Středověká Černá Hora, barokní lipová alej a Oborský rybník bez ryb a vodníka

Turistické cíle • Zajímavost

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (22 fotografií)

Konec alejí a vodníků v Česku? Doufám, že ne. Jedno krásné stromořadí jsem spatřil nedávno na hrázi rybníka v Černé hoře. Vodníka jsem tam ale nepotkal. Asi byl v pivovaře. Ta jejich „hořká 11“ je totiž opravdu lahůdka.

Dříve byly aleje u mnoha cest. Ale v době nedávné se usoudilo, že bezpečnost pirátů silnic je důležitější než krása stromů, a tak se začalo pižlat. Při dnešní výkonné technice lze bohužel dlouhé stromořadí pokácet dříve, než uschne razítko na povolení, vydané nějakým horlivým úředníkem. Málokdy se málokdo zamyslí nad tím, že každá alej má své kouzlo v tom, že vede například k nějakému kostelíku či zámku nebo do města. Vždy na jejím konci čeká na poutníka něco zajímavého. Každá alej toho viděla a zažila hodně a kdyby mohla vyprávět,…

Kouzelná stromořadí mizí, a tak je dnes cesta starou alejí zážitek, za kterým musí člověk dlouho putovat. Já jsem jednu zajímavou dvouřadou lipovou alej, dlouhou asi 150 metrů, objevil na koruně hráze Oborského rybníku v Černé Hoře. To že tudy nevede silnice, ale jenom pěšina, je její štěstí.

Vznik aleje datují odborníci do doby baroka, kdy po bitvě na Bílé Hoře měnilo mnoho panství své vlastníky. Ti začali utvářet okolní krajinu do nové podoby. A jedním z těchto projevů mohlo být vysazování alejí. Třeba u rybníka, kterých máme dnes sice podstatně méně než ve slavných rybníkářských dobách, ale pořád jsou chloubou mnohých měst a vesnic. Většinou plavou v jejich vodách velcí kapři, ale občas lze u nich spatřit i vodníka.

Oborský rybník, který napájí potok Býkovka, se nachází v blízkosti historického centra malebného městečka Černá Hora vedle lesoparku Paseka. Okolo rybníka si lze udělat pěknou krátkou procházku, jejíž nejzajímavější část vede zmíněnou lipovou alejí. Po většinu procházky má poutník výhled na tajemný ostrůvek uprostřed rybníka a na zámek v pseudorenesančním slohu.

Jedná se o zarybněný rybníček, když není právě vypuštěný. Někdo by mohl říct, že nemá cenu jezdit do botanické zahrady, když vše odkvetlo nebo do Egypta v době největších veder stejně jako k rybníku, který vypustili. Já jsem se však nemusel výše uvedeným zabývat, jelikož mě na procházce doprovázela moje báječná ženuška, dcera Terezka a její choť Jirka.

Na vodníka tam však nebylo jenom málo vody, ale také asi moc rušno. Kdo ví, jestli se už neodstěhoval natrvalo, jelikož ani když jsem ochutnával „hořkou 11“ jsem ho nepotkal. Je jasné, že se do Černé Hory budu muset vrátit, jelikož zůstalo mnoho otázek nezodpovězených.

V Černé Hoře a při toulkách po okolí mě zaujalo následující:

Nigromons: https://www.turistika.cz/mista/nigromons-komornik-matous-podkomori-apard-a-cerne-more-cerna-hora/detail

Černá Hora a Křížová cesta: https://www.turistika.cz/mista/cerna-hora-a-krizova-cesta/detail

Černá Hora a Zámecký vrch s kaplí svaté Rodiny: https://www.turistika.cz/mista/cerna-hora-a-zamecky-vrch-s-kapli-svate-rodiny/detail

Černá Hora a Oborský rybník: https://www.turistika.cz/mista/cerna-hora-a-oborsky-rybnik/detail