Stará městská radnice čp. 120 v Červeném Kostelci

Na místě současného objektu čp. 120 stála původně přízemní dřevěná škola, která byla pokryta šindelem. Obsahovala jednu třídu a byt pro učitele. V roce 1808 byla již na spadnutí, takže sama majitelka náchodského panství kněžna Kateřina Zaháňská přikázala obci tento objekt zbořit a postavit novou školu, na jejíž zřízení přispěla penězi i dřevem.

Majitel pozemku, na němž byla postavena nová zděná škola čp. 24, rolník Josef Střihavka, přes odpor tehdejšího faráře P. Antonína Vondráčka pomocí vrchnostenského justiciára Kašpara získal za svůj pozemek starou školní budovu.

Dřevěnou školu následně rozbořil a v roce 1809 na jejím místě postavil přízemní kamenný dům o starém čp. 10. V roce 1819 přistavěl nový majitel David Vikolčil první patro a budovu nechal zastřešit šindelovou mansardovou střechou, která nahradila původní sedlovou střechu. Dvojité přístřeší bylo vroubeno plechovými žlaby, které měly v rozích chrliče v dračí podobě. V poschodí vznikly obytné prostory, v přízemí se nacházel bohatě zásobený plátenický obchod. Navíc nechal před domem vydláždit chodník.

Rodina Vikolčilova si však žila nad poměry, když se chtěla vyrovnat bohatší Machově konkurenci a dělala ze sebe něco, čím nebyla. Navíc sám obchodník po nocích hýřil a podléhal karbanickému životu. Dalším klackem pod nohy se bohatému faktorovi Vikolčilovi stal státní bankrot v roce 1811. Obchodní živnost tak skončila bankrotem a dům se stal roku 1835 majetkem věřitele Františka Bureše. O 7 let později ho koupil největší červenokostelecký obchodník František Kozel (některé prameny uvádějí jako datum prodeje rok 1846). Po jeho úpadku, způsobeném zejm. jeho marnotratným synem, se dostal objekt do dražby, v níž ho v roce 1882 získalo město Červený Kostelec.

Střecha byla tehdy pokryta břidlicí, došlo k odmontování dračích chrličů a budova byla do konce 2. světové války i krátce po ní městskou radnicí, jejíž úřadovna se nacházela v 1. poschodí. Roku 1989 byla opravena fasáda podle návrhu konzervátora Roberta Řemínka. Po generální rekonstrukci v původním novobarokním slohu, ukončené v roce 1994, se do budovy vrátily kanceláře starosty, místostarosty a tajemníka městského úřadu. V přízemí je navíc odbor výstavby a zasedací místnost.