Telč – památkově chráněné domy na náměstí Zachariáše z Hradce

Když si uvědomíme, že Telč je pětitisícové městečko v jihlavském okrese, můžeme s klidným svědomím označit počet zdejších historických památek za neuvěřitelný, unikátní nebo nepředstavitelný. Však také zdejší historické centrum obohatilo prestižní Seznam kulturního dědictví UNESCO plným právem již v roce 1992. No a středem tohoto centra je bezesporu protáhlé náměstí Zachariáše z Hradce.

Vždyť si zkusme položit otázku: kolik světových náměstí se asi může pochlubit tím, že se na něm nachází více než šest desítek památkově chráněných objektů? V tomto případě je přibližně padesátka z nich tvořena krásnými měšťanskými domy s podloubím. Právě díky nim působí toto náměstí až pohádkovým dojmem.

Telč bývá označována za renesanční perlu, ale město je podstatně starší. Některé prameny řadí založení města na konec 11. století, ale první písemné zprávy o něm pocházejí z roku 1315. A někdy v této době také vznikly nejstarší domy na náměstí. Pod jednotlivými domy byly vyhloubeny sklepy, které později propojily průchozí chodby.

Zjednodušeně řečeno platí, že překrásné náměstí Zachariáše z Hradce lemuje jedinečný soubor gotických a renesančních měšťanských domů s podloubími a renesančními, barokními i klasicistními štíty. Na vzniku podoby náměstí má paradoxně největší „zásluhu“ požár z roku 1530, kdy lehla popelem minimálně celá jedna jeho strana včetně radnice. Po něm byly zahájeny opravy i „novostavby“ jednotlivých jednopatrových domů. Jejich jednotícím prvkem se stalo podloubí, které je někde renesanční, jinde již barokní. Je přitom zajímavé, že obydlí telečských měšťanů byla většinou dosti skromná, ale téměř vždy zviditelněná výstavním průčelím se zdobeným štítem.

Domy charakterizují i jednotné gotické parcely (šířka 8 až 10 m, hloubka cca 30 m) a jejich mázhausy původně sloužily jako obchody, řemeslné dílny nebo „výčepy“ s pivem. Podloubí se poprvé ve větším počtu objevila v polovině 15. století (na podpůrných sloupech někde i dnes najdeme vytesané štítky s kamenickými značkami), arkády, fasády a štíty pak vznikaly individuálně.

Na závěr snad ještě samostatná zmínka o těch nejzajímavějších a nejvýznamnějších měšťanských domech na náměstí.

Pod číslem 5 je veden jednopatrový řadový dům v západní části náměstí. Jedná se o objekt v jádru gotický, který později prošel renesančními i barokními úpravami. Zaujme bohatě zdobeným průčelím s volutovým štítem s trojúhelníkovým frontonem a podloubím otevřeným dvojicí arkád.

Číslo 15 patří nárožnímu měšťanskému domu s arkýřem. Dům se pyšní okny (arkýř a I. patro) s kamenným gotickým ostěním a vzácnou sgrafitovou výzdobou s biblickými motivy (II. polovina 16. století, znovuobjeveno v roce 1952). Vidět zde mj. můžeme scény Ukřižování, Saul a David nebo Spravedlnost, ale také vyobrazení původní podoby domu.

Číslo 17 má jednopatrový řadový dům s podloubím v jižní frontě náměstí. Máme zde před sebou v jádru gotický dům s renesančními a hlavně klasicistními úpravami. Zaujme na něm zejména zdobený a složitě tvarovaný štít nebo průčelní zobrazení Nejsvětější Trojice ve štukovém rámu.

Tabulku s číslem 39 nese mohutný renesanční dům s barokním průčelím, ve kterém v době studií na zdejším gymnáziu (1883 – 1887) bydlel básník Otokar Březina.

Pod číslem 47 se skrývá někdejší měšťanský pivovar, z kterého se v roce 1807 stala dvojtřídní dívčí škola a na přelomu 19. a 20. století sídlo nakladatelství Emila Šolce.

Čísla 54 a 55 patří dvojici renesančních domů, jejichž průčelí jsou zakončena atikovým patrem se zubatým cimbuřím. Oba mají fasádu zdobenou psaníčkovitým sgrafitem.

Dům číslo 57 je renesanční, ovšem již s barokním průčelím. Zaujme zde zejména sochařská výzdoba štítu (dvě dvojice andílků, dvě vázy, reliéf Immaculaty), která je dílem barokního sochaře a štukatéra Kaspara Obera.

Dům s číslem 61 patří k těm nejstarším. V roce 1555 byl přestavěn a vyzdoben sgrafity. Ty zřejmě vytvořili umělci pracující na zdejším zámku a vidět zde tak můžeme jedenáct starozákonních vojevůdců (např. Faraon, David, Saul nebo Nabuchodonozor). Sgrafita byla znovuobjevena v roce 1953, tedy téměř přesně čtyři století po svém vzniku (viz. letopočet 1555 nad okénkem ve štítu).

Opomenout bychom však neměli ani dům s číslem 10. Desítka je umístěna na stěně zdejší radnice, která vznikla spojením dvou gotických domů. První zprávy o ní pocházejí z roku 1443, ale tato budova pravděpodobně v průběhu 16. století dvakrát vyhořela a při následném obnovení byla předsunuta do náměstí. Exteriér budovy, která byla v polovině 18. století barokně upravena, zdobí sgrafitové kvádrování.