Tato místa se nazývají podle toho, jak vypadají, protože jde o strmé srázy nad řekou Orlicí, jež jsou různorodě zvrásněné a často se přímo sesouvají do předem zmíněného vodního toku. Nejvyšší stráně dosahují až 200 m výše. Původně zde nikdo nežil a bylo zde pusto a prázdno, vše totiž pokrýval pouze les a kolem koryta řeky se rozprostírala pravidelně zaplavovaná luka, což lze vidět z I. vojenského mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz
http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c113). Východně odsud teče od dávných dob Ssutobřežský potok, severně ležící luka byla nazvána jako "Slavíkov" či "V Slavíkově" od hojného výskytu tohoto ptačího pěvce a severozápadním směrem se pak nachází část lesa, již se přezdívá "U králova stolu", k níž se vztahuje několik pověstí.
Teprve kolem roku 1786 zde nechala pardubická vrchnost postavit pětici roubených chalup pro zdejší dřevaře, přičemž se přihlíželo i k tomu, že se v této lokalitě nacházelo několik studánek s čistou pramenitou vodou, z nichž několik se dočkalo i dnešních časů. Jejich položení je zakresleno v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 (viz
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=CHR444018400). V roce 1843 zde byly pouze 4 domy s 59 obyvateli. Právě po sutině (dříve psané jako ssutina, viz
https://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx?hw=ssutina) či rozpukané stráni, z níž se válelo dříví do řeky, aby mohlo být splavováno dále po proudu, byla nově vzniklá osada pojmenována jako Ssuté Břehy a již v roce 1797 byla přivtělena k týnišťské faře a roku 1849 se stala součástí Albrechtic nad Orlicí, od nichž se spolu se Štěpánovskem odtrhla počátkem 20. let 20. století. Později však roubené chalupy zanikly a na jejich místě vyrostlo v 70. letech 19. století pouze jediné zděné stavení, v němž žila dvojice hajných se svými rodinami (viz
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_7206_4), což bylo tehdy dost časté, protože se tak hajní necítili sami a mohli si navzájem kolikrát pomoci. Důvodem bylo to, že došlo k výstavbě železničních tratí Praha-Kyšperk (1874) a Choceň-Broumov (1878), takže sama voroplavba nebyla tolik potřebnou, až nakonec projely řekou roku 1922 poslední vory, čímž toto řemeslo natrvalo zaniklo. 8. února 1893 vznikl na Ssutých Březích navíc požár.
Netrvalo dlouho a ze Ssutých Břehů se stalo tábořiště, jež se dostalo do vlastnictví sokolské župy Orlické po zabrání pozemků z dašického velkostatku markraběte Pallavicciniho na Vysokém Chvojně. K předání tohoto místa došlo 22. března 1932, kdy zástupce sokolské župy Orlické musel před tímto aktem složit minimálně 1/3 odhadnuté ceny pozemku jako zálohu. Ještě téhož roku se župa usnesla na tom, aby toto tábořiště bylo nazýváno "Tyršovo letovisko sokolské župy Orlické", a to k uctění památky 100. výročí narození Miroslava Tyrše, jednoho ze zakladatelů Sokola. Celkový náklad na letovisko činil do 22. listopadu 1933 17 174,10 Kč. Následně začaly vznikat další dřevěné chatky, přičemž v sokolské chatě bylo v roce 1935 výjimečně povoleno provozovat hostinskou živnost. Téhož času zhotovil do ní zdarma stůl se židlemi a polici albrechtický truhlář Kamil Žák, sám nadšený sokol. Roku 1938 bylo rozhodnuto o tom, že dojde k úpravě tábořiště rovněž pro tábornickou a putovní činnost a bude sem opatřen stálý správce, jenž by dbal jak o sám pořádek, tak o pohodlí všech návštěvníků. Vznikla též druhá velká chata, přičemž podstatnou část horní chaty tvořila dvojice vyřazených železničních vagonů, v nichž bylo možno ubytovat 24 lidí. K sokolům se přidali ještě skautové a trampové se svými stany, takže místo se stalo velmi známým po celé naší vlasti a lákalo k návštěvám dokonce i školní výlety. Časem sem začaly mířit i nezvané návštěvy v podobě různých zlodějů, o čemž se dozvídáme zejména od počátku 30. let 20. století, kdy patřili mezi první oběti především trampové.
Z romantické idyly se však stalo během německé okupace, kdy se zde skrýval velitel výsadku Intransitive nadporučík Václav Kindl (viz
http://www.kppardubicka.cz/cs/menu/zprava/2129-parasutista-vaclav-kindl-rozporna-postava/), a po únoru 1948 přímo peklo, jež se dotklo i tohoto ryzího místa, neboť v roce 1946 bylo předsednictvo sokolské župy Orlické zmocněno k prodeji letoviska (o koupi se tehdy začal zajímat IX. okrsek) a od počátku 50. let 20. století se zde konala politická školení mladých komunistů. Nesmíme zapomenout také na tragický požár po náhlém výbuchu tam ničené munice 20. května 1946, při kterém zahynul nadporučík Pelikán z Týniště nad Orlicí a 1 voják základní služby. Jediným plusem bylo to, že roku 1949 bylo rozhodnuto o připojení místní myslivny na elektrické vedení. Tábořiště pak provozoval Dům pionýrů a mládeže a jeho nástupce Dům dětí a mládeže Hradec Králové, a to až do roku 2006, kdy se ve velkém řešily majetkové poměry a areál chátral. Postupně začalo přibývat také soukromých chat k rekreaci, takže z osamělého místa se v letním období stala lokalita, jež mnohdy připomínala pulzující město než osadu pod lesním příkrovem. Přesto sem začali směřovat i jiní návštěvníci, a to odborníci z oblasti fauny a flóry, kteří zjistili řadu zajímavých věcí, a tak se tato osada objevila v řadě knih, z nichž uveďme např. "Květenu Pardubicka" od Jana a Emila Hadačových. A vrcholem se stalo zařazení Ssutých Břehů do přírodního parku Orlice, k jehož zřízení došlo v roce 1996. Skautové se do těchto míst navrátili po sametové revoluci. V areálu tohoto tábora byl 28. října 2003 slavnostně odhalen pamětní kámen čtveřici čs. pilotů, kteří za 2. světové války bojovali v anglickém a francouzském letectvu a padli za osvobození naší vlasti (viz
https://www.khk.cz/cz/kraj-volene-organy/tiskove-centrum/aktuality/v-arealu-skautskeho-tabora-odhalen-pametni-kamen-ctyrem-letcum-353/).
Na závěr ještě dodejme, že se k těmto místům, od roku 1981 náležejícím k Týništi nad Orlicí, vztahuje řada báchorek a pověstí, z nichž jedna hovoří o tom, že zde počátkem 19. století udusil had pytláka jako pomstu za to, co provedl zdejší fauně, vyvrhl z něj všechny vnitřnosti a poté se s klidem odplazil od mrtvého pytláka pryč do skrytu lesa. Ale větším pojmem je zdejší táborová základna, která prošla v roce 2014 rekonstrukcí. O ní se lze více dozvědět na tomto webu:
https://www.sutebrehy.cz.