Loading...
Většina laiků si při vyslovení slůvka kostel představí sakrální stavbu, jejíž nedílnou součástí je věž s bání, jakou známe třeba z Ladových obrázků. Znalec historických slohů se nad takovou vizi jen potutelně ušklíbne, neboť on ví, že v období gotiky a renesance vypadaly chrámy naprosto jinak a ty baňaté věže (spolu s přestavbou kostela) vznikly až v období baroka. I když jich takto byla v naší zemi upravena velká část, přesto najdeme místa, kde k tomu – buď kvůli nedostatku financí, anebo snad z estetického hlediska – nedošlo.
Jedním takovým je kostel svatého Václava ve Starém Jičíně, obci ležící jen kousek cesty od mnohem většího Jičína s přídomkem Nový. Největší dominantou městečka je Starojický kopec, na jehož temeni se nacházejí rozsáhlé zbytky starého hradu, kdežto chrám sv.Václava se krčí na jeho jihovýchodním úpatí a při pohledu z náměstí se poněkud ztrácí v okolní zástavbě.
I když se soudí, že by mohl být kostel mnohem starší, poprvé se připomíná až roku 1376, kdy měl gotickou podobu. V šestnáctém století byl renesančně přestavěn, později zbarokizován, ale této přestavbě unikla renesanční kostelní věž, ukrývající hned tři zvony. Chrám je jednolodní, k presbytáři se přimyká malá kaple, v níž se v hrobce nacházejí ostatky jedněch majitelů zdejšího panství, jimiž tehdy byli Deynové. O barokní přestavbu kostela se jako hlavní sponzor zasloužil Antonín Zeno z Dannhausenu. K největší proměně interiéru došlo až ve století devatenáctém. Tehdy byly (kromě jiného) strženy dva dřevěné kúry a vystavěna zděná kruchta.
Západní průčelí kostela je navýšeno vysokou hranolovou věží renesanční zvonice, která je průchozí. Zvonové patro je odděleno římsou a vrchol věže zdobí atika.
Nespornou zajímavostí je i kryté dřevěné schodiště, které spojuje chrám s budovou fary, nacházející se nedaleko starojičínského náměstí.