějaké atrakce. Nyní (2017) se staví největší ruské kolo ve čtvrti Dubai Marina a v roce 2016 začala stavba budovy ještě vyšší než je současná nejvyšší budova Burj Khalifa (828 m), a to v lokalitě Dubai Creek Harbour (projektovaná výška 928 m). V roce 2016 začala jako odpověď na dubajská prvenství stavba kilometr vysoké věže nazvané Jeddah (Kingdom) Tower v sousedním státě Saúdská Arábie, pokud ji dokončí (plán v roce 2020), bude to nejvyšší stavba na světě.

Město Dubaj je v podstatě rozděleno na dvě části zálivem Creek: Deira na severovýchodním břehu a Bur Dubai na jihozápadním břehu. Oblast u Creeku je jediným místem v Dubaji, kde se jakoby zastavil čas, včetně jakéhosi nepořádku v přístavech a převozníků na dřevěných lodičkách. Tato část města v podstatě ukazuje, jak vypadala Dubaj před nálezem ropy. Samotný mořský záliv Creek je přírodní a v moderní době byl pouze uměle prohlouben.

Květinová výsadba je v Dubaji výsledkem obrovského úsilí, kdy ke každé rostlince vede hadička s vodou. K závlaze se používá odsolená mořská voda, někde rovněž přečištěná odpadní splašková voda. Z kohoutků teče v Dubaji odsolená mořská voda, je lepší tedy k pití používat vodu balenou. Dubaj má obrovskou spotřebu sladké vody a na její výrobu vynakládá velké finanční prostředky. Enormní množství vody je využíváno například na zavlažování golfových hřišť.

Odpadní splašková voda byla dříve převážena cisternami, protože kanalizační systém města nestíhal. Tvořily se tak dlouhé kolony nákladních aut před zpracovatelskými závody, které byly vidět i na leteckých záběrech. Docházelo také k nelegálnímu vypouštění splaškové vody do pouště. S obrovským rozmachem města bylo tento problém třeba vyřešit. Nyní fungují v Dubaji dvě velké městské čistírny odpadních vod a další menší soukromé.

Elektrická energie se vyrábí spalováním zemního plynu v elektrárnách, uvažuje se o výstavbě jaderných elektráren. Odpady se sváží na skládky, budovat se ale bude mega spalovna odpadů s přidruženou výrobou energie, která by měla být v provozu od roku 2020.

Ve městě je čisto, neustále se uklízí. Binec tu ale dělá pouštní písek, zaparkovaná auta pokrývá žlutá vrstva poměrně rychle, stejně tak okna a fasády budov.

Dubaj viděná očima turisty má naprosto odlišnou podobu než Dubaj z pohledu dočasného rezidenta – Čecha žijícího a pracujícího v Dubaji. Turista je většinou nadšen. Také proto, že po krátké návštěvě, kdy nestačí neustále žasnout, si vytvoří pouze povrchní úsudek. Dočasný rezident říká, že by v Dubaji nikdy nechtěl bydlet trvale, že je to vše jen pozlátko, které brzy přestane bavit, a o vládcích emirátů mluví se sarkasmem.

V Dubaji jsme navštívili tato místa:

Burj Khalifa – je mrakodrap, v současné době nejvyšší stavba světa, o výšce 828 metrů a 163 patrech. Stavba byla dokončena a otevřena 4. ledna 2010, 6 let od zahájení výstavby. Původní název byl Burj Dubai (Dubajská věž), ale v době světové finanční krize, kdy výstavba věže vázla, dostala Dubaj na dostavbu výpůjčku od sousedního emirátu Abú Dhabí. Jméno věže se tedy změnilo podle vládce Abú Dhabí (Khalifa bin Zayed) na Burj Khalifa (Khalifova věž).

Stavba je to opravdu krásná, impozantní. Její půdorys má tvar písmene Y a tvar budovy má symbolizovat podobu pouštní květiny z rodu Hymenocallis. Konstrukce tohoto tvaru také vyniká vysokou odolností proti větru. Nosnou část tvoří ocelová výztuž a beton, na fasádu byl použit hliník, ocel a sklo. Základové piloty sahají do hloubky 50 m pod zem. Přepravu osob zajišťují výtahy o rychlosti 10 m/s.

Pro Čechy je zajímavostí, že se na stavbě Burj Khalify podílela také česká firma z Pardubic, která dodala stavební výtahy. Ten  nejvýše položený výtah, končící ve výšce 650 m u úpatí vrcholového tubusu, zůstal v mrakodrapu instalován natrvalo jako servisní.

K Burj Khalifě se přichází přes obrovské nákupní centrum Dubai Mall, uvnitř kterého je k vidění také velké akvárium a umělý vodopád. Před Burj Khalifou je ve vodní ploše instalována fontána, která je spouštěna ve večerních hodinách za doprovodu hudby a stříká až do výšky 150 m. Vedle nejvyšší stavby světa se ale tato výška zdá poněkud menší než ve skutečnosti je.

Uvnitř Burj Khalífy se nachází hotelové apartmány, rezidence, firemní prostory. Pro turisty jsou přístupné vyhlídky ve 124. a 125. patře (At The Top) nebo ve 148. patře (At The Top Sky) s přístupem také do 125. a 124. patra. Výhled z Burj Khalify naprosto doporučuji, i kdybyste v Dubaji měli vidět jen to.

Nejvíce turistů je samozřejmě ve 124. patře, je to levnější varianta. Ve 148. patře jsme nebyli, takže nedokážu vyhodnotit, jestli stojí za to si připlatit. Lístek na vyhlídkovou plošinu je třeba koupit dopředu na internetu. Pokud byste jej kupovali až na místě, bude několikanásobně dražší a pravděpodobně bude ten den také vyprodáno. Lístek nemusíte tisknout, stačí ukázat potvrzení o koupi na mobilu a obsluha vám vstupenku vytiskne.

Možnosti jsou takové: denní nebo noční doba (non-prime hours) nebo západ slunce (sunset – prime hours). Západ slunce je nejžádanější a proto je také nejdražší. Podle mě stojí za to si za něj připlatit. Ve dne bývá často opar a tak není příliš vidět do dálky. V noci je efekt v rozsvíceném městě okolo moc pěkný. Při výběru sunset vidíte vlastně vše, včetně postupného stmívání oblohy a rozsvěcování mrakodrapů kolem.

Další klíčovou věcí jsou lístky "Fast track – skip the line", tedy přednostní vstup, kdy předbíháte řadu na výtahy jak směrem nahoru, tak pak směrem dolů. Fast track lístky jsou samozřejmě také dražší. Nikdy však dopředu nevíte, jaká bude dole fronta – známým se stalo, že šli na sunset a nahoru se dostali až potmě (stáli více jak hodinovou frontu na výtah). Do 148. patra je přístup fast track automaticky v ceně.

Ceny lístků je třeba aktuálně zjistit na internetu, na podzim v roce 2017 byly do 124. a 125. patra takové: denní a noční hodiny non-prime hours – 125 AED (cca 750 Kč), sunset – prime hours (čas se mění podle doby západu slunce) – 200 AED (cca 1 200 Kč). Fast track vstupenky na sunset stály 2 080 Kč. Vstupenky do 148. patra se prodávaly na noční dobu od 19 hod za 350 AED (2 100 Kč) a od 9,30 do 18 hod (tedy denní doba + sunset) za 500 AED (3 000 Kč). Utratíte tedy přibližně od 750 do 3 000 Kč podle výběru patra, doby a možnosti přednostního vstupu.

Fast track vstupenky se neprodávají na oficiálních stránkách Burj Khalífy, ale u smluvních prodejců – je třeba hledat na internetu (zadat Burj Khalifa – sunset – fast track). U vstupu na pokladnách byste měli být nejméně čtvrt hodiny před časem, který jste si zakoupili. Pamatujte na to, že přístup do budovy není příliš rychlý, než projdete koridorem nad silnicí, nákupním centrem, najdete v davech vstup ...

Deira: Deira je severovýchodní část Dubaje mezi zálivem Creek a hranicí s emirátem Sharjah. Jedná se o tradiční obchodní část Dubaje, kde najdete staré trhy (old souk, čti: súk) a kde je provozována doprava přes záliv Creek historickým způsobem malými dřevěnými loďkami (abra). V nové části Deiry je umístěno mezinárodní letiště.

Zlatý trh (Gold souk) – hromady zlata ve výlohách, největší prsten světa, zlaté šaty, procházíte uličkami a neustále vám někdo něco nabízí (obvykle fake kabelky nebo hodinky). Je třeba se obrnit a těchto nabízečů si nevšímat. Jaké jsou ceny zlata, jestli se vyplatí nakoupit, jaká je kvalita, nevím – nevyznám se v tom. Určitě je ale zajímavé ty prostory vidět. Brzy ráno je zde mrtvo a většina obchůdků je zavřena, vyplatí se sem jít nejdříve v 11 hod. Nevím, jak je to v pátek (muslimská neděle).

Trh s kořením (Spice souk) – všude koření, na hromadách ale i balené pro turisty, hromádky šafránu ve výlohách, navazují obchůdky s různým nádobím, cetkami, textilem.

Rybí trh (nový) – starý rybí trh v blízkosti stanice metra Palm Deira byl zrušen někdy od srpna 2017 a byl přesunut do nových prostor nákupního centra Waterfront Market na pobřeží. Metro sem nejede, pouze autobusy č. 17, C15 (zastávka Abu Hail, Bin Eid Al Shabi). Protože jsme to nevěděli a stáli u starého prázdného trhu, kde zůstala pouze zelenina, jeli jsme sem taxíkem. Nové prostory jsou velké a moderní, je zde k vidění spousty druhů ryb, krabi, olihně, chobotnice, žraloci, ale nemá to tu romantiku starých chaotických rybích trhů. V budově je i trh s datlemi, ovocem a zeleninou, masem a kořením. Prodejci pochází většinou z Indie a Pákistánu.

Na všech arabských trzích je třeba ceny smlouvat. V obchodech, kde jsou cenovky, se nesmlouvá. Smlouvání začíná tak, že obchodník nadhodí cenu až několikanásobně vyšší, než je cena, za kterou se zboží prodává. Vy řeknete svoji představu, načež se vám obchodník vysměje. Toto se nějakou dobu provozuje, většinou ukazují cenu na kalkulačce. Často je to i zábavné, obchodníci jsou rození komedianti. Pokud stále nesouhlasíte s jeho nabídkou a odcházíte, vyběhne za vámi na ulici. V takovém případě máte jistotu, že vámi nabídnutá cena je pro něj ještě zajímavá. Pokud zboží opravdu chcete, vraťte se a řekněte konečný obnos.

Lodní taxi přes záliv Creek funguje nepřetržitě a stojí 1 AED. Platí se po nastoupení na loďku řidiči. Abry pendlují mezi Old souk a protější stranou Al Fahidi. Na břehu nabízí také delší projížďky po Creeku, pokud máte zájem.

V historické zástavbě Al Fahidi (zvané také Bastakiya) na protějším břehu Creeku (čtvrť Bur Dubai) uvidíte staré béžové domy s větrnými věžemi, používanými historicky v Persii k ochlazování interiérů. Budovy pochází z období konce 19. století a původně měly být demolovány, aby ustoupily nové zástavbě. K demolici části čtvrtě také došlo, naštěstí se po intervenci Britů podařilo místní vládu přesvědčit, aby zbytek staré zástavby zachovala. V pevnosti Al Fahidi z roku 1787 se nachází Dubajské historické muzeum.

Hotel Burj Al Arab (Arabská věž, u nás známý jako "Plachetnice") – patří k nejznámějším stavbám Dubaje. Krásná elegantní budova se nachází na umělém ostrůvku v blízkosti veřejné pláže Jumeriah Beach, ze které je hotel nejčastěji focen. Luxusní hotel je hlídán ostrahou a přímo k němu přístup není. Hotel byl otevřen v roce 1999 a v té době to byla nejvyšší budova Dubaje. K hotelu se dostanete taxíkem nebo autobusem – linky 8, 81, 88.

Dubai Marina – je mrakodrapová část Dubaje vybudovaná při umělém mořském zálivu. V noci je krásně osvětlená, na nábřeží korzují turisté, je tu spousta restaurací. Z Mariny vyjíždí výletní lodě, z nichž některé provozuje společnost RTA (dubajské MHD). Na pobřeží u Mariny se nachází veřejná pláž Marina Beach. Na pobřeží se staví nejvyšší ruské kolo na světě.

Řada stejných mrakodrapů přímo u pláže není na pohled nijak krásná, ale skupina mrakodrapů zahrnující spirálovitou věž (Cayan Tower) je naopak velmi zdařilá. K Marině se dostanete červenou linkou metra. Přímo po Marině jezdí tramvajová linka, která byla otevřena v roce 2014. Na "Palmě", umělém ostrově ve tvaru palmy, jezdí až k hotelu Atlantis dráha Palm Monorail.

Lodní výlet z Mariny k Palm Island – v místě Marina Mall je stanoviště lodi RTA (Dubai Ferry), kde jsme si vybrali lodní výlet Dubai Marina – Atlantis a zpět. Loď jede v době západu slunce z Mariny k hotelu Atlantis kolem Palmy, tam se otočí a jede zpět. Uvnitř proskleného interiéru lodi je klimatizace, jako všude v Dubaji – oblečte se, dá se fotit i z venkovního prostoru. Lístek stál 50 AED, kupuje se v šedočervené budce RTA přímo u přístaviště lodě, odjezd byl v 17 hod. http://www.dubai-ferry.com/routes/

Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Barbora Fremlová, Jan Prejda
Odkaz na mapu: Dubaj - mapa míst (mapy.cz/turisticka)

Výlet do Ománu:

Tři dny našeho pobytu jsme věnovali výletu do Ománu. Tako krásná a mírumilovná země s přátelskými obyvateli a zatím minimem turistů, nás úplně nadchla. V Dubaji jsme si půjčili auto, byl s tím trochu problém, protože jen některé půjčovny mají auta pojištěná do Ománu, ale nakonec jsme uspěli v půjčovně v hotelu Gloria na Sheik Zayed Road.

Článek z naší cesty do Ománu je zde: Omán: Třídenní výlet autem z Dubaje přes Hattu do Ománu