Tajemné Myslíkovské Lurdy.

Další z velmi zajímavých, krásných a tajemných míst. Pro lidi věřící se nepochybně jedná o velmi významné poutní místo. Pro ty, kteří hledají klid a chtějí načerpat energii, tak zde najdou důvod opakovaně chodit. A nepochybně si na své přijdou i znalci přírody a to jak živé, tak i té "neživé". Už nyní se přiznávám, že mě místo učarovalo na první pohled, i když hlavní důvod návštěvy byl jiný. Už dlouhou dobu před druhou světovou válkou zde stála skála, která byla pojmenovaná "Mankova". Z geologického hlediska tento název není nejpřesnější. Velikostí určitě ne. To by se musela spíše používat zdrobnělina tohoto výrazu. Zástupce nejběžnějšího skalního útvaru v Beskydech (pískovcový mrazový srub) to také není. Není to ani vysloveně vápenec, i když jemu by se mohl z dálky nejvíce podobat. Jedná se o slepencový útvar, který se zde nachází, aniž by to někdo vůbec čekal. Ve skále byla jako poděkování přežití války vytvořena panem Bělunkem "lurdská jeskyně". Vysvěcena byla 12.9. 1946. V květnu následujícího roku byly přidány i výrazné postavy díky nimž získalo místo další víc než symbolický význam. Pana Maria uvnitř a venku mírně napravo klečící svatá Bernadeta. Ta jakožto patronka pastýřů a pomocnice nemocných žila v Lurdech, kde se ji ve 14 letech, tedy v roce 1858 po osmnáct dnů zjevovala Pana Maria. Byla ošetřovatelkou druhých a zemřela ve svých 35 letech.

 

Ta pravá Lurdská jeskyně se jmenuje Massabielle a nachází se ve Francii. Podle snímků je nepochybně větší, ale její "pokračovatelky", jichž je ve světě i u nás spousta (co si vzpomínám, tak třeba nedaleko Ostravy, spíš u hranice s Polskem se nachází jedna hezká ve svahu jihozápadně od kostela svatého Jana Křtitele v Bělé nedaleko Chuchelné nebo jiné například v Oderských vrších nedaleko Spálova jeskyně "Panna Maria ve skále" nebo v Ostravě - Hrabůvce v Bělském lese, kde se místo i s křížovou cestou nazývá "Svatý pramen" nebo také "Starobělské Lurdy" a další a další...), zde mají nepochybně své kouzlo. Přístup k ní mi snad nejvíce připomíná výstup na kopec Květnice s největší jeskyní Tišnovského krasu, jeskyni Královou. Ta není pojmenovaná po nějakém vladaři, ale podle nikoho menšího než objevitele Demänovských jeskyní.

 

K myslíkovskému poutnímu místu je možné se dostat několika způsoby. Autobusem je možné přijet ze směru od Frýdku - Místku a vystoupit buď na zastávce Palkovice, Myslík, transformátor nebo jet ještě o zastávku dále (Kozlovice, pila nebo Kozlovice, Měrkovice, dvůr). Z první uvedené zastávky by se mělo dát po několika desítkách metrů jižním směrem dostat k odbočce doprava, kde by teoreticky podle mapy) měla cesta kličkovat mezi chalupami a přímým výstupem do kopce dostat před „Bačův kopec“ a zde na křižovatce lesních cest odbočit doprava, kdy po asi 300 metrech překročíme naučnou stezku "Janáčkův chodníček" souběžně jdoucí se žlutou turistickou trasou. Odtud sestoupíme asi 25 výškových metrů a nepochybně už ze svahu uvidíme i náš cíl.

 

Cesta od autobusové zastávky se v první části tvářila více jako soukromý pozemek, tak jsem raději nepokračoval a vydal se po "hlavní" cestě dolů, do "centra" Myslíku ke křižovatce u benzinové pumpy. Přešel jsem most nad řekou Ondřejnice a na křižovatce odbočil doprava (směr Měrkovice). Po několika desítkách metrů odbočíme na žlutou turistickou trasu kolem bývalého Smířákova Mlýnu, dnes "Areálu Na Mlýně" s krásnými dřevěnými stavbami. Stále sledujeme naučnou stezku Janáčkův chodníček. V místech, kde se řeka Ondřejnice stáčí doleva, za mostem (nachází se zde i informační tabule) musíme zpozornět a opustit "žlutou". Zahneme doprava. Zde, ani ne po padesáti metrech je vcelku nápadná pěšinka přes malý, ale jak později poznáme krásný potůček. Jmenuje se podobně jako vrchol napravo, "Bačův". Tato část stoupání není dlouhá, ale vcelku strmá. Když je po dešti, tak je to tady "zábava". :-) Velmi rychle se dostaneme vysoko nad potok, který se nyní zdá celkově větší a divočejší. Už tato část mě "dostala" a to je teprve předehra toho, co přijde zhruba za nějakou čtvrt až půlhodinku. Určitě se najdou místa, která stojí za zaznamenání. Pro toho, kdo má rád nevšední pohledy a má trochu času, tak ho může zlákat představa sestupu k potoku nebo raději úvaha nad nějakou schůdnější oklikou. Některá místa, zejména na podzim budou určitě nevšední. To ovšem není dnes cílem. Pokračujeme po pěšince dále až stoupání skončí a my se dostaneme na velkou a již poměrně rovnou lesní cestu, která z levé strany (západně) obchází Bačův kopec s nadmořskou výškou 532 m.n.m. Jen asi tři sta metrů je vzdálena ostrá "vracející se" zatáčka žluté turistické trasy. A právě v této zatáčce, jen kousek za Bačovým potokem vidíme cestičku, která nejprve několik metrů strmě stoupá, ale dále je již pohodová. Tou se vydáme přibližně severovýchodním směrem a po chvilce již jsme opět před poutním místem Myslíkovské Lurdy. Cesta kolem potůčku je již tajemně krásná a to co uvidíme dále, překoná veškeré očekávání.

 

Jedná se (doufám, že tomu tak i dlouho zůstane) místo klidu, kde je um lidí, úcta i pokora velmi jemně spojena se samotnou PŘÍRODOU. Musím se přiznat, že mě toto místo okamžitě uchvátilo. V té době bylo i po vydatnějších deštích a poněkud pod mrakem, což dodalo místu tu pravou tajemnou atmosféru. Představa nedalekého skalnatého hradiska, které jsem tehdy ještě neznal, prudké svahy nad Bačovým potokem níže pod lesní cestou i závěrečné část pěšinky s místy padlými stromy tomuto posvátnému místu dodávaly punc nevšednosti. Kamennému rázu skalky dodával vydatný bezejmenný přítok Bačova potoku přirozenou krásu. Místo, kde si člověk klade více otázek než získává odpovědí. A patrně i geolog s duší hydrologa či hydrolog s duší geologa se na toto nevšední malé místo budou dívat také úplně jinak. Ty nepochybně zaujme ani ne malý ani ne velký otvor nedaleko jeskyně umělé - té "lurdské". Na vrcholu Mankovy skály se nachází i dřevěná zvonička. Při druhé návštěvě jsem si neodpustil s citem zazvonit. Také se mi na druhý pokus, když už nebylo po „velké vodě“, podařilo najít léčivý pramen. Každý poutník který sem dojde by se měl této vody napít a tak i já jsem se s chutí napil.

 

Proč jsem se v předchozím odstavci zmiňoval o duši hydrologa a geologa? Jejich spojením může vzniknout další vědecký a především výzkumný obor a ten je právě tím "útokem na branku". Na jednom místě se nachází tolik nevšedních a výjimečných geologických jevů, že se až člověku nechce věřit, že je to všechno pravda. Lurdská jeskyně totiž není ta jedna jediná. Podle informací speleologů se zde má nacházet i jeskyně menší, která je ... A zde člověk přichází s první otázkou a odpovědí se kterou si není moc jistý. Jedná se o kras nebo pseudokras? Ani jedno z nich asi moc nesedí. Z čeho je Mankova skála vytvořena? Je to vápenec, pískovec nebo slepenec? Asi spíš to poslední. Vápenec je zde podle jeskyňářů zastoupen také, i vzhledově bych řekl, že tento menší skalní objekt se podobá více místům ve Štramberku než beskydskému flyši a pískovci jako takovému. Při druhé návštěvě jsem se byl podívat i na nedaleký, asi 600 metrů jihozápadně umístěný vrchol Hradisko 507 m.n.m., kde jsem našel i vyfotil kámen, který mi více připomínal vápenec než pískovec či slepenec, ale nejsem odborník :-).

 

Z vápence se zde prý vytvářejí i určité malé formy krasové. Největší zajímavostí je to, že v menší jeskyni se nachází i malé jezírko nebo jen nevýrazný potůček (podle stavu vody). Proto jsem uvedl i duši hydrologa. A co je to kras? Co odlišuje kras od pseudokrasu? Především to, že na vzniku krasu má velký vliv protékající voda. Případně ten vliv někdy v historii měla. Zatímco u pseudokrasu se jedná především o gravitační "hroucení" a změny. Voda zde pracuje spíše ve formě ledu, podobně jako například u mrazových srubů. Je otázkou jak moc je tato druhá jeskyně přírodním výtvorem a jak moc byla upravena člověkem. Protože do jeskyní se obecně nesmí, v létě je využívají letouni (vrápenci a netopýři) jako denní skrýš a v zimě větší kolonie nebo i samotní jedinci jako zimoviště. Nejběžnější "moravský" netopýr velký - myotis myotis je poměrně odolný až vůči jiným druhům drsný, ale naopak vrápenec je celkově mnohem citlivější a ze zimního spánku se může velmi lehce vyrušit. To pro něj často znamená velkou ztrátu potřebné energie a pokud je to na začátku zimy, tak to znamená velký problém. Populace vrápenců a netopýru velkých jdou většinou "proti sobě". Pokud je v nějakém zimovišti jeden rok více netopýrů velkých, tak je vrápenců méně a naopak. Dobře je to vidět například na výzkumu ve štole "Sintrová" v Liptálu provedeném před několika desítkami let. Do jeskyní se z těchto i dalších důvodů lézt nemá. Nesmí - pokud se nejedná o jeskyně veřejně přístupné, tedy čtrnáct našich nejznámějších a pak těch, kterými vede turistická trasa - například "Průchodnice" v Javoříčském krasu, Šarkania diera v Sulovských skalách nebo "Pekárna" v Ochozském krasu a podobně.

 

Podle jeskyňářů se má jednat o jeskyni protékanou potokem, případně se zde má vytvářet jezírko. Když potůček, tak by se někde výš měl nacházet "ponor" a někde níž by naopak měla voda z jeskyně vytékat, tedy měl by existovat i "vývěr". Bohužel o toto jsem se pokoušel až při druhé návštěvě, kdy už byl stav vody nízký. Nejprve jsem se byl podívat, kde je ona studánka se zázračnou vodou.

 

Velmi lehce se dá přehlédnout, pokud mířím přímo ke kapličce. Když se ale podívám při přecházení Bačova potoku doprava (při přímém pohledu na lurdskou jeskyni se zvoničkou), tak uvidím jen kousek od sebe na pravém břehu tohoto potoka, kousek vedle schůdků právě onu svatou vodu a dva hrnky. Je otázkou, jestli tyto dva "prameny" vytékají přímo z jeskyně nebo ne? Hádal bych, že spíše ne. Ten skutečný může být ještě o kousek výš proti proudu. Obcházím jeskyni a vydávám se kolem bezejmenného pravostranného přítoku Bačova potoku nahoru. Vybírám si jeho levý břeh ze kterého si myslím, že snad něco lépe uvidím. No, přes porost toho až tak moc nevidím, tak se vracím zpět ke kapličce a jdu přímo proti proudu tohoto nyní nevýrazného potůčku. Trochu lituji, že jsem se tudy neprocházel v době „velké vody“, asi by to bylo zajímavější a možná bych dostal i jasnější odpověď na otázku, kde se onen ponor nachází. V současné době mohu jen hádat. Našel jsem zde minimálně tři takové místa, ale o žádném z nich nemohu říct, že je to "on".

 

Doufal jsem, že třeba objevím nějakou výraznou, kameny obklopenou propadlinu, ale nic. Potůček není nezajímavý, padlé kmeny i zajímavé "choroše" či jiné dřevokazné houby, strmé svahy, sem tam nějaké větší i menší kameny a krásné kořeny stromů dodávají místu charakter malé "divočiny". Toto vše krásné je ničeno pohledem na vyhozené PETky, plechovky, plastové kanystry, rozbité sklenky a další nehezké věci, které patří úplně jinam.

 

Ten den jsem měl možnost udělat jen krátký výlet, protože mě odpoledne před třetí hodinou sobotní čekal odpočet vody... Neobvyklé :-)) Byl jsem se tedy z časových důvodů podívat jen na vedlejší slepencový vrchol Hradisko s výkou 507 m.n.m. Později i nečekané překvapení, objekt který není uveden ani v mapy.cz/turisticka a to patrně bývalý lom. Později na jedné mapě u informační tabule v Myslíku jsem si všiml, že jsou zde uvedeny i další lomy či lůmky. Přiznám se, že bych asi nikdy Palkovice nebo jejich část - Myslík s lomy vůbec nespojoval. Bylo to další nečekané zpestření dne.

A ještě něco se tvrdí o jeskyni v Mankově skále... Prý, že její chodby vedou až k hukvaldskému hradu. Pokud ne, tak by minimálně měly vést k asi půl kilometru vzdálenému vrcholu s pozůstatky dávného hradiště s neočekávaným názvem "Hradisko" :-))

Zatím to vypadá tak, že žádné pokračování nemá. Ale, kdo ví? Ve dnech, kdy se země otevírá, může být všechno úplně jinak. Kdo ví, jestli se tehdy neotevřou daleké labyrinty na jejichž koncích je buď zlatý poklad nebo lávka na jejímž konci je "Velký černý pes". Není ten tajemný "Velký černý pes" hlídající hlubiny, posledním varováním pro odvážlivce, kteří zde v dávných časech nechodili s LEDkovými čelovkami a špičkovým speleo vybavením, ale jen s loučemi, případně obyčejnou svíčkou?
Není ten "Velký černý pes" hluboká černá propast, kde vše končí? Není tím posledním varováním, aby se nešťastník vlastní silou a bez převozníka nedostal na druhou stranu břehu, z něhož už není cesty zpět? Kdo ví, jak to je s otevírajícími se skalami do kterých lze vstoupit pouze jeden den v roce a kdy "krátký" pobyt může znamenat mnoho let mimo náš, i přes vše špatné, krásný svět?
Naštěstí zatím nevím o nikom, ani jsem nečetl, kdo by někam dál došel.

 

Ale kdo ví? Kdo ví kde je pravda? Pro někoho budou Myslíkovské lurdy obyčejným místem, ale pro někoho určitou míru tajemnosti neztratí nikdy. Mám ty obavy, že patřím k té druhé skupině... Krásné místo, kterou doporučuji všemi deseti....