Šumava (2): Železnorudskem a Prášilskem na kole

Šumava (2): Železnorudskem a Prášilskem na kole (06/2022)

K pobytu jsme si tentokrát vybrali západní část Šumavy s ubytováním v Železné Rudě. Podnikli jsme pěší túru po státní hranici Ostrý – Svaroh (navazující článek), a dva cyklo výlety ze Železné Rudy až k přehradě Nýrsko a zpět přes hřeben Prenet - Pancíř, a druhý (kvůli dešti zkrácený) z Prášil na Poledník a zpět.

1. CYKLOTRASA ŽELEZNÁ RUDA – ČERNÉ JEZERO – PŘEHRADA NÝRSKO – PRENET – PANCÍŘ – ŽELEZNÁ RUDA + ČERTOVO JEZERO PĚŠKY

Tento okruh na kole je cca 47 km dlouhý a jediné problematické místo je vyšlapat kopec od Zelené Lhoty na Prenet. Odměnou je pak hřeben od Prenetu po Můstek velmi pěknou a klidnou trasou s minimem lidí.

Chtěli jsme vidět také obě ledovcová jezera, a tak jsme hned ráno zajeli k Černému jezeru. K Čertovu jezeru jsme pak šli druhý den ráno pěšky před cestou domů. Obě místa jsou turisticky lákavá a za pěkného počasí v určité hodiny přeplněná, vyplatí se sem zajet (zajít) mimo hlavní návštěvní hodiny. Chmurně působící odumřelé smrky na jezerní stěně jsou realita po kůrovcové kalamitě, ale i to k přírodě patří.

Obě jezera jsou ledovcového původu, tj. vyhloubená ledovcem. Ve čtvrtohorách byly některé vrcholky šumavských hor pokryty svahovými ledovci. Po ústupu doby ledové po nich zůstaly vyhloubené pánve, takzvané kary, ohraničené morénovými valy, které umožnily vznik šumavských jezer. Dno jezer je pokryto vrstvou jemného sedimentu, který se zde ukládá více než 10 tisíc let. Materiál zahrnuje také rostlinné a živočišné zbytky, na jejichž základě lze rekonstruovat podobu změn přírodního prostředí v okolí od konce doby ledové dodnes.

Zajímavostí je, že mezi těmito dvěma jezery po hřbetu mezi Jezerní horou a Špičákem prochází hlavní evropské rozvodí, a tak vodu z Černého jezera odvádí Černý potok do Severního moře, zatímco voda z Čertova jezera odtéká jezerním potokem do povodí Dunaje a do Černého moře.

Vody šumavských jezer byly ve 20. století silně acidifikovány kyselými dešti obsahujícími sloučeniny síry z průmyslových oblastí na severu Čech a došlo tak k ochuzení druhového složení vodních živočichů a rostlin. Průhledná barva vody neznačila čistotu, ale v podstatě mrtvou vodu. V současné době opět dochází k pomalému zotavování života v jezerních vodách.

Černé jezero je největší přírodní jezero v ČR. V části čelní morény byla v minulosti postavena asi metrová zpevněná hráz oddělující jezero a odtok Černého potoka. V letech 1929-30 byla v Hamrech na řece Úhlavě postavena první přečerpávací elektrárna na našem území, doposud funkční technická památka. Černé jezero tak slouží jako horní retenční nádrž pro tuto elektrárnu. Existencí hráze vylepšené povrchem z kamenných kostek jsme nadšeni nebyli, a ani umístěnými stánky s občerstvením. Ale i to k turistickému ruchu patří a Černé jezero je jednou z nejhojněji navštěvovaných turistických atrakcí Šumavy.

Jezera leží v národní přírodní rezervaci, a proto je mimo značené trasy zakázáno chodit. K Černému jezeru vede asfaltová cesta, po které dokonce kdysi jezdila i autobusová doprava. Dnes sem zajíždí turistický vláček ze Železné Rudy. K oběma jezerům je možné přijet na kole. Od Čertova jezera však není možné na kole pokračovat k Černému jezeru. Myslím si, že návštěvu Čertova jezera je lepší uskutečnit pěšky.

Po obědě v Zelené Lhotě a prudkém stoupání na Prenet, jsme se ocitli v méně navštěvovaných místech Šumavy, na hřebenu Prenet – Můstek – Pancíř. Krásná kaple svaté Kunhuty na Prenetu z roku 1408 je včetně vedlejšího domu pro celníka zasazena ve velmi pěkném přírodním prostředí. Po odsunu původních německých obyvatel v roce 1946 byla osada Prenet zcela vylidněna a kaple i okolní budovy začaly chátrat. Z většiny staveb tady nezbylo nic. Z vybavení kaple se zachoval jen značně zchátralý barokní oltář z roku 1687 bez výzdoby, a oltářní obraz svaté Kunhuty, který byl uložen v Zelené Lhotě. V současné době je oltář zrestaurován a i obraz sv. Kunhuty je navrácen zpět do kaple.

Hřeben od Prenetu po Můstek je porostlý krásným mechovým lesem s občasnými výhledy. Trasa vede pro kola vhodnou nezpevněnou upravenou lesní cestou. Z Pancíře dolů pak vede asfaltová cesta.

Mapa cyklotrasy Železná Ruda – přehrada Nýrsko - Prenet: Mapa cyklo Železná Ruda - Prenet

Symbolem Železné Rudy je kostel Panny Marie Pomocné z Hvězdy s typickou cibulovitou kopulí pokrytou dřevěným šindelem. Kostel byl postaven v letech 1729 - 32 hrabětem Wolfem Jindřichem Nothafem, majitelem zdejšího panství, na půdorysu šesticípé hvězdy. V 90. letech 20. století byl kostel rekonstruován.

Při okraji města směrem ke Špičáku byla v letech 1836-37 postavena kaple sv. Antonína a sv. Barbory. Vedle kapličky je vystaveno několik umrlčích prken, která dříve sloužila místo rakve k přenesení nemajetných mrtvých k uložení do hrobu. Poté byla prkna ozdobena a umístěna do míst, kam nebožtík rád chodíval.

2. CYKLOVÝLET PRÁŠILY – PRÁŠILSKÉ JEZERO – POLEDNÍK – PRÁŠILY

Cyklovýlet, který byl kvůli dešti zkrácen na cca 20 km, vedl z Prášil přes Prášilské jezero na Poledník a zpět. Auto jsme nechali na parkovišti v Prášilech a odtud vyrazili na kolech.

Prášilské jezero je stejně jako Čertovo nebo Černé jezero ledovcového původu. Přírodní scenérie jezera je moc pěkná. Voda jezera je zbarvena rezavohnědě, což je způsobeno tlejícím dřevem. Břeh jezera je od 19. století zajištěn hrází, tentokrát kvůli plavení dřeva. Až k jezeru se na kole vyjet nedá, proto necháváme kola uvázaná u přístřešku kousek pod jezerem tak, jako další cyklisté. Z naučné cedule se dovídáme, že v Prášilském jezeře, jako v jediném na Šumavě, vlivem kyselých dešťů planktonní korýši zcela nevyhynuli a je mezi nimi také druh buchanky, relikt doby ledové.

Cestou na Poledník už vidíme kůrovcovou zkázu, tady snad více než kde jinde, ale nové zelené stromečky už prorůstají ležící dřevo. Nakonec to nevypadá až tak děsivě. Bouřková mračna dotvářejí barevnou náladu, ale také dávají tušit, že to dnes nebude úplně podle plánu. Vrchol Poledníku (1 315 m n.m.) se zvláštní rozhlednou, tvoří dominantu této příhraniční oblasti.

Původně zdejší areál sloužil jako vojenské zařízení, z věže bylo možné monitorovat rádiový provoz daleko za státní hranicí na území Německa. Po pádu železné opony bylo vojenské zařízení zrušeno, budovy zbourány a v devadesátých letech 20. století začala přestavba vojenské věže na vyhlídkovou věž, rekonstrukce byla dokončena v roce 1998.

Rozhledna je otevřena podle sezóny od května do října, od 9:00 do 16 – 17:00 hod. Vstupné bylo 120 Kč na osobu. V jednotlivých patrech rozhledny jsou vystaveny fotografie z přestavby objektu a fotografie šumavské přírody. V přízemí je pak informační středisko. Občerstvení zde zakoupit nelze a ani načepovat pitnou vodu, s tím je třeba počítat dopředu.

Nemáme sice zrovna počasí vhodné pro výhledy, dokonce se už přehnal jeden deštík, ale i tak je pohled z 37 m vysoké věže velmi dobrý. Počet návštěvníků na věž je omezen, proto, pokud sem přijdete v nejrušnějším čase, můžete i čekat. Doporučuje se vyhýbat se času mezi 11 a 14 hod., kdy sem zavítá nejvíce návštěvníků. Webové stránky rozhledny: Informační středisko Poledník

Mapa cyklotrasy Prášily - Poledník: Mapa cyklo Prášily - Poledník

Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda

Navazující články z Šumavy:
Šumava (1): Hřebenovka Ostrý - Svaroh