Štolpišská silnice v Jizerských horách

Stavby silnic v horském prostředí patří mezi náročná inženýrská díla. O to více musíme obdivovat dopravní stavby z minulých století, kdy technika nebyla na takové úrovni jako dnes.

Pýchou cestářů z 19. století je bezesporu Štolpišská silnice přetínající Jizerské hory od severozápadu k jihovýchodu. Vychází z Ferdinandova, údolím Černého Štolpichu vystoupá na náhorní planinu, kde pokračuje přes rozcestí U Žlábku, Nad Černým potokem, Čihadla, U Knejpy k Paulově pasece, kde začíná klesat k chatě ve Smědavě.

Se stavbou silnice se začalo v polovině 80. let 19. století. Dokončena byla v roce 1891. Její délka je 10,5 km při překonání převýšení 620 metrů.

Každý úsek silnice měl svoje specifika. První úsek, vedoucí z Ferdinandova nad Velký Štolpich, vyžadoval vypořádat se s nástrahami v divoké rokli Černého Štolpichu. Úsek byl tak obtížný, že silnice získala přívlastek „alpská“. Silnice přetínala Černý Štolpich čtyřmi mostky. Za třetím přemostěním projektant vyřešil převýšení unikátní serpentinou, zatáčkou 180o. Kritické místo v délce 50 metrů staticky zajistil opěrnou zdí z masivních žulových bloků vysokou 10 metrů. Korunu opěrné zdi lemuje žulové zábradlí. Těžko si dnes umíme představit, jak náročná byla práce kameníků. Žulové kvádry opracovávali ručně, ani manipulace s nimi nebyla v náročném terénu jednoduchá.

Serpentina byla nazvaná Galerií. Jak můžeme vidět na historických fotografiích, byla místem výhledu na Hejnici a do podhůří kraje, na Frýdlantsko. To ocenili nejvíce turisté a fotografové. Dnes jsme o výhled z důvodu vzrostlých stromů ochuzeni.

Nad serpentinou (Galerií) se silnice zařezává do skalnaté stráně. Z druhé strany byla zabezpečena mohutnými kamennými patníky. Dodnes se jich řada zachovala.

Část silnice vedená po náhorní plošině až k rozcestí Knejpa se mohla stavět až po odlesnění a odvodnění rašelinných úseků hlubokými příkopy.

Závěrečná část kolem hory Jizery byla pro výstavbu snazší i přes klesání k dnešní chatě ve Smědavě. Následovně Smědava byla propojená s Bílým Potokem silnicí postavenou v letech 1893 až 1895 a se Souší po dostavění silnice v roce 1897.

Štolpišská silnice po svém dokončení umožnila přístup z Frýdlantska do horských partií Jizerských hor hlavně koňským povozům svážejícím dřevo, vyjížďkovým kočárům s lázeňskými hosty z Lázní Libverda a pěším turistům. V zimě silnice sloužila pro svážení dřeva na saních a sáňkařům pro potěšení.

V meziválečném období byla podél části silnice vedena telefonní linka z hájovny ve Ferdinandově do Nové Louky. Krátce před koncem druhé světové války silnici použil ustupující wehrmacht, který na ní zanechal svoji vojenskou techniku.

Po válce Štolpišská silnice sloužila pro účely lesního hospodářství. Ale jen do roku 1958, kdy povodeň poškodila některé úseky. V roce 1999 Lesy České republiky projevily zájem silnici využívat ke své činnosti. Povolení však nedostaly, jelikož silnice vede I. zónou CHKO. Přesto koncem tisíciletí silnice prošla rekonstrukcí a dnes ji s oblibou používají turisté, cyklisté a v zimě běžkaři. Letos (rok 2016) jsme viděli probíhající rekonstrukční práce v úseku od Smědavy po Paulovu paseku.

Štolpišské silnice je celá turisticky značená. Z Ferdinandova po rozcestí Pod vodopády vás povede zelená značka a dál až na Čihadla žlutá značka. Tu doprovází mezi rozcestím Nad Velkým Štolpichem a U Tetřeví boudy červené značení. Mezi rozcestím Na Žďárku a Nad Černým potokem žlutou značku zdvojuje ještě zelená. Od Čihadel je silnice krátce, čtyřmi sty metry, doprovázená modrou značkou po rozcestí U Knejpy, kde ji střídá červená značka obcházející horu Jizera až k chatě ve Smědavě.

Nejzajímavější částí Štolpišské silnice je Galerie v rokli Černého Štolpichu. Po jejím dostavění byla nejvíce fotografovaná a vydávaná na pohlednicích. Dnes je zrekonstruovaná Galerie technickou památkou.