Stará Ves (u Rýmařova) – Křížová cesta

Mohamed velí mohamedánovi, aby alespoň jednou za život podnikl hadž, tedy pouť do Mekky, naproti tomu křesťan do Jeruzaléme nemusí, nebo minimálně Kristus nic takového po svých následovnících nevyžaduje.

Přesto Svatou zemi vyhledávalo vždy spoustu Kristových následovníků. Ne každý si ale takovou cestu mohl dovolit, ať už z časových, tak hlavně finančních důvodů.

V období zhruba prvního tisíciletí byla ovšem země, které říkáme šířeji Palestina celkem dostupná. Relativní přístupnost křesťanům byla ale omezena po roce 1073, kdy území zabrali Seldžučtí Turci. Tato událost vedla k vyslání několika křížových výprav, částečnému dobytí posvátných končin, což nakonec vedlo k rozkolu a rozepřím mezi muslimy a křesťany, které v různých formách vlastně přežívá dodnes.

Aby si ale prostí křesťané mohli připomínat vyvrcholení Ježíšova pozemského života i poblíž svých sídel, byly budovány různé připomínky Kristova umučení. Tou nejklasičtější formou jsou Křížové cesty, ve větším měřítku začaly vznikat po ustavení řádu sv. Františka z Assisssi. Křížové cesty v podstatě vždy vedou někam do kopce, nejlépe přímo na vrchol nějakého kopce, ale nemusí to nutně platit ve všech případech.

Po mučení byl Kristus odsouzen k ukřižování a aby to neměl tak jednoduché, musel si svůj popravčí nástroj ještě odnést na vrchol Golgoty, tedy kopce před hradbami Jeruzaléma. Pod těžkou dřevěnou konstrukcí několikrát klesl, za což byl i několikrát zbičován, nicméně setkal se i s pomocí v podobě navlhčené roušky, nebo i části spolunesení kříže.

Za předobraz křížových cest se považuje cesta v Bologni, kde nechal vytvořit napodobeninu tamní biskup, sv. Petronius v 5. století. K značenému rozšíření křížových cest nejen v našich končinách došlo v období protireformace v 17. a 18. století. Počet jednotlivých zastavení křížové cesty se ustálil na 14, ačkoliv jsou i výjimky, většinou jde ale o nějaké zastavení navíc, ty hlavní zakončené smrtí Krista jsou víceméně daná, navíc může být např. Snímání z kříže, Kristův hrob apod.

Poněkud méně tradiční, přesněji křížovou cestu bez ilustrací můžeme najít ve Staré Vsi u Rýmařova. Cesta je umístěna na mezi za místním hřbitovem. Zastavení křížové cesty tvoří litinové kříže, které jsou opatřeny římským číslováním od I do XIV. Jde vlastně o běžné litinové kříže , které se používali jako náhrobky na místním hřbitově. Spousta křížů zde zůstala bez užitku, hlavně po roce 1945, kdy byla drtivá většina obyvatel jako nežádoucí odsunuta do Německa nebo Rakouska a o opuštěné hroby se už nikdo nestaral. Nutno připomenout, že kříže leckdy skončily i ve starém železe.

Staroveská křížová cesta vznikla v roce 2015 díky práci kováře Přemysla Mazela. Ten musel spoustu křížů opravit a zakonzervovat. K tomu vyhotovil i zcela nový kovaný mříž ze zvonem na začátku křížové cesty. Většina křížů je si podobná, liší se postavou světců nebo andílků (bývá tam Panna Marie, sv. Jan apod). Jediným odlišným je závěrečný kříž s číslem XIV, kde není tělo ukřižovaného, ale pouze hlava andílka. Vznik křížové cesty zaštítil i místní obecní úřad.

Kovová křížová cesta ve Staré Vsi má i své krajové opodstatnění, v minulosti se v okolních kopcích dobývala železná ruda. I v samotné Staré Vsi bývaly železárny, možná i některé kříže byly odlity právě tady. Dnes vlastně po železárnách ve Staré Vsi skoro nic nezbylo, snad kromě několika chalup ze strusky poblíž dnešní chaty Severky nebo názvu penzionu Anenské hutě.