Loading...
Jakou pohromou byla ve své době 1. světová válka si dnes těžko můžeme představit. Valná část bojů se odehrávala v Evropě, ale do válečných operací zasáhli i národy jiných kontinentů, proto byla světová. Vlastně do té doby byla největším konfliktem válka 30tiletá a to už bylo skoro 300 let po ní, poslední větší konflikt byl mezi Německem a Francií (1870), u nás se bojovalo v roce 1866 a dodejme, že „naši“ tedy rakouské vojsko to projelo vcelku rychle, takže válka byla za pár měsíců odbytá.
Pravidelněji se tak počátkem 20. století bojovalo jen na Balkáně a tam se to bralo už skoro jako „folklór“. Když tedy v roce 1914 válka vypukla, mysleli si tehdy, že zase bude do zimy po všem. Ale nové vynálezy, technika, masová výroba, nakonec i populační exploze, kterou vyvolala průmyslová revoluce dala podobným myšlenkám zapomenout. Bitev se najednou účastnily armády téměř milionové a padlí se počítali na desetitisíce nebo rovnou statisíce. Jak nakonec později parafrázoval jeden sovětský vůdce, to už nebyly tragédie, ale statistika (byť měl na mysli něco jiného).
Ale ty deseti a statisíce se museli někde vzít (a zmizet). V drtivé většině to byli prostí mladíci z měst i venkova, kteří zřejmě pramálo toužili se stát nějakými hrdiny a zvěčnělými. Nicméně stalo se. Na paměť těch co se nevrátili pak jejich spoluobčané a pozůstalí postavili pomníky. V podstatě nikdy nejde o oslavné monumenty, ale vždy spíše o smuteční místo, kde vzdáváme tichou vzpomínku na zmarněné životy. Odvody do vojska probíhali v Habsburské monarchii všude a ač můžeme mít z literatury dojem, že některé národy to měli v Rakousko-uherské armádě tak nějak lepší, jde spíš o dojem. První světová válka není jen Švejk, že. V českém a moravském pohraničí jak víme žilo většinou německy hovořící obyvatelstvo. Ti rukovali, bojovali a umírali skoro stejně jako Češi, Maďaři, Poláci, Slováci, Chorvati, Slovinci, Rusíni i Židé (a ještě spousta dalších národů mocnářství).
Po 2. světové válce se jaksi doba snažila vymazat skutečnost, že u nás Němci žili, takže na jejich památníky se tolik nehledělo. Naštěstí se přeci jen historie poněkud změnila a pomníky v pohraničí se postupně opravují. Nakonec 100 let od Velké války je k tomu přímo vybízející.
Opravy se tak dočkal i pomník padlých ve Staré Vsi (u Rýmařova). Jedná se v podstatě o jednoduchý pomník s kvádrovým podstavcem a nástavcem ve formě zužujícího se obelisku. Základ tvoří podezdívka z opracovaného kamene. Vystupující deska nese jména padlých a nezvěstných ve výčtu jednotlivých válečných let. Obelisk nese nápis
Celkem lze napočítat více než 80 obětí ze Staré Vsi (přesně 86), neboli Altendorfu. Pomník byl vystavěn v roce 1922. Památník byl poničen v 50. letech minulého století, horní část ležela volně na zemi. Zásluhou dotace Lesů ČR (135 000 Kč) byl pomník obnoven v roce 2011 a slavnostně odhalen 3. 9. 2011. Najdeme jej v ulic Potoční, kousek za křižovatkou se silnicí č. 11.