Sušické hradby.
Při pohledu do minulosti zjistíme, že všechno tady začalo rýžováním zlata. Uvádí se, že i jméno města snad pochází od sušení zlatonosného písku. Zda tomu tak skutečně bylo, zůstane hádankou. Obec až do roku 1273 patřila bavorskému rodu Bogenů. V tomto roce získal obec král Přemysl Otakar II. a povýšil Sušici na město. Příkaz k postavení hradeb dal ale až Jan Lucemburský. Hradby byly dokončeny v roce 1322. Město tehdy mělo tři brány a k jeho opevnění pomohla i řeka Otava. Původní opevnění se dochovalo až do roku 1836. V tomto roce byla zbourána Pražská brána. V roce 1842 došlo na bránu Německou a poslední brána, brána Klášterní, zmizela v roce 1856. Došlo jistě i na hradby a byly zasypány i příkopy. Do současnosti toho moc nezbylo, ale pokud obejdeme staré město, přece jen něco objevíme.
S obcházením města začínáme na křižovatce u silničního mostu. Odtud jdeme ulicí Příkopy. Procházíme kolem kostela sv. Václava a první zastavení je u apartmánů Bašta. Hradby sice nejsou vidět, ale z názvu plyne, že nějaké zdivo se tady ukrývá. Následuje budova fary, kruhový objezd a vstupujeme do jedné z hezkých uliček města. Ta je pokračováním Příkopů. Domky jsou většinou přízemní a vytváří řadu, kterou přerušuje Klostermannova ulice. Po pravé straně se v zahrádkách objevují konečně zbytky hradeb. Jsou na několika místech a některé dosahují slušné výšky. Příkopy pokračují dál. Do ulice mohou auta jen omezeně a je tady klid. Dostáváme se k rodnému domku Vojtěcha Scheinosta. Byl zakladatelem českého sirkařského průmyslu. I pamětní deska tuto skutečnost vystihuje. Ulice Příkopy končí a následuje nábřeží Karla Houry. Z hradeb tu zůstal průchod na nábřeží uličkou V Brance. O něco dále jsou hradby v celé kráse. I když původně vypadaly jinak, přece jen o původním opevnění města něco vypovídají. Za nimi je dvorek sušického muzea. Naše zajímavá vycházka kolem starého města tady končí.