Loading...
Autobusová zastávka nedaleko vísky Roku je naším výchozím místem. Odtud jdeme po silničce k uvedené vsi a při jejím západním okraji docházíme ke křížku. Odtud pokračujeme po modré, která mírně stoupá jižním svahem hory Kalovy (727 m.n.m.). To již máme po obou stranách cesty les, který i na konci listopadu stále čaruje barvami. Vládnou tady jehličnany, mezi nimiž hrají prim smrky. Rostou tady i jedle, na kterých jsou vidět trsy jmelí. Les rozjasňují barevné modříny. V podrostu se střídají trsy trav s koberci mechů. Opouštíme modrou značku a hezkou lesní cestou vstupujeme do mladého lesního porostu. Při cestě je i několik tabulí, které jsou součástí cest Sušické pavučiny. Míjíme pěkný křížek a přicházíme ke krmelci. Před ním odbočujeme na užší cestu po pravé straně. Procházíme mlázím a po několika desítkách metrů vcházíme na loučku. Po levé straně je mezi stromy korouhvička sloužící paraglidistům. Docházíme k okraji, na kterém letci opouštějí pevnou zem. Skok do hlubiny je otázkou odvahy. Přiznám se, že bych to nezvládl. Ale přišli jsme sem za vyhlídkou. Výhled je pouze k severu, k SZ a k SV. Je odtud vidět východní část města Sušice a hora Strážiště (670 m.n.m.) v Budětické vrchovině. Následuje zvlněná planina s několika vískami a hřebenem Svatoborské vrchoviny, kterým tady vládne Vidhošť ( 759 m.n.m.). Hezká vyhlídka, která jistě stojí za návštěvu. Stejnou trasou se vracíme zpět. Cestou se nám mezi stromy objeví i Svatobor ( 845 m.n.m.) i kousek Šumavy a naše vycházka končí.