Tichá dolina.

Největší a nejdelší dolina v Tatrách. Její velikost je přibližně 52.3 km ² a délka kolem 16.0 km. Ústí doliny se nachází v blízkosti osady Podbánské. V dolní části dolina stoupá severním směrem, pak se stáčí severovýchodním směrem a po 2/3 své délky se ještě v Ostrém úhlu stáčí k východu ke svému závěru pod Hladkým sedlem. Horní části doliny, mezi sedly Ľaliové a Závory prochází hranice mezi Západnými a Vysokými Tatrami. (Podle polských vědců je onou hranící celá dolina a Liptovské kopy už náleží Vysokým Tatrám.)

Tichá dolina je ohraničená

• v dolní části ji na východě a jihovýchodě od Koprové doliny odděluje hřeben Liptovských kop vrcholící vrcholy Krížné (2039 m), Velká kopa (2039 m) a Tichý vrch (1979 m).
• v horní části ji na severovýchodu oděluje od polské Doliny Pięciu Stawów Polskich hlavní hřeben Tater probíhající od Hladkého štítu (2065 m) po vrchol Svinicy (2301 m).
• na severu je od polských dolin Gąsienicową, Bystra, Małej Łąki a na západě od doliny Kościeliską oděluje rovněž hlavní hřeben od Svinicy po Ľaliové sedlo a dále už hlavní hřeben Západních Tater a to v úseku přes Kasprov vrch (1987 m) , Goričkovú kopu (1913 m), Kondracký Suchý vrch, Kondratovú kopu (2005 m), Malolúčniak (2096 m), Kresanicu (2122 m), Poľskú Tomanovú (1977 m), Smerčiny (2066 m), po Veľkú Kamenistú (2121 m).
• na západě ji od Kamenistej doliny odděluje boční hřeben Hlína, vybíhající z Veľkej Kamenistej a na jihu končící Holým vrchom.

Z Tiché doliny vybíhají četné kratší dolinky:

• v dolní části směrem do Liptovských kop jsou to:
  • Krížna dolina
  • Kôprovnica
  • Špania dolina
• východním směrem pod hlavní hřeben Taterr je to Zadná Tichá dolina z ní odbočují dále: Valentkova dolina, Kamenná Tichá dolina, Temná Tichá dolina, Zadné Licierovo a Predné Licierovo.
• na západ vybíhají:
  • v horní části - Tomanova dolina
  • ve střední - Hliná dolina

Téměř celá dolina se skládá z krystalických hornin, především rul a břidlic. Jen v oblasti Červených vrchů a Kasprovho vrchu vystupuji sedimentární horniny. Náhlá změna průběhu doliny v její polovině byla způsobena tím, že v této části probíhá největší tatranský příčný zlom, takzvaná deprese Goričkovej. Celá dolina byla zaledněna v předposlední době ledové. V posledním glaciálu zde však bylo zaledněno jen 11 menších ledovcových karů, po okrajích bývalého hlavního ledovcového splazu. V zimě se zde na téměř všech úbočích tvoří, někdy i značně veliké, laviny

Dolinu odvodňuje Tichý potok. Vytéká pod Hladkým sedlem a protéká celou dolinou. V jejím ústí se spojuje s Kôprovským potokem v divokou řeku Belou (Liptovskou). V závěru doliny – v Tomanovej dolině, jsou dvě nevelká Tomanove plesá.

Dolina byla jednou z hlavních pasteveckých oblastí ve slovenských Tatrách. Obce Východná a Kokava zde pásávaly asi 1.500 ovcí a 200 kusů skotu. Pastva trvala až do roku 1955. Díky své poloze v blízkosti Zakopaneho zde procházeli v minulosti obchodníci, lovci i zbojníci. Během druhé světové války pak zde přecházeli uprchlíci a spojky polského odboje.. V roce 1944, se zde skrývaly odbojové skupiny slovenských a sovětských partyzánů, vedoucí boje s německými vojsky. Po válce pak pašeráci, proti nimž zřídila československá pohraniční stráž stále základny u ústí doliny. V současné době je celá dolina přírodní rezervací a územím přísné ochrany.

Dolinou procházejí tyto tur. trasy:

• žlutá z Podbánskeho celou dolinou přes rozestí pod Kasprovym až do Suchého sedla pod Kasprovym vrchom.
• červená odbočující z rozcestí pod Kasprovym a stoupající do sedla Zavory (zde je odbočka na Hladký štít).

Trasy jsou přístupné jen v období od 15.6 do 30.10.

Červená trasa do Tomanovského sedla je od roku 2008 uzavřena!