Loading...
Dominanta kopaničářské obce Terchová, ležící na severozápadě Slovenska, je bezesporu zdejší farní kostel, který je zasvěcen prvním slovanským věrozvěstům Cyrilovi a Metodějovi. Jedná se o stavbu ve stylu tzv. tradicionální moderny z let 1942 až 1949, kdy nahradila kapacitně již nepostačující barokní kostel sv. Martina (z toho následně komunisté udělali sklady zemědělského družstva, takže musel být později stržen). Neodmyslitelnou součástí největšího slovenského kostela, který kdy byl zasvěcen soluňským bratřím, je také známý dřevěný pohyblivý betlém, který je trvale umístěn ve vstupní předsíni farního kostela.
Jako nejzajímavější části jeho interiéru bývají nejčastěji uváděny dřevěné plastiky Konstantina a Metoděje, kamenný obětní oltář z roku 1976, který vytesali zdejší kameníci, a okna s vyleptanými motivy scén z cyrilometodějského období. V exteriérové části zaujme – kromě chrámové věže - zřejmě nejvíce basreliéfní sousoší Snímání z kříže, průčelní sochy obou věrozvěstů nebo plastiky, nacházející se v těsné blízkosti kostela. Jedná se např. o sv. Jana Nepomuckého, bustu papeže Jana Pavla II. nebo Pannu Marii, umístěnou v malé kapličce.
Interiér trojlodního kostela bývá většinou nepřístupný, pouze v době volného přístupu k betlému se dá alespoň nahlédnutí „přes mříž“ (v letním období je to v čase od 8:00 do 18:00 hod., v zimním období se pak zavírá o hodinu dříve). Do interiéru se dá vstoupit jen při (lépe řečeno těsně před a po) bohoslužbách, které zde probíhají ve všedních dnech a o sobotách v 6,30 hod. a v 18,30 (léto) nebo 17:00 (zima) hod. Výjimkami jsou středa (jen v 6:30 hod.) a čtvrtek (pouze v 17:00 hod.). V neděli se mše konají častěji, konkrétně v 7:00, 8:30, 10:30 a 18:00 hod.
V závěrečném pelmelu si ještě připomeneme pár – pro tento kostel důležitých – historických momentů a přidáme několik informací o jeho podobě.
Myšlenka na stavbu nového terchovského kostela se objevila už v II. polovině 30. let minulého století. Jeho hrubá stavba byla dokončena již v roce 1944, ale poté zasáhla Terchovou naplno II. světová válka. Popelem lehlo 155 domů a kostel se stal útočištěm postižených. Po dokončení stavby se zahájila „výroba“ hlavního oltáře, nad kterým se tyčí mohutný kříž s Ukřižovaným.
Interiér kostela rozdělují na trojlodí mohutné okrouhlé sloupy. Strop hlavní lodi je kazetový, stropy bočních lodí zůstaly ploché. Všechny tři zvony pocházejí ze starého kostela sv. Martina. Nejstarší a největší z nich je sv. Jiří, který byl ulit v I. polovině 18. století.
Chrámový interiér i mobiliář později prošly mnoha změnami. Průčelí sanktuária ozdobily dřevěné plastiky soluňských věrozvěstů, přibyla křížová cesta a kamenný obětní oltář. Věrozvěstové a jejich činy působivě ozdobili také jednotlivá okna. Nové jsou také již zmíněné sochy Cyrila a Metoděje na chrámovém průčelí nebo sousoší Snímání z kříže. Pozlacený dvojramenný kříž se dokonce na kostelní věži objevil teprve v roce 1990.