Šumperk - Starokatolický kostel sv. Jana Evangelisty

Starokatolický kostel sv. Jana Evangelisty v Šumperku se začal stavět na podzim 1912, základní kámen ke stavbě vlastního kostela byl položena až 25. března 1914. Plány zhotovil vídeňský architekt Clemens M. Kamer, mj. autor projektu evangelického kostela v Insbrucku.

První bohoslužba se konala v novém božím domě 8. září 1914. Zúčastnilo se jí mnoho šumperských občanů, kteří byli nespokojeni s činností katolické církve. Bohužel oslavy otevření kostela poznamenal začátek I.světové války.

Ale vraťme se o několik zpátky. První starokatolická bohoslužba se v Šumperku konala 24. března 1899 v evangelickém kostele. Přesně rok poté, rovněž 24. března se bohoslužby v sále hostince na Vyhlídce zúčastnilo již na 600 lidí. Další protestanté přibývali i z okolí města. Bohoslužby se konaly na různých místech - v bývalém zámku, na radnici, bývalé střelnici a hlavně v kostele sv. Barbory. Ten chtěla starokatolická komunita získat trvale pro sebe a zástupci města s tím souhlasili. Proti se však postavila katolická církev, která kostelík prohlásila za svůj majetek. Došlo k dlouhotrvajícímu soudnímu sporu, který vyhrála katolická církev. A o šest let později se starokatolický kostel sv. Jana Evangelisty již začal stavět.....

Kostel byl postaven v secesním slohu. Ve věži visí dva zvony.

V kostele se nachází také pamětní deska obětem I. světové války ze šumperské starokatolické farnosti.

Roku 2007 byl kostel zapsán na seznam kulturních památek.

http://www.sumperk.cz/dr-cs/403-starokatolicky-kostel-sv-jana-evangelisty.html

Šumperský starokatolický kostel sv. Jana Evangelisty najdete mezi Jiráskovými sady a průmyslovou školou. Jedná se – pokud nepočítáme úplnou novostavbu pravoslavného chrámu - o nejmladší šumperský kostel, který ve své podobě spojuje prvky secese, moderní architektury i tradici anglického bydlení. Všeobecně se uvádí, že areál kostela byl postaven v letech 1912-1914, ale stavba samotného chrámu ve skutečnosti trvala jen půl roku; od 25. března do 8. září 1914. Otevření kostela však nebylo zdaleka tak pompézní, jak se původně očekávalo. Právě totiž začínala I. světová válka.

Autorem projektu kostela, ke kterému přiléhá – jako nedílná součást - areál s farou a farní zahradou, je vídeňský architekt Klement M. Kattner, uváděný občas – například na oficiálních stránkách města Šumperka - také jako Clemens M. Kamer. Tento architekt je autorem i dalších sakrálních staveb, z nichž nejznámější je zřejmě Evangelický kostel v rakouském Innsbrucku. A díky innsbruckým evangelíkům vím, že jméno stavitele skutečně zní Clemens M. Kattner.

Kostel bývá široké veřejnosti přístupný například při akcích typu Noc kostelů, kdy si můžete prohlédnout nejen jeho interiér se zajímavou výstavkou (původní projektová dokumentace, liturgické předměty, bible, ornáty, štóly apod.), ale i varhany a dva zvony, zavěšené v kostelní věži. Minimálně jeden z nich je stejně starý, jako kostel sám. A nám, co zde máme protekci, bylo umožněno nahlédnout i do soukromých obytných prostor. V kostele se nachází také pamětní deska obětem I. světové války ze šumperské starokatolické farnosti. Měla být součástí pomníku, navrženého rovněž v secesním slohu, který se však nikdy nerealizoval. Deska byla vyrobena ve Warnsdorfu.

Vznik kostela souvisel s přestupem předních šumperských měšťanů na starokatolickou víru na konci 19. století. První bohoslužby starokatolíků proběhly v evangelickém kostele nebo v hostinci Na Vyhlídce. Ty další se konaly například v prostorách bývalého zámku, na radnici nebo v nedalekém Kostele sv. Barbory. O ten se přeli zástupci města, kteří jej hodlali přenechat starokatolíkům, s katolickou církví. Ta nakonec – zřejmě dosti nechutný – soudní spor vyhrála. I proto se roku 1906 objevily první návrhy na stavbu starokatolického kostela.

Od roku 2007 je šumperský kostel sv. Jana Evangelisty prohlášen za kulturní památku. Rozhodli o tom olomoučtí památkáři, kteří tím ocenili jeho Vysokou architektonickou hodnotu. Kostel je „dokumentem“ o zdejším působení Starokatolické církve, která sídlí v Šumperku od konce 19. století.