Kapucínský klášter a kostel sv. Felixe v Sušici.
Klášterní budova s kostelem se nacházejí na pravém břehu řeky Otavy. Patří k významným sakrálním stavbám města. Klášterní budova je velmi jednoduchá a má čtyři křídla. Na severní straně k budově přiléhá kostel sv. Felixe. Bývá dobrým zvykem podívat se i do minulosti kláštera. Kapucíni se do Sušice dostali po třicetileté válce a dá se říci, že sem byli pozváni sušickým děkanem. S jejich příchodem došlo i na stavbu kláštera. Tohoto úkolu se ujal Jindřich hrabě Libštejnský z Kolovrat. Zřejmě následkem třicetileté války ale chybělo to hlavní a to peníze. Řešení přišlo až se zapojením císaře Ferdinanda III., který zajistil financování stavby. Se stavbou se začalo po průtazích až v roce 1651 a k vysvěcení kostela došlo v roce 1655. Ale klášter v této době nebyl ještě celý postaven a jeho dokončení se protáhlo až do roku 1668. Kapucíni v roce 1659 získali obraz Panny Marie Bolestné a klášter se stal poutním místem. V roce 1707 město postihl velký požár, při kterém klášter nebyl postižen. Ve druhé polovině 18. století byla ke kostelu přistavena kaple sv. Kříže.
Klášteru stále chyběla větší oprava, ke které kupodivu došlo až ve válečném roce 1944. Do kostela byla zavedena elektřina a byl nově vymalován. Během let se měnil i počet mnichů v klášteře. Uvádí se, že v 18. století tady působilo 22 mnichů a o sto let později jich bylo jen osm. Kapucíni v klášteře žili až do roku 1950. Likvidace kláštera byla v režii STB a klášter dostala k dalšímu užívání armáda. Podle toho to také vypadalo. Byly postaveny garáže a budovy upraveny pro potřeby nového majitele. Kapucíni se do kláštera vrátili až po revoluci, v roce 1989. K menšímu přerušení jejich činnosti došlo začátkem nového století, ale po roce 2007 je klášter mnichy užíván trvale. V současnosti zde žijí čtyři mniši. Klášter je postupně opravován a dá se říci, že velmi dobře.
Při pohledu na kostel z mostu přes řeku upoutá vysoké západní průčelí. Kostel je jednolodní s velkou stanovou střechou. Na loď navazuje pravoúhlý presbytář. Při severní straně je sakristie a dvě kaple. Na stříšce presbytáře je věžička. Vnitřní zařízení je raně barokní. V tomto slohu je postaven i celý klášterní areál. Pod klášterem je poměrně velké sklepení. Před kostelem je zřejmě barokní socha sv. Jana z Nepomuku. Na vstupní stěně kostela je pamětní deska, která připomíná pátera Františka Ferdu, který byl i známým a úspěšným léčitelem. Hezká je i výsadba před budovou a mě upoutal moc hezký keřík štěničníku ( Iberis sempervirens ), který právě kvetl na terase před klášterem.